Katastrofa vzducholodi „Italie“ na severní točně
Umberto Nobile
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/149311/katastrofa-vzducholodi-italie-na-severni-tocne-149311.jpg
5
9
9
Podtitul: pravda o italské polární výpravě 1928 86 fotografií
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1930 , Václav PetrOriginální název:
L'«Italia» al Polo Nord, 1930
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih na téma vzducholodi Itálie. Kdo jiný by také mohl podat přesnější a pravdivější popis toho co se stalo než sám konstruktér a velitel v jedné osobě. Nesmírnou výhodou v porovnání s Běhounkovou knihou který se výpravy také účastnil je fakt, že Nobile byl jednak velitel skupiny přeživších a především Ital. V Běhounkově vyprávění bylo patrno že spoustě rozhovorů které Italové mezi sebou vedli nerozuměl nebo pochytil jen část. Velkou roli také hrál fakt že Běhounek zastával v hierarchii přeživších "nedůležité" místo proto šla podstatná část rozhovorů přímo k Nobilemu později k Viglierimu. Nobile v knize rozebere doslova do každého detailu celou část výpravy Itálie. Od prvotního plánu po výstavbu vzducholodi, Výběru posádky, letu až po katastrofu a následnou záchranu. Nyní se vyjádřím k nejpalčivějšímu bodu celé události.
Záchrana Nobileho jako prvního, věc za kterou ho většina neznalé veřejnosti kritizovala. Řeknu to stručně. Nebýt Lvího podílu, který Nobile po své záchraně vykonal na palubě Cita di Milano, nikdo jiný by katastrofu nepřežil. Svou nezdolnou iniciativou výbornými kontakty a osudným telegramem na palubu Ledoborce Krasin
zařídil to co by nikdo jiný nedokázal.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Červený stan, vzpomínky na sněhy a ohně |
| 1930 | Katastrofa vzducholodi „Italie“ na severní točně |
| 1979 | Křídla nad pólem |
Kniha mého táty. Dnes ji mám ve své knihovně, kdykoli ji vezmu do ruky a náhodně se začtu nebo kouknu na černobílé fotografie, slyším hlas svého tatínka, který mi z ní předčítal a já jako dítě s nadšením a s vykulenýma očima hltala to úžasné polární dobrodružství ztroskotání mezi ledovými krami.
Už tenkrát plus za našeho Františka Běhounka, vždyť jeho dobrodružné knihy jsem jako dítě četla (Ostrov draků, Rokle u Rjukanu; kupodivu Trosečníci polárního moře mě nějak minuly).
I když jsem později o vzducholodi Italia četla jinde, nebo i viděla film Červený stan, tahle kniha je pro mě nepřekonaná.
A téměř sto let starý překlad napovídá, jak je to všechno dávno...
*
"Vzpomínka na poslední hrozné okamžiky je dosud živá v mé paměti. Měl jsem právě čas, abych došel ke kormidlům k Malmgrenovi a Zappimu, když jsem spatřil, jak Malmgren pouští volant a obrací ke mně zděšenou tvář. Chytil jsem rukama bezděky kormidlo, chtěje zamířiti vzducholodí k nějakému sněhovému poli, abych zmírnil pád. Pozdě! Několik metrů pod námi byl pack a navršené kry. Massy ledu vzrůstaly a blížily se. Za chvíli jsme narazili. Rozlehl se příšerný rachot. Cítil jsem náraz do hlavy, zdálo se mi, že mě cosi tiskne k zemi a drtí. Jasně, bez nejmenšího pocitu bolesti jsem cítil, jak se mi několik údů láme. Poté mě povalila k zemi nějaká věc, spadnuvší mi na hlavu. Bezděky jsem zavřel oči a zcela chladně a jasně vybavila se mi v hlavě myšlenka: ,Je všemu konec!´ Jako bych duševně tuto větu vyslovil!
Bylo 10 hod. 33 min. dne 25. května.
Celý tento hrozný případ trval asi dvě nebo tři minuty!"