Katapult
Vladimír Páral
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456732/mid_katapult-85F-456732.jpg
3
148
148
Román je jedním z děl, jimiž na sebe v 60. letech 20. století výrazně upozornil tehdy mladý autor Vladimír Páral. V oblíbených a důvěrně známých kulisách průmyslového Ústí nad Labem rozvíjí až absurdní příběh krize středního věku ženatého inženýra Jacka Jošta, který si podél železniční trati do Brna vybudoval propracovaný "jízdní řád", podle nějž navštěvoval hned sedm různých milenek. Tyto vztahy ani pečlivě promyšlený systém však krizi neřeší, spíše prohlubují. Každá z partnerek má totiž čím dál více specifických přání.... celý text
Přidat komentář
Páral je můj oblíbený spisovatel. Knihu Katapult jsem pokládala za zdařilou, hektickou a na tehdejší dobu dost odvážnou nebo, jak bych to řekla... zkrátka, do čeho se ten muž pouštěl bylo promyšlené, riskantní i lákavé... musel být pořád ve střehu a přitom si to užíval.
Fakt není Páral pro každého, téma by možná sedělo i do dnešní doby, ale ten styl psaní, to není můj šálek kávy...
“už nikdy s jinou než s Tebou, Lenunko, má lásko, musím Ti to říct, kdo jsme, Joštovi, táta si jen trochu zahrál na cesťáka, námořníka a letce”
Taková práce co nikoho nepopudí ani neurazí, ale také nepřekvapí. Nevím jetsli je to dobou, ale je to odtřžené od realismu a pocitoval jsem vnucování. Musím ale ocenit časovou vzdálenost a to je přes padesát let, takže tak nějak dobrý :)
Když jsem už i předešlou hodnocenou knihu vytáhla ze vzpomínek na školní, zde zatím nehodnocenou četbu, nesmím vynechat ani tuhle.
Od té doby, co čtu, mám ráda spíš dobrodružné věci. Pamatuji, že učitelka rozdělovala knihy na referát a já strašně chtěla něco od Clavella. Měla ve výběru "Krále krysu" a dala ho nějakému spolužákovi (asi že byl kluk, nebo co).
To mě vytočila poprvé.
Pak mi přiřadilo tohle "dílo" a naštvala mě znovu.
Pootřetí, když jsem to četla a topila se ve stylu, který mi vůbec neseděl.
"Hrdina byl kurevník," pravila jsem, když jsem začala odříkávat svůj referát. Ve třídě to zašumělo.
Definovala jsem všech sedm vztahů, jimiž si projel, protože on si jimi ani neprošel, když furt jezdil vlakem :).
"Nudila jsem se k uzoufání a jediný důvod, proč jsem to dočetla, byla představa popisu sexu," dodala jsem na konec a dostala dvojku. Upřímně nevím, jestli autor v příběhu soulož popsal. Možná jen nastínil, protože kdyby mě to tehdá šokovalo, vzpomenu si.
Uznávám s odstupem času, že jsem dílo, ani autorův popis hrdinova života nijak extra nerozebírala, protože až takhle zoufalí muži mě spíš odpuzují, ale je fakt, že jsem také uvedla, že hrdina je nemorální dobytek, jehož bych za otce nechtěla. Zdálo se, že můj pohled na věc v kontextu mých nácti let tehdy stačil.
A asi je na každém, co si z "těžké životní situace" nebohého hrdiny odnese. Jen mám pokaždé dojem, že když autor - muž napíše příběh podobného hrdiny, měla bych ho politovat. A rychle zmizet.
Třetí kniha tzv. Černé pentalogie aneb Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje. Hlavním hrdinou je ženatý inženýr, který se chová tak trochu jako námořník – v každém přístavu (neboli městě) má jinou milenku. Celkem to rozjede na sedmi místech, souloží ostošest a vše má perfektně zorganizované jako podle jízdního řádku. No, nedopadne to s ním nelépe :-)
Mladý a začínající spisovatel měl čich a kliku. Objevil "pole nezorané" a k tomu (na rozdíl od jiných psavců té doby) věděl o čem píše. V Ústí pracoval a měl to dokonale odpozorované. Pravdou bylo, že se to některým soudruhům nelíbilo, ale druhým zase ano : Dyk je to souzi z terénu, je tam dělnická třída, tak co chcete eště, že jó ! A že inženýr Jacek zvolil na tehdejší dobu originální způsob nevěry ? Jsme o půl století dále a díky technice a t.zv. sociálním sítím jsme o moc dále. Autora obdivuji za jeho začátky, za jeho neotřelý způsob psaní, ale zejména za šok, který způsobil v českém knižním světě.
