Každé jaro pampelišky

02.05.2024

Ráda čtu knihy z této doby, připomíná mi to moje dětství. Ale mě prostě nebaví číst v knihách dopisy. Kdyby to byl jen děj, bylo by to pro mne zajímavější. Ty dopisy mi hodnocení trochu srazily.

28.05.2019

Knihy paní Sedlmayerové mají standardně vysokou literární úroveň, tahle není výjimkou. Jsou v ní krásné myšlenky týkající se vztahů, manželství a lásky obecně.. první část knihy formou dopisů a deníkových zápisků mi lezla na nervy, s velkým úsilím jsem překonala tuto část a druhá polovina knihy mě za to odměnila....ovšem musím podotknout, že v dnešní době některé pasáže působí až směšně, hlavně tedy komunistické budovatelské pasáže o schůzích, brigádách a nadšení k práci, z nichž je patrné, že je to psáno v padesátých letech, kdy byli lidí zblblí po válce a ještě té myšlence komunismu OPRAVDU věřili. Nicméně i z toho důvodu byla pro mě kniha zajímavá, když se nad to člověk povznese, dala by se brát i jako takový dokument z té doby... V rodině, kde se příběh odehrává je matka je pilíř rodiny, radí a pomáhá svým dvěma mladičkým dcerám a směruje je na správnou cestu životem... chvílemi ty její moralistické přednášky působily trošku směšně a moc upjatě a chytrolínsky, ovšem když si uvědomím, že toto bylo napsáno téměř před 70 lety, tak klobouk dolů, některé myšlenky jsou platné i dnes a budou i nadále... například pasáž o manželství po dvaceti lety, kdy dcera matce vmete do tváře, že ani její manželství není šťastné, když tatínek se o ně moc nestará a hledí si jen svojí práce, je nádherná a platná v každé době... knihu bych doporučila hlavně hloubavým starším čtenářům, kteří mají rádi různé úvahy, myšlenky o lásce, mateřství, manželství a vztazích obecně, nevadí jim používání starých až archaických výrazů a nečekají moc akce...

15.12.2018

Kniha je čtivá. Je to takové pohodové čtení.

15.09.2018

Knížka z 50. let o tom, jak jedna máma prožívá vztahové kotrmelce svých dvou dcer a bilancuje své manželství.
Úvodní část knihy psaná formou dopisů je natolik rozvláčná a naivní, že jsem čtení několikrát odložila. Pak se forma změní na normální vyprávění a už se čte dobře, nicméně reálie, názory na vztahy i pohnutky jednotlivých postav jsou pořád dost poplatné době. (Jasně, některá schémata platí i dnes, ač v trochu jiném kabátě.).
Některé vnitřní monology jsou až tak moudré, že působí spíš jako výstřižky z učebnice psychologie či příručky osobního rozvoje a balancují na samé hraně uvěřitelnosti.

08.04.2018

Kniha byla moc hezky psaná, čtivá. Neříkám, že se mi nelíbila. Neříkám to o žádné knize, nikdy. Na čtení byla moc příjemná, chvilkama jsem se zasmála, Martinku jsem měla moc ráda. I její maminku. Moudré ženy. :)

20.11.2014

Četla jsem to kdysi jako malá holka. A zase to bylo hezké.

22.03.2013

Na Každé jaro pampelišky navazuje Všechny cesty vedou domů.
Četla jsem už dávno, dodnes mi utkvěl citát:...." Ač nevíme, proč tu jsme, proč vznikl život a svět a my na něm, udělejme sebe šťastnými a svět co nejhezčím..."