Každý den je nový: Komiksový deník
Lucie Lomová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504424/bmid_kazdy-den-je-novy-komiksovy-denik-wg1-504424.png
4
60
60
Komiksový deník přináší den za dnem nejen všední, vtipné i dojemné zážitky z jednoho roku autorčina života, ale originálně také ukazuje možnosti spontánního psaní a kresby. Zcela samozřejmě přitom překračuje hranice ryze osobního k mnohem obecnějším tématům, jako je stárnutí, péče o blízké, dospívání dětí, přátelství nebo každodennost umělecké tvorby. Lucie Lomová se s jedinečným citem pro detail a sebeironii, s empatií i typickým jemným humorem pouští na neprobádanou půdu nejen v kontextu své dosavadní tvorby, ale i v rámci současného českého komiksu.... celý text
Přidat komentář
Záznamy deníkového charakteru v obrázkovém podání. Zajímavá sonda do všedního života, myšlenek, úvah a snů výtvarnice paní Lomové. Občas mi to přišlo trochu nepřehledné, ale ilustrace jsou jasné, čitelné a často dobře úderné.
Lucie Lomová je pro mě jedna z nejlepších českých komiksových kreslířek. Mám rád v podstatě vše co vytvoří. V této knize si dala super těžký úkol. Ukázat svůj rok v komiksovém deníku. A bavilo mě to. Vlastně moc. Je úžasný, že i taková osobnost má vlastně hodně podobný život jako ostatní. Část dnů je vlastně nudná, část je nabita akcí a událostmi, část prokrastinuje a část horečně pracuje. A k tomu rychlé obrázky. A někdy i vypiplané, jak jí den sedl lépe. Za mě topka a nutnost přečíst.
Když už se v knihovně ocitne v dospělé literatuře nějaký ten komiks, je to pořád ještě velký svátek. Komiksový deníček Lucie Lomové naštěstí neskončil někde u Anči a Pepíka a dostal se ke správnému publiku.
.
Jak by asi vypadal váš rok v komiksovém podání? Lucie Lomová si dala za úkol zachytit každý den jejího života v roce 2017, uvolnit svoji tvorbu, zachytit všednost i výjimečnost každého dne. Samy autorčiny počáteční obavy, zda bude co kreslit, vezmou rychle za své, když jsme svědky rodinných peripetií, umělecké krize, každodenního pinožení i občasného povyražení (za nejen pomyslné) hranice.
.
Někdy panely řeší nemoc blízkých, jindy syndrom prázdného hnízda, ale taky porouchané auto, obyčejný den zaplněný prací nebo péčí o domácnost. Je to docela působivý kaleidoskop jednoho (ne)obyčejného roku, který potvrzuje, že každý den je opravdu nový a může se stát cokoliv.
.
Tenhle komiksový deník mě bavil, určitě i díky autorčině nadhledu, životním zkušenostem i zásadám, které si při kreslení deníku dala. Ten jeden rok je tak akorát, protože další pokračování by se už asi zacyklilo a nebylo tak zajímavé, věci, situace a nápady by se nejspíš začaly opakovat. Bylo to fajn čtení, škoda, že tenhle komiks nevyšel už dříve...
Velmi povedené. Kdybych uměl kreslit, tak bych se při tvorbě deníku potýkal se stejným problémem, jako autorka, tedy prokrastinoval.
Lucie Lomová, význačná osobnost českého komiksového prostředí, vstoupila na u nás nepříliš probádanou půdu s komiksovým deníkem. Můj náhodný objev na brněnském komiksovém festivalu Koma se proměnil ve fascinující četbu na jeden zátah. Lomová, známá svým širokým uměleckým spektrem od dětských příběhů až po grafické romány pro dospělé, tentokrát přináší dílo, které osvěžuje český komiksový rybníček.
Tento komiks je výsledkem autorčiny touhy po spontánnosti a tvůrčí svobodě, bez připravené příběhové linie, zpracovávající každodenní život. Lomová nás vede skrze veselé i smutné okamžiky svého života, od synova coming-outu, přes běžné radosti a starosti, nevyhýba se ani tématu vážného onemocnění ani tématu smrti, což dodává příběhu autenticitu a hloubku.
Její skicovitý styl kresby, omezená paleta barev, efektivní zachycení emocí a atmosféry okamžiku, spolu s prvkem textových deníkových záznamů, poskytují unikátní zážitek. Přestože se některé dny zdají být méně zajímavé, celkově dílo zaujme svojí originalitou, upřímností a výtvarnou kvalitou.
Tuto knihu doporučuji každému, kdo má rád osobní a upřímné příběhy a chce nahlédnout do života jedné z nejvýznamnějších českých komiksových tvůrkyň.
Autorka a kreslířka komiksů nejen pro děti se rozhodla, že si bude psát deník. Kdyby si ho vedla obyčejně pár stránek popsaných za měsíc nebylo by to tak těžké. Ale Lucie má asi ráda výzvy proto si dala za úkol psát nejen každý den, ale pokud kniha vyjde tak i pro své čtenáře. Vy právě držíte v rukou její osobní vzpomínky, trable, soužití se synem, život stárnoucí ženy a všeho čeho si člověk ve stáří váží.
