Karin Mansová
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78420/bmid_karin-mansova-OXn-78420.jpg
4
86
86
Mika Waltari (1908) je z rodu veľkých fínskych spisovateľov, podobne ako Aleksis Kivi, F. E. Sillampää alebo Väino Linna, dokonca ich svojou svetovou slávou aj prevyšuje. Waltari písal spočiatku romány zo súčasnosti, detektívky, novely a divadelné hry. Až v neskoršom období svojej tvorby sa venoval predovšetkým historickému románu, ktorým si získal veľké meno i v zahraničí. Karin Mansová je historický román o jednoduchom dievčati, ktoré sa stalo švédskou kráľovnou. Je to román zo 16. storočia, z úsvitu novoveku. Príbeh je však vo švédsku známy a obľúbený ako rozprávka o dávnych legendárnych kráľovnách. Autor nezabúda na všetky historické súvislosti, ktoré umne začlenil do tohto príbehu, takže čitateľovi živo predstavuje vládu kráľa Erika XIV. (1560-1568), jeho slávu, ľudské šťastie i pád. Kráľ Erik nebol len posadnutým šialencom, ako je známe z histórie, ale i vzdelaným hvezdárom, nadaným hudobníkom a zakladateľom novodobej švédskej armády. A Karinina láska urobila z neho i človeka. V historických súvislostiach sa stretávame nielen so švédskym, ale i s dánskym a poľským kráľom a s ruským cárom Ivanom IV. - Hrozným, i s energickou poľskou knažnou Katarínou z rodu Jagellovcov, ktorá sa neskôr stala matkou poľského a švédskeho kráľa Žigmunda. Hoci sa dej odohráva poväčšine v Stockholme, román je úzko spätý aj s autorovou vlasťou - Fínskom, kam sa sčasti presúva jeho dej. Román Karin Mansová napísal autor roku 1942, po svojej prvej historickej trilógii Od otca k synovi z nedávnej minulosti z helsinského prostredia a pred napísaním slávneho Egypťana Sinuhe z pradávnej minulosti. A tak Karin Mansová svojím historickým i geografickým začlenením zapadá práve do tohto najtvorivejšieho autorovho obdobia. Mika Waltari predstavoval vždy hrdinov svojich románov predovšetkým ako ľudí a usiloval sa ich pochopiť z ľudskej stránky. „Svet sa musí zmeniť“ napísal v jednom zo svojich diel, „ale ak sa má zmeniť svet, musí sa zmeniť i človek.“ Je proti nenávisti a neznášanlivosti, preto vidí na každom nielen nedostatky, ale i kladné stránky, Práve preto vedel rozprávku s motívom o krásnej kráľovnej z ľudu, niekedy pokladanej i za bosorku, preladiť do nových tónin a skomponovať z nej pieseň o vernej láske, ktorá je najväčším šťastím i pre kráľa, čo sa správal ako tyran a kat. Waltari je nám blízky predovšetkým tým, že odsudzuje všetkých kráľov ako tyranov, vyznáva sa zo svojej lásky k ľudu, ktorý trpel, a k sviežemu dychu zeme, ktorý mu je vždy príjemný.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 1973 , SmenaOriginální název:
Kaarina Maununtytär, 1943
více info...
Přidat komentář
Další z historických románů - tentokrát o švédské dynastii Vasa ....
Knihu jsem uvítala - o té době 16. století nic nevím ....
A líbil se mi příběh o láskyplné a něžné Karin a divokém neovladatelném králi Erikovi ....
Historické pozadí je plné úkladů, zrady a mocichtivosti - budou ti dva schopni odolat intrikám ?
Autor je dobrý vypravěč a dokáže zaujmout - doporučím.
Hrdinkou je žena, do které se zamiluje švédský král. I když to byla skromná bytost, nebyla pochopena jak prostými lidmi, natož šlechtici a musela projít trnitou stezkou událostí té doby.
Waltari popisuje složitou dobu svým typickým způsobem. Na pozadí komplikovaných dějin se mění vztahy jednotlivých postav a chyby, které dělají.
Výborne napísané, ako sme u Waltariho zvyknutí. Keby sa takýmto spôsobom vyučoval dejepis na školách (ZŠ a SŠ), myslím, že by žiaci a študenti boli nadšení a pamätali by si toho oveľa viac. Pretože by im ostal pocit, pretože postavy sú vykreslené tak plasticky, tak živo, že s nimi prežívate všetky ich hnutia, pretože sa z ich príbehov dá poučiť... Hoci ide o smutné čítanie, lahodný autorov štýl a posolstvo príbehu (že len na láske záleží a že človek sa stane človekom, až keď ju do hĺbky precíti) to bohate vyvážili.
Četla jsem v lednu 2011. Podle mých poznámek:
16. století.
Hezké, čtivé, dějepisné. I o lásce, nenávisti, válce, touze po moci, manželské věrnosti.
Mluví se i o hradu ve městě Turku - škoda, že jsem si ho prohlédla jen z venku.
Myslela jsem,že smutnější knihu, než je Egypťan Sinuhet,od Waltariho číst nebudu a ejhle-já se mýlila.
Bosá královna mě uchvátila i dojala. A opět jsem googlovala jako o život,protože o švédských dějinách toho moc nevím.
