Karma červená, bílá a modrá

Karma červená, bílá a modrá
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24007/karma-cervena-bila-a-modra-24007.jpg 4 50 50

Dosud nejrozsáhlejší český výbor z poezie předního představitele beatnické generace představuje Ginsberga jako nezastupitelný hlas v poválečné americké poezii i jako nepřehlédnutelný společenský a kulturní fenomén, jenž v neposlední řadě významně ovlivnil i českou kulturní scénu šedesátých let. Textovou část doplňuje editorův esej, bohatý doprovodný materiál včetně ohlasů na Ginsbergovo dílo a rozhovoru s autorem i řada obrazových dokumentů.... celý text

Přidat komentář

Pablo70
04.02.2024 5 z 5

- Celou noc jsme si povídali o Kerouacovi a Cassadym, seděli jako Buddhové a pak spali v té jeho kapitánské posteli.-
Hrabu se v Ginsbergovi, vzpomínám a žiju. Četl jsem jeho názory v časopise a ulítl jsem na tom, uvědomil si, že i jinde jsou lidi jako já. Hluší a němí bardi malují rukou rychlá oslnivá gesta (jako bych nebyl jedním z nich).
Píšeme stejné verše jako (Kerouac, Snyder, Ginsberg)
co ještě zbývá/ nezbývá
Ještě pár let žít v mysli svých dětí
a kroužit instantním vesmírem
Náš dech je také výrazem ducha
a kosmický požární hydrant je jen
Obrovský kosmický hovnocuc!
Nikdy přesně nevíte, která bije
Že jo?

sika444
15.07.2020 3 z 5

A.G. chrlí slova jako gejzíry. Někdy s obrovskou silou (Kvílení), jindy klopotně a mnohomluvně. Emocionálně jsou nejlepší jeho básně inspirované matkou a židovstvím, ale také homosexualitou a intenzivní potřebou citu. Kde je politický nebo budhistický, dostává se do sfér, v nichž je jeho dílo spíš proklamací. Kniha je kvalitně připravena a navazuje na dobrou tradici Klubu přátel poezie ze 60. let.


mirektrubak
12.09.2018 4 z 5

„Cítím jako bych byl na konci
slepé ulice a dál už to nešlo.
Uvědomuji si platnost
všech duchovních pravd,
a přece se nejsem s to zbavit
pocitu spoutanosti
a vlastní ubohosti,
pomíjivosti všeho,
co jsem kdy viděl a udělal a řekl.
Jestli půjdu dál,
třeba se to spraví, ale teď
cítím beznaděj a jsem unavený.“

Allen Ginsberg není mým hlasem. Klade důraz na věci, které nejsou středobodem mého chápání světa (úryvky v tomto komentáři jsou spíš výjimkami z jeho typického způsobu psaní). Je excentrický v oblastech, o kterých se zdráhám mluvit nahlas, je kritický a přísný tam, kde já chci být chápající a pokouším se být laskavý. Ne, Ginsberg nebyl, není a skoro jistě nikdy nebude básníkem, který by artikuloval můj pohled na život.
Přesto jsem byl ve společnosti Allenových slov rád – našel jsem zde básně živé a pulsující, našel jsem obnažené pocity vnímavého pozorovatele. A i když mi témata nebyla vždy po chuti (někdy těch vagín, penisů a zadnic už bylo trochu moc), tak jsem cítil velkou sílu jeho tvorby a, ano, v té síle také krásu.

Koncepce sbírky se mi líbila, kombinace básní, Ginsbergových úvah, úvah o Ginsbergovi od jeho kolegů i různé další dokumenty (zajímavý byl pohled do hlášení československé policie ze dní jeho majálesového kralování) - to vše tvoří dohromady funkční celek s vypovídající hodnotou. A vyvedená grafika můj dobrý dojem ještě podtrhla.

„Štěstí existuje, jsem si tím jist.
Brečel jsem nad svou duší, brečel jsem nad duší světa.
Svět má krásnou duši.
Bůh se zjevuje, aby byl oplakáván. Přetékající srdce Patersonu.“