Karel Albrecht

27.08.2023

Kdyby "Karel Albrecht" nebyl předepsanou četbou ke státnicím, vybrala bych si jiné tituly, ale kniha je to skvělá. Sleduje život tohoto rokokového kurfiřta, "druhého zimního krále" a německého císaře v kontextu evropského dění (válek o dědictví španělské, polské, rakouské), státního rámce (Bavorska, Svaté říše římské) i duchovního milieu (zbožnosti, dvorské kultury, architektury).

Pan profesor Hlavačka dodal monografii, která chyběla v domácí i zahraniční produkci. Sepsal ji svým typicky elegantním slohem, místy citově angažovaným: zvlášť pasáž o zámcích Nymphenburgu a Amalienburgu působí až dojemně tím, jak prostředkuje autorovo pohnutí nad krásou. A barokní čeština hojně citovaných Pamětí pražských také stojí zato! Jakkoli se ale knížka nádherně čte, tu a tam lze narazit na chybu, nejen jazykovou, i v letopočtech. Můj exemplář, půjčený z knihovny naší katedry, tudíž zdobily korektury provedené tužkami a propiskami studentů. :D (Vivat academia.)

Smutná postavička Karla Albrechta vůbec není nezajímavá, ačkoliv kurfiřt (na rozdíl třeba od svého spojence Fridricha Velikého, osobnosti už jednoznačně osvícenské) nevynikal ničím jiným než právě urozeným původem. Každá etapa jeho života jaksi vystihuje dobu: dětství strávené - v důsledku otcova angažmá ve válce o dědictví španělské - jako vznešený zajatec Habsburků, mládí prožité v rokokové pompě vlastního dvora i barokní tragédie čerstvě korunovaného císaře, na nějž v okamžiku triumfu kvůli nemoci a ztrátě statků dolehne nejen vlastní tělesná křehkost, ale i nesmyslnost všeho světského. Svým nešťastným pokusem nahradit na českém trůně Marii Terezii by Karel Albrecht mohl sloužit jako ilustrace k Machiavelliho sentenci, že je lepší prohrát s vlastním vojskem, než vyhrát s cizím.