Mám moc ráda Waltariho poetický a pomalý styl psaní. Naštěstí je pro mě pořád z čeho vybírat.
Hlavními postavami podobné jako Tanec na hrobech. Avšak dějově a možná i kvalitou nesrovnatelné. S předpovídatelným negativním koncem a vítězstvím zla nad dobrem.
Zjišťuji, že Waltari radši poslouchám, než čtu. Egypťan Sinuhet byla jedna ze dvou knih, kterou jsem odložil v půlce, kam jsem se doplazil s velkým přemáháním...
Severské dějiny neznám, tudíž se dohaduji, jestli opravdu světí takovou královnu z lidu uhranutou labilním panovníkem? Ovšem měl bych být spíše unášen proudem událostí, jako třeba při četbě Loukotkové či Neffa st., že? Jenže nejsem. Jazykově sice jednotný a hutný styl se totiž neprosadil do příběhu, a ten zůstal mělký a vlažný.
Hurá, každopádně jsem dočetl, což přisuzuji přijatelnému rozsahu a vlastní trpělivosti. Waltariho nicméně neproklínám, spadeno mám na jeho detektivky. 48/16
Dosti krutá kniha, pokud si ovšem zamyslíte nad celkovým životem poddaných v oné době.
Doporučoval bych ji všem, kdo na otázku "Ve které historické době byste chtěli žít?" nadšeně volí středověk, nebo období renesance. Dámy měly krásné šaty, pánové buďto byli rytíři, nebo zámožní měšťané na bujarých pitkách se spoustou milenek, měšci zlata a po vystřízlivění následujícího dne by se vydávali objevovat a dobývat nějaký ten kontinent s vidinou dobrodružství a dalších finančních příjmů.
Nikoho nenapadají války, nemoci a prostá skutečnost, že by se tázaní vůbec nemuseli přenést do kůží vyšších společenských vrstev, jež ostatně také nebývaly uchráněny před nepřízní osudu.
P.S Pokud se tedy někdo zeptá mě, bez váhání odpovím, že chci žít teď! Díky ti, 20. a 21. stol., za vzdělávací systém, zubařskou péči, horkou vodu ve sprše, first a last minuty, za restaurace, u nichž je téměř 100% jistota, že jejich oběd do druhého dne přežijete a nepřeberné množství technických vychytávek, kterým s každou verzí a aktualizací rozumíte pořád méně a méně, a tak na ně můžete kdykoli a za jakékoli společenské příležitosti nadávat!
Bosá královna sice kvalit Egypťana Sinuheta nedosahuje,i tak je to ale skvělá kniha, která stojí za přečtení. Ačkoliv už od začátku víte, že dobře rozhodně nedopadne, i tak můžete v příběhu, odehrávajícím se v těžké době, kdy nikdo nemohl věřit nikomu, najít kapku naděje.
Waltari je můj oblíbený spisovatel, na této jeho prvotině je však znát, že se s věkem hodně zlepšoval. Místy trochu popisná kniha ale stojí za přečtení.
Starší slovenské vydání knížky, které v ČR nedávno vyšlo pod názvem Bosá královna. První z Waltariho historických románů je zajímavý hlavně pro nás méně známým popisem skandinávské historie. Pokud se pamatuji, tento, stejně jako další Tanec na hrobech, ještě není psaný později tak charakteristickou Ich-formou.
Název Karin Mansová je na rozdíl od českého vydání doslovným překladem originálu, Waltari totiž svým knihám dával názvy jednoduše podle hlavních postav (Sinuhe, egyptiläinen; Mikael Karvajalka; Turms, kuolematon; Johannes Angelos a dal.)
Někdo Waltariho nemusí. Jeho styl psaní každému nevyhovuje. Já jsem si zvykl. Tato kniha byla poprvé vydaná v Helsinkách v roce 1942. Knihu jsem přečetl a až po přečtení jsem zjistil, že prvotní vydání má za sebou už tolik desítek let. Byl jsem překvapen, a podivil jsem se novodobé stavbě vět a slovním obratům. Asi v tom má prsty překladatel Vladimír Piskoř, a to je dobře.
Bosá královna je zajímavá kniha, ale mezi historickými romány patří k těm průměrným. Někteří spisovatelé se však v průměru brodí po celou svoji kariéru, kdežto pro Waltariho to byl jen jakýsi odrazový můstek. Naštěstí.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
i když (skoro)nekriticky miluji Waltariho, Bosá královna mě až tak neuchvátila. Psaná poeticky, Karinka, ptáčatko, dcera Luny...nicméně nečetla se mi úplně dobře. (nebo naopak - jen dobře). Waltari zachytil život a konec Erika XIV. z rodu Vasů a jeho prosté manželky Karin. Dvorské intriky, aliance, násilí všudypřítomné. Děsivé. Nezlomná Karin, která přežila ztrátu dětí, milovaného muže. Ztrátu své životní lásky. A podle všeho zůstala celý život milující, čistá, dobrosrdečná a pomáhající.
Donutila mě zapátrat v historii, jak to s nimi bylo doopravdy. A jak to bylo s Gustavem a Sigrid, jejich dětmi.
Díky za přečtení, ale poctivě bych dala 3,5*. Něco tomu chybělo. I Mistři kdysi začínali a je to poznat. I tak se oplatí zkusit přečíst.