Karpatské hry
Miloslav Nevrlý
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42696/bmid_karpatske-hry-dBr-42696.jpg
5
231
231
Kniha je autorovým svědectvím o Karpatech. Popisuje 35 pohoří, jejich přírodní krásy, tamní domorodce. Píše subjektivně, popisuje, co zde zažíval, jak se cítil, co bylo nejpůsobivější. Tímto způsobem se na čtenáře přenáší autorovo nadšení pro tento kraj. Čtenáře oslovuje „bratříčku“ a vystupuje zde jako skautský rádce, či kmenový vypravěč navrátivší se z dalekých cest. Mluví k tichému dítěti, které hltá každé slova a chce také navštívit ty kraje, čtenář vnímá každé slovo a sní. Je tam v horách a cítí mateřídoušku, třese se zimou u chladných bystřin a vychutnává si výtečný kousek brambory, kterým ho podaroval starý bača. Mimo kapitol s názvy pohoří, která popisují, je zde i první bratrské slovo, poslední bratrské slovo a 13 kapitol jiného rázu, jmenují se hry. Jsou uvedeny citátem a nachází se vždy jedna po dvou či třech popisech hor. Jsou to rady, úvahy, doporučení. Například první „Hra na poutníka s lehkým srdcem“ je o způsobech cestování a trávení dovolené, o množství nutných věcí k cestování, o lehkosti a hlavně o svobodě. Další hry jsou například na diamantové zdraví, na hvězdný širák, na hlad, na vlčí dech a gazelí nohy, na pocestnou radost. Na první pohled jsou tyto hry radami, jak cestovat. Po jejich přečtení ovšem čtenář uvažuje rozsáhleji, o přírodě, o potřebách jedince, o svobodě, o štěstí.... celý text
Přidat komentář
Kniha jemně a přirozeně, tak, že se dotkne každé duše, která není lhostejná, podává svědectví o tom, že žít je jednoduché a přitom tak složité. Krásné, díky :)
Pan Nevrlý umí člověka vtáhnout. Sedíte s ním na pivu a on vám svou nezaměnitelnou češtinou, nasáklou archaismy a starosvětským slohem, počne obšírně vyprávět o rumunských pohořích, divokých plavovláskách, síle česneku, nebetyčných ohních na planinách; o salaších a všech dobrých lidech, které kdy potkal, ale i o smutku, osamělosti uprostřed rozeklaných hor, kdy jedinými soudruhy jsou vám noční šelmy a trudomyslný měsíc. Do toho se občas odmlčí, podívá se z okna hostince a na něco si vzpomene, ale o tom nemluví, to jen krahujec přeletěl nad lesem, neznámá dívka se na něj plaše usmála a kuropěním po tesklivé noci osvěžilo se tělo i duch poutníkův. Pak zaplatíte a je čas se rozloučit. Pan Nevrlý zakousne preventivně stroužek česneku a v otrhaných hadrách, s prožluklým vakem na zádech, odjede na svém starožitném bicyklu někam za obzor. Byl to příjemný večer, Náčelníku.
Ještě dlouho po dočtení tohoto skutečně sugestivního kousku jsem měla tendence sbírat jídllo na nádraží ze země. Vždycky jsem se zarazila včas, ale bylo to o fous.
Po přečtení této knihy, jsem nemohl jinak než se opakovaně rozjet do rumunských hor a zkusit hledat to co tak neopakovatelně popsal pan Nevrlý a myslím, že jsem to našel :-)
Doufám, že ještě někde mám ohmatané zkopírované listy Her z této knihy. Zasutá vzpomínka na jednu část dospívání. Doporučuji číst právě mezi hranicemi dětství a dospělostí, na dlouhých cestách, nejlépe zcela o samotě anebo vzájemně předčítat před usnutím.
Miloslav Nevrlý stvořil něco úžasného. S lehkostí píše o tom, k čemu mi nikdy nestačily slova a dotýká se čehosi hluboko ukrytého v duších mnoha z nás. Kvůli týhle knížce jsem začala chodit po horách, a hlavně ona mě nalákala do náručí rumunských Větrných hor. Je to knížka pro každého, kdo chce hledat a naslouchat a utíkat pryč mimo systém, pryč, a proto domů.
Když člověk otevře Karpatské hry v tom správném věku, má napůl vyhráno. Druhá polovina vítězství je, když je vytáhne z batohu lehkého jako mošny tibetských lámů. Když, podnícen hrami uvnitř vazby skrytými, nelituje kroku a dokáže vnímat to docela obyčejné kouzlo přicházejícího večera po dlouhém dni.
