Každý den o trochu blíž
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16384/bmid_kazdy-den-o-trochu-bliz-y8b-16384.jpg
4
55
55
Irvin Yalom, autor oblíbené beletrie s psychoterapeutickou tematikou, napsal tuto knihu spolu s Ginny Elkin (pseudonym). Ginny Elkin, talentovaná mladá spisovatelka s psychickými obtížemi, byla v minulosti v péči několika psychiatrů a psychoterapeutů, až se nakonec s nálepkou \"schizoidní\" dostala do Yalomovy praxe na Stanfordově univerzitě. Yalom se spolu s Elkin dohodli, že jako součást terapie bude každý z nich nezávisle psát deník reflektující jejich terapeutická sezení. Čtenáři se tak dostává do rukou výsledek jejich domluvy - text nahlížející z obou stran prožitky a postupně se rozvíjející vztah mezi terapeutem a pacientkou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , PortálOriginální název:
Every Day Gets a Little Closer, 2003
více info...
Přidat komentář
Ne, jak už tu bylo řečeno, není to Yalom, na kterého jsme zvyklí. Ale to není špatně.
Příběh jedné terapie vnímané ze strany pacientky i terapeuta (+ úžasné rozpitvání celého procesu).
Chvíľu mi trvalo, kým som sa na knihu naladil, nebol to Yalom, na akého som bol zvyknutý (typu Chvála psychoterapie alebo Láska a její kat). Niekedy som sa strácal, inokedy som bol naštvaný a Ginny ma vyslovene iritovala.
Potom som pochopil, že čítam príbeh terapie v knižnej podobe. Terapia nie je román ani komédia, už vôbec nie jasná a priamočiara cesta z bodu A do bodu B. Je to proces, počas ktorého sa človek môže posúvať vpred rôznym tempom, občas sa zamotať, občas urobiť krok späť. Terapia navyše nejak vplýva aj na samotného terapeuta; časy, kedy mal byť terapeut "čistým plátnom, na ktoré mohol klient projikovať svoje obsahy" sú už (dúfam) dávno preč.
Nezaujaly mě texty ani jednoho z autorů. Nemohla jsem se zbavit ulpívajícího pocitu, že čtu neupřímné bláboly, které nasytí vlka a koza zůstane celá. Zvláště Ginny užívá vzletných slov, aby zakryla prázdnotu obsahu.
Vlastně mě ta knížka docela nakrkla.
3* dávám za nápad a za víru v to, že někoho obsah i zpracování osloví více než mě.
Knihy doktora Yaloma miluji, ale tahle tedy nebyla vůbec můj šálek čaje. Také chápu, že to byl jedinečný pokus, ale spíše se u knihy nervuji, protože popisy hodin se neustále opakují dookola, Ginny dělá neustále ty stejné chyby, je neponaučitelná a to mě strašně irituje. Knihu jsem již jednou odložila, poté začala od znovu a bylo pro mě opravdu nudné knihu dokončit. Kdyby byla kniha o 100 stran kratší, čtenář by si z ní odnesl stejný objem informací.
Zpočátku mě kniha strhla. Byla jsem jako průzkumník, který poznává tuto originálně ztvárněnou kazuistiku, noří se do hlubin dvou lidských duší a přirozeně je pro něj vše nové a lákavé. Jakmile se však průzkumník zorientuje v příběhu a nabude trošku odstupu, začne vnímat i další jeho aspekty a vede ho to k zamýšlení se, možná i kritice, srovnávání. Přibližně v polovině knihy jsem si uvědomila, že ze strany dr. Yaloma postrádám více náhledů a zachytávání jemných spodních proudů. Postupy, které volil, a přístup ke klientce, který zaujímal, mi občas byly proti srsti, přesto jsem však viděla, že i tak mají něco do sebe, což ostatně dojemně vyjadřuje Ginnyina poslední věta.
Přiznám se, že knihu jsem po přečtení čtvrtiny odložila. Nejsem si jistá, zda se k ní kdy vrátím. Chápu, že se jedná o jedinečný "pokus", ale jejich dopisy mě nebaví, jsou rozvláčné a nudné, nevidím v tom žádnou hloubku, jen stagnaci.
člověk má téměř chuť zatřást knihou, aby se Ginny probrala.
Po této knize jsem sáhla, protože mi velmi vyhovuje styl pana Yaloma a také mám k tématice psychoterapie velmi blízko. Myslím, že se v ní dá najít mnoho ponaučení a námětů k zamyšlení, což mě osobně velmi oslovilo. Kniha je v některých částech pro laika hůře čitelná, některé party jsem četla i několikrát, ale rozhodně jí to neubírá na čitelnosti.
Štítky knihy
psychoterapie autobiografické prvky podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
Jsem zklamán. Na knihu jsem se těšil a inspirací byla ještě před jejím přečtením, ke kterému jsem se dostal až po 18 letech. Jednak jsem měl vyšší očekávání tím, že Ginny byla spisovatelka a tak jsem čekal od jejích textů víc než jen obyčejné záznamy, připomínající, když já odbydu zápis ze supervize, nebo má klientela svou reflexy). Yalom v knize několikrát přemítá, zda zápisy vydat a já mám pochyby, zda samotné dobrodružství (a případná správa o něm) není smysluplnější, než prostě vydat všechny jednotlivé zápisky ze setkání. Nesedí mi to, že to je příběh ze 70. let, ani styl práce Yaloma, jehož jako profesionála a autora si jinak cením. Je mi bližší humanistická psychoterapie, než z klientek dolovat jejich sexuální fantazie o mě a tím setkání zbytečně sexualizovat. Takže přišel jsem, přečetl jsem a uspokojující bude knihu dát do Knihobota.