Každý den zázrak
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47035/bmid_kazdy-den-zazrak-bVC-47035.jpg
4
38
38
Bohumil Hrabal bezesporu zná život v celé jeho šíři a pestrosti a navíc se ho dovede zmocňovat jako mistrný vypravěč. Neotřelý a pronikavý pohled, jímž pod osobitým zorným úhlem nazírá svět, je charakteristický i pro povídky tohoto výboru. Motivický rejstřík, v němž se autor bravurně pohybuje, je neobyčejně bohatý, i když jeho hlavní zájem se obrací především k prostému člověku, pro kterého má pochopení, jemuž dobře rozumí a který je mu blízký. Vzdálena mu však nezůstává ani příroda, jež ho uchvacuje a fascinuje. Rád se ve svých povídkách oddává i vzpomínkám, což je typické zvláště pro ty z posledních let. Dojímá nás svými poetickými návraty do dětství a mládí, v nichž očima chlapce v námořnických šatech a se školní brašnou na zádech nám dává pohledět na dávný domov i na minulé časy. V jeho vzpomínání nechybí ani návrat k tragickým událostem z doby okupace, jež jsou vystřídány šťastnými a radostnými chvílemi osvobození. O všem tom se tedy vypráví v Hrabalových povídkách, jež si mistrným podáním, poetičností i vyzrálou moudrostí podmaní čtenáře, potěší je i okouzlí. 1.vydání... celý text
Přidat komentář
A je to poetika. Ať si říká kdo chce co chce, poetika to je a krásná. Ovšem musíš k ní přistupovat jako ke starému vínu. Nejprve se jen tak zrakem pokochat, nasát vůni, poválet na jazyku. Pokud to však někdo jen nalije do hlavy, pak ... Doporučuji.
Každý den zázrak je Hrabalův výběr povídek z už dříve publikovaných sbírek(výjimku tvoří několik, které vyšly v témže roce v Krasosmutnění), není tedy zvláštní důvod,abych je nějak extra komentoval. Vede mne k tomu spíš předešlý komentář a vnitřní potřeba reagovat na něj. Souhlasím s tím, že v souboru cca třicítky povídek jakéhokoliv autora je možné objevit povídky slabší, průměrné i skvělé a jsem ochoten se vsadit, že kdyby 10 čtenářů mělo jednotlivé povídky zahrnout do těchto tří kategorií, došli bychom k zajímavým, ale diametrálně odlišným výsledkům, je to opravdu hodně subjektivní. Ale označit Hrabalovy povídky za brak mi připadá jako opravdu silné kafe. Před časem u mne v pubu probíhala diskuze na téma "BRAK" a i když jsme vyvinuli několik laických teorií, na Hrabalovy povídky by se žádná použít nedala. Navíc je prostá úvaha - stal by se autor píšící brak českým nejpřekládanějším autorem ve 20. století? Většina jeho věcí byla psána "do šuplíku" a vydána s odstupem času. Jediné, co by mu jako autorovi bylo možno vytknout, jsou jeho autocensurní zásahy (o tom jsem ale už tady mluvil). Slyšel jsem, že se dokonce kdysi konala u Lennonovy zdi na Kampě akce omladiny spojená s protestním pálením jeho knih - nebyl jsem u toho, nic bližšího nepovím. Vzhledem k tomu, že jsem uvedenou dobu prožil na vlastní kůži (a přežil), mu rozhodně nezazlívám, že své věci trochu "učesal", aby mohly vůbec vyjít. Výhrady bych měl spíš k řadě jiných "zasloužilých umělců všeho druhu", kteří tou dobou proplouvali jako ryba ve vodě. A vyčítat mu délku souvětí pokládám dokonce za poněkud směšné, nezáleží na tom, jak je souvětí dlouhé, ale co je jeho obsahem (pokud tedy čtenář od vět typu "Ema má mísu" pokročil natolik, že je schopen obsah sledovat, aniž by se v něm ztratil). Už té obhajoby nechám - díval jsem se po delší době na televizi na Čarodějky ze Salemu a čas i pro mne pokročil.
[019/10] Pan B. Hrabal mi byl vždy předestírán, jako velmi originální autor s velkým A, který psal tak poeticky, až to v člověku vzbuzovalo klid a mír v duši, pousmání se nad životem a vůbec vše krásné. Já to ovšem ne a nemohu nalézt. Proč? Kdo ví...
(054) Na Kolčavce povídá harmonikář - pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.
Postřižiny a Slavnosti sněženek byly pro mne dlouholetým lákadlem, a tak, když se mi naskytla příležitost si přečíst konečně z čeho filmy vychází (a i jiné povídky), jsem byla nadšena. Nadšení ovšem netrvalo příliš dlouho, ale to tak většinou bývá, když jste předtím spatřili vizuální podobu.
(061) ,,Pane Haňťa, včera jsme k vám dali složenky."
,,Ano, ale co má být?"
,,Co? My jsme se domnívali, že ty složenky, co jsme k vám dali, jsou propadlý. Ale zatím ty propadlý jsme si nechali v kanceláři."
Pokladník ukázal na pojišťovnu: ,,A ty složenky, co platějí, ty jsme dali do sběru."
,,To nám nevadí... papír jako papír!" utěšoval Haňťa.
Problém je v tom, že mě to nebavilo. Toliko zmiňovaná poetičnost mi unikala. Kvalita povídek kolísala z braku do průměru a z průměru do braku. Jen občas se mihlo nadějné a jasné světlo úsměvu. Proč to? Asi nejsem příznivcem jedné věty na dvě stránky (ani jsem si nemyslela, že je to možné) a kompletní povídka zahrnutá do málem jediného odstavce (asi nejsem příznivcem volného toku myšlenek) mě opravdu netěší.
(275) Všecko se bude zkracovat a konce tomu zatím není.
Možná, že je jen z mé strany poetičnost B. Hrabala nepochopena. Možná že patřím právě k těm lidem, kterým něco z jeho myšlenek uniká. Ano, byly tam i zajímavé pasáže, ale jen tak poskrovnu, že jsem dočítala s obtíží. Asi svoji maminku nikdy nepochopím a nebo jen nejsem stejně naladěná duše, jako příznivci pana Há.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
U zfilmovaných povídek mě překvapil dokonalý filmový přepis (jak Menzelův, tak třeba v Perličkách na dně), asi je to tím, že Hrabal na scénářích spolupracoval. Některou klasiku si prostě už nejde představit jinak než jak ji známe z filmů - Francin je prostě Schmitzer, Pepin Hanzlík, maminka Vašáryová :) Hrabalova tvorba je bezesporu mimořádná, u téhle knížky jsem se ale navíc po dlouhé době pořádně a nahlas zasmál.