Každý rok čteme zjara předčítáme na cestě vybrané hry z této útlé, ale na "obyčejné moudro" tak bohaté, knížečky. Pokaždé nasloucháme a necháváme se nadchnout, chytáme vlčí dech a ulehčujeme svému srdci. Karpatské hry jsou pro každého, kdo se v lesích, horách a lukách cítí lépe než v městech a pro každého, kdo je skromný k střeše nad svou hlavou.
Naslouchal jsem pozorně a nechal jsem se nadchnout.
Knihu velmi dobře shrnuje slovo prvního vydavatele, pana Kukačky, pro nějž byla vlastně původně určena.
Miloslav Nevrlý nám svým osobitým, poetickým způsobem dává nahlédnou do atmosféry Rumunských Karpat před nějakými čtyřiceti lety. Mnohé se od té doby změnilo, ovšem mohu z vlastní zkušenosti říci (nacházím se v Rumunsku, když píši tyto řádky), že si zdejší hory stále zachovávají svou tvář. Ona "krásná chudoba a poctivost" je zde stále cítit. Zatím jsem navštívil pouhá dvě ze zmiňovaných pohoří v této knize, mám však život před sebou a hodlám jeho valnou část věnovat "hraní" v Karpatských hřebenech.
Komu se zapíší Rumunské hory do srdce (a vůbec celá země i se svými obětavými vesničany) do srdce, už se zde usadí navždy.
Karpatské Hry samozřejmě musí člověku sedět povahově. To pro mě nebyl problém. Nespočet slovních spojení i celých souvětí jako by mi mluvili z duše ("Osamělé noční ohně mně byly nade vše." apod.).
Lidé okolo a dnes mě obvykle vyprazdňují a já musím odcházet, abych byl opět naplněn. Hory, příroda, samota je moje závislost. Dobrá, mám mapu a zřejmě i více informací, než měl před lety pan Nevrlý, pořád jsem však jakýsi "pobuda, darmošlap, pocestný".
Kromě stručného, ovšem na druhou stranu velmi inspirujícího popisu jednotlivých pohoří zde najdeme "hry". Každý čtenář si nějakou oblíbí a správný vandrák zjistí, že je vlastně už hrál dřív, jen je neuměl pojmenovat. Autor nás v tomto může silně oslovit (doslova - "bratříčku") a mistrným jazykem vyprávět nám dlouho známou pohádku. Ano, jsou zde i pasáže, které mně a jistě i dalším mohou připadat už trochu moc, z pohledu dnešního výletníka, důležité je však poselství knihy a její hodnota spočívá ve světle, jež vrhá na naše vlastní hodnoty.
Karpatské Hry mi v neposlední řadě pomohly odhalit to, čeho si na sobě nejvíce cením: skromnost, nezávislost, vytrvalost, úcta k zemi, svoboda.
Už teď mě opět tiskne "těžká tlapa společnosti". Toužím po horách a po samotě. Snad toho za život stihnu toliko zažít a naučit se, jako pan Nevrlý. Srdečný dík jemu i jeho přátelům a všem, kdož umožnili vznik tohoto inspirujícího, uchvacujícího díla.
Nuže poutníče, tvá duše má hlad. Nasytíš ji pouze pohledem na pusté rozlohy od obzoru k obzoru. Zapomeň na to, kdo jsi, veškeré své úlohy a role. Buď prostě člověkem a vydej se na cestu.
Tuhle knihu jsem četa před devíti lety, při svém osmiměsíčním pobytu v Německu a byla pro mě doslova jako zjevení světla v temnotách. Dokonce jsem tehdy v přetrvávající euforii poslala autorovi dopis a on mi odpověděl. Mám ho dodnes schovaný :o)
Štítky knihy
obrazové publikace putování hory a pohoří cestopisy skauting Rumunské Západní Karpaty KarpatyAutorovy další knížky
| 2006 |  Karpatské hry |
| 1981 | Kniha o Jizerských horách |
| 2023 | Náčelník |
| 2001 | Nejkrásnější sbírka |
| 2002 | Chvály Zadní země |
Úžasné, imaginativní, inspirující a nekonečně poklidné čtení. Není to asi pro každého, nebo spíše to není čtivo pro jakoukoliv příležitost či životní fázi člověka, přesto, když se trefíte, je to úžasná a geniální, poutnickou atmosférou nasáklá poetika vyprávění..