Miluju komiksy, hlavně ty dětské - Čtyřlístek a podobné. Anča a Pepík se mi taky moc líbili, a proto jsem tuto knihu brala do ruky se zvědavostí. A ona nezklamala!
Musím autorku obdivovat v jejím rozhodnutí každý den celý rok kreslit a psát si deník, navíc vtipně, lidsky a komiksově.
Je mi líto ,ale půjdu proti proudu a budu asi jeden z mála, co ho tahle kniha moc nezaujala. Určitě chápu , že to může někoho bavit ,ale já jsem si po dočtení tohoto komiksu ,řekl sám pro sebe, k čemu to bylo?
Mám ráda deníky a tenhle jsem přečetla, prohlédla a prožila spolu s autorkou za odpoledne a večer. Je prostě úžasný a mnoho situací a pocitů mi bylo blízkých (včetně snů o záchodech, to mě pobavilo).
Velmi zajímavý experiment, kreslit si deník a díky tomu zjistit tak víc o mé oblíbené ilustrátorce, jak vlastně žije, jaká je náplň jejích dní. Je to tak jiné, ale místy tak blízké a "normální", co zažívá. Velmi mě to bavilo, a moc bych chtěla někdy nějaké pokračování.
Tohle mě docela sebralo a navíc inspirovalo a donutilo začít si taky nějakou formu deníku psát (kreslit ne, to mi bohužel nejde ani malilinko). Jít sama se sebou ven, zaznamenávat slovo, pár vět podobně jako Lucie Lomová, která pár vět doplnila kresbami. A která se nebála odhalit sama sebe. Zprvu můžeme mít pocit, že zaznamenávala jen běžné zážitky všedních dní, ale popravdě, ono nic není běžné, vždy problikává něco navíc. A když se rozhodneme psát deník, nikdy nevíme, co se během následujích dní či týdnů uděje. A tak je tu leccos, včetně nemoci, opuštěného hnízda, radosti, změn a dokonce i náznaky dění celosvětového. Život se vším všudy, nakonec i včetně otrávení z toho, že se zavázala denně zaznamenávat, to je na tom tak krásně autentické. Človek by klidně četl i další roky, ale i tak, tu se dá vracet a číst opakovaně.
PS: Výborné vypořádávání se se svými věčnými druhy - Ančou a Pepíkem.
Musím ocenit tu neuvěřitelnou upřímnost a zároveň odvahu sdílet něco tak osobního, což deník určitě je, s širokou veřejností. Sama si deník píšu a nevím, jestli bych tohle dokázala s takovou lehkostí. Komiksy mám moc ráda, hlavně ty ze života, a proto jsem se na tuhle knihu opravdu neuvěřitelně těšila a zároveň byla opravdu zvědavá, jaký je jeden rok v životě ilustrátorky.
A taky mě nadchl nápad vytvořit deník komiksovým způsobem a zkusit zachytit to, co normálně vyjadřujeme slovy pomocí obrázků. Lhala bych, kdyby řekla, že mě tenhle nápad místo psát raději kreslit už nenapadl, ale nikdy jsem se do toho nepustila, asi jsem neměla takovou odvahu.
No, po přečtení téhle knihy opravdu přemýšlím nad tím, že to také zkusím.
Jedno je ale jisté, tenhle deník jsem rozhodně nečetla naposledy. Jedná se opravdu o skvěle zpracovaný komiks, do kterého se snadno začtete a těžko, opravdu těžko se s ním budete loučit.
Je to zvláštní zkušenost, být s LL pořád přítomná a všechno s ní zažívat. Některé okamžiky jsou hodně podobné mým vlastním, chvílemi jsem se smála nahlas, chvílemi mi bylo smutno, ale ta pracovní vytíženost mě teda dusila jak těžká duchna. A fascinuje mě lehkost kresby a oceňuji tu výdrž zaznamenat každý den a také "jít s kůží na trh". Obrázky nesou mnohem víc informací než slova, takže je to opravdu hodně výjimečný zážitek s tímhle deníkem.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Anča a Pepík |
| 2011 | Divoši |
| 2014 |  Na odstřel |
| 2007 | Anna chce skočit |
| 2016 | Anča a Pepík 1 - komiks |
Smíšené pocity. Pro autorčiny skalní fanoušky určitě rozhodně zajímavé.
Jak sama autorka v textu zmiňuje jedná se o konceptuální umění. Zajímavé je sledovat jak si svá pravidla sama průběžně porušovala.
Pro ostatní sem tam vtipné, místy nucené a někdy až trapné. Od umění očekávám asi něco jiného. Pro autorku byl tento experiment možná zajímavější než pro některé čtenáře.
Výhoda této formy - dá se rychle přečíst.