Kartouza parmská
Stendhal (p)
Autorův slavný román vypráví příběh mladého šlechtice Fabrizzia pocházejícího ze slavné rodiny del Dongů. Příběh je silně poznamenán sílícím romantismem a obdobím Napoleonských válek. Mladý Fabrizzio se rozhodne prchnout do Francie a bojovat za Napoleona, zde je však považován za zvěda a je zatčen, lstí se dostane z vězení, ale z dopisu od tety se dozvídá, že jej doma udal vlastní otec s bratrem jako špióna, a stává se štvancem ve vlastní zemi. Kartouza parmská byla autorův poslední dokončený velký román (La Chartreuse de Parme, 1839). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842. Stendhal ve svém díle stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám - než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají. Podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1974 , OdeonOriginální název:
La Chartreuse de Parme, 1839
více info...
Přidat komentář
Nasla som ju doma medzi zaprasenymi knihami a nevedela som o nej nic. Brala som ju do ruk bez akehokolvek ocakavania. Pri citani ma prekvapilo, ake pekne dielko to je. Nic nasilne, obcas mozno trochu nudne, obcas zaujimavejsie. Vztah medzi hlavnymi hrdinami je vykresleny mierne, nenasilne. Fabrice aj jeho Clelia vo mne vyvolavali rozporuplne pocity, ale aspon nieco vyvolavali, co je plus. Pacila sa mi aj atmosfera Napoleonskeho Francuzska.
Moje hodnotenie: 75%
četla jsem ji už před delší dobou a musím uznat, že to, že se mi dobře četla a příběh se mi líbil, jsou jediný dvě věci, co si z ní pamatuju. Ta kniha je po pár letech neuchopitelná, vybavuju si jen pár okamžiků, ale děj z toho neposkládám...
I kydž se nejedná o stěžejní autorovo dílo, je příběh podán svižně a s vtipem. Popisné scény neodmyslitelně k romantismu patří a nemohou být tudíž považovány za závadu, ale spíš za charakteristiku díla. Připočtu-li výborný překlad, mám pouze jedinou výtku - Červený a černý je prostě lepší.
Začiatok a koniec mal veľmi rýchly spád, ako v dnešných akčných románoch, ani sa nezdalo, že ide o klasické dielo. Ale ten zvyšok bol pravé klasické dielo, ako má byť. Bohatosť jazykových formulácií, palácové intrigy posplietané ako pavučina, do toho vmiešaná politika, romantika, myšlienkové pochody, rázne skutky a to všetko jasne zrozumiteľné. Vynikajúce čítanie. A ten popis pozorovania Fabrizzia z obloka väzania do obloka voliéry Clelie na ôsmich stranách, ako sa navzájom pozorovali, čo si mysleli, čo cítili, ako sa neskôr dorozumievali, bol pre mňa krásny zážitok...
Po pravdě jsem čekal přece jen o trochu víc, kniha je sice řemeslně zvládnutá, hezky se čte a až na pár zdlouhavých pasáží mě bavila. Co mi však přišlo trochu divné, je konec. Celou knihu si autor s dynamikou příběhu moc hlavu nelámal, drobnosti dokáže roztáhnout i na 50 stran, ale na předposlední stránce jako by zjistil, že už přetahuje, a celou ji naprosto školácky zakončil. Divné...
Zdlouhavé, po srovnání s Červeným a černým se rozhodně nedivím, že se tato kniha nedostala do šuršího povědomí.
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice francouzská literatura kláštery, opatství zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
1961 | Červený a černý |
1969 | Kartouza parmská |
1988 | Lucien Leuwen |
1964 | Římské procházky |
1961 | Armance / Lamiela |
Kniha byla prošpikovaná pletichami a zákulisními intrikami, takže děj často o hlavním hrdinovi bez něj. Perla byla v tom, že celá linie byla plná nečekaných zvratů a nelze teda říct, že by kniha byla lehce předvídatelná, ale prvních sto stran bylo pro mě utrpení překousat, pak už se to rozjelo.