Nádherný a vtipný román o krizi středního věku. Jeden pentagram strhávám za hektický styl psaní, který je sice originální a do jisté míry dobře popisující uspěchanost hlavního hrdiny, ale místy se špatně čte.
"...ale na ten bílý plyš jsi zase zapomněl, viď..."
Nejsou to sice Milenci a vrazi, ale i tak je to síla, zvláště od autora teprve po třicítce:-) Vyjádření životních i manželských stereotypů je přímo bravurní! Často se sám sebe ptám jak by asi dopadly tyto knihy napsané dnes:-)
Krize středního věku s hlavním hrdinou pěkně zacloumá. Chce si užít života a až mnohem později zjistí, že ztratil to jediné, co za to stálo. Třetí kniha od Párala, kterou jsem četla. První dvě byly excelentí. Tato byla trochu zklamání. Předvídatelná a velmi zdlouhavá. Přesto přečtení nelituji.
Nejdřív jsem dala dvě hvězdičky a pak jsem přihlédla k tomu,že to bylo napsáno před padesáti lety nebo tak nějak, a jednu jsem přidala. To téma je prostě pro mne vyčpělé, nic mi neříká, je to staré, líbí se mi ale styl Párala, kdyby napsal něco se současným tématem, asi by to bylo zajímavé.
Text z nekonečných vět, trojteček, pomlček, ... působí velmi dekadentně, ale číst se nedá, dokud si jej nepřeložíte do lidštiny. Patrně to má vyjadřovat hektičnost, ovšem mě to vůbec nesedí. Autor je vynikající vypravěč, a takováto laciná pozlátka snad nemá zapotřebí. No, přičtěme to hříchům mládí. Celý text, ale hlavně závěrečný test, je nutno brát jako nadsázku. Jinak klasický Páral: muži, ženy, společnost, vztahy, krize, především krize středního věku. Osoby a kulisy lze různě zaměňovat, lidské chování nikoli. O tempora, o mores!
Ne každý dokáže číst Párala, já ho však považuji za jednoho z nejlepších českých spisovatelů a že jich tu máme poskrovnu.
Skvělá kniha. Nechápu, jak někdo může říct, že Páral neumí psát. Dobře, ne zrovna lehce se to čte, ale když se podíváte právě na to, jak je to napsané, tak je to geniální.
od parala mam precteny jen dve knihy (obe do skoly) a budu z toho mit asi navzdy trauma..ten clovek naprosto neumi psat..
Hlavní hrdina se snaží co nejvíce svůj život podle jízdního řádu svých služebních cest. Seznamuje se s ženami na inzerát a hledá u nich pro sebe více stěstí a zároveň pocit svobody. To však za nějakou dobu koliduje s jejich touhou po štěstí, z čehož vznikají zdánlivě veselé zádrhele, ale co je a není svoboda a štěstí si musí čtenář rozhodnout sám.
Film natočený na námět autorova románu v roce 1983 (se stejným názvem) se mi jeví jako dost dobrý způsob, jak čtenáře od Páralových knih odehnat.
Nejvtipnější fiilm jaký jsem od Párala viděl, protože i když jde někdy o vážné věci, tak co jiného dělat, než se nad nimi usmát. A kdo umí rozesmát, zdravě, ten je dobrý, dost dobrý.
Štítky knihy
nevěra humor milostné romány erotika česká literatura krize středního věku manželská krize
Autorovy další knížky
| 1990 |  Milenci a vrazi |
| 1978 |  Mladý muž & bílá velryba |
| 1988 | Země žen |
| 1967 | Soukromá vichřice |
| 1982 | Romeo & Julie 2300 |
Jestli něco Páralovi jde,tak popisy ubíjejícího stereotypu. Část čtenářů si stěžuje, že se to nedá číst, ale pro mě zhuštěný, stále se opakující děj, zakončený naprostým zmarem dává smysl- a způsob komunikace je mi blízký a proto si dokážu asi spoustu věcí domyslet..."A dnes bude další spací den! - Cože - tak já si ho udělám sám. " Tady úplně slyším, co mu asi odpověděly a současně vidím, jak se u toho tvářily...