Každý jeden den
Fábio Moon , Gabriel Bá
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514306/bmid_kazdy-jeden-den-VwV-514306.png
5
43
43
Seznamte se s Brásem de Olivou Domingosem. Tento zázračný syn světoznámého brazilského spisovatele tráví dny sepisováním nekrologů jiných lidí a po nocích sní, že se sám stane slavným autorem – že zaznamená příběhy jiných lidí až do konce, i když ten jeho sotva začal. Jenže až ten život začne, všimne si toho vůbec? Stane se to ve věku 21 let, kdy potká dívku svých snů? Nebo v jedenácti, kdy poprvé nějakou dívku políbí? Nebo mnohem později, když se mu narodí první syn? Nebo o něco dříve, kdy najde jako spisovatel svůj hlas? Každý den v jeho životě je jako stránka v knize. Odhaluje lidi a věci, díky kterým je Brás tím, kým je: jeho matka a otec, jeho dítě a nejlepší přítel, jeho první láska a jeho životní láska. A jak už to v každém skvělém příběhu bývá, každý den přináší zvraty, které Brás naprosto nečeká... V knize Každý jeden den vyprávějí bratři Fábio Moon a Gabriel Bá, držitelé Eisnerovy ceny, magický, záhadný a dojemný příběh samotného života. Je to podmanivě lyrická výprava, která prostřednictvím okamžiků ticha klade ty největší otázky.... celý text
Přidat komentář
Komiksový román zaujme kresbou a barvami (Dave Stewart - Hellboy). Příběh mě ze začátku hodně chytl, ale postupně se začal "opakovat" a závěr mě trochu zklamal. Dlouhou snovou část na konci knihy (plnou klišé) měli autoři buď prokrátit nebo úplně vyškrknout. Celkově tři a půl hvězdy, tématicky podobná Balady pro Sofii se mi líbila víc.
Čakal som viac. Nechcem tvrdiť, že niečo na spôsob Chci sníst tvoji slinivku... ale áno, niečo na spôsob Chci sníst tvoji slinivku. Samozrejme nie mangu o umierajúcich tínedžeroch, ale proste koláž nesmiernej dojemnosti, intenzívne silných scén a nezabudnuteľných, vyhrotených emočných momentov, aké ponúka len život sám. Ničoho takého som sa nedočkal. Nakreslené je to krásne. Dokonca je prítomný farbiar Dave Stewart, ktorého by som osobne čakal skôr v spoločnosti Mikea Mignolu, než tu. Ale nestrhlo ma to, šlo to pod môj radar. Koncept, že hlavná postava zomrie v každej kapitole, v každej ale za iných okolností a v inom veku, je vo svojej jednoduchosti geniálny a vypovedá to o žití a umieraní, čo sú samy osebe hlboké, nesmrteľné (ehm) motívy. Lež scenár ma nedokázal strhnúť. Pravdupovediac mi pripadal priemerný, miestami až nudný a jemne nezáživný. Aj keď je každá z kapitol iná, paradoxne je to veľmi monotónne, keďže poznáme koniec každej z nich a len čakáme, kedy (a ako... a prečo) nastane.
Tento príbeh je neuveriteľný a neuchopiteľný. Dal som si ho v dobe, keď môj dobrý priateľ zomrel na rakovinu hrubého čreva a aj teraz mám slzy v očiach. Prechádzam sa so psíkom a uvažujem, aký je život pominuteľný a krátky. A tento komiks je presne o tom. Je to aj balzam na moju dušu a viac slov už nemám, proste treba si prečítať a vnímať úžasné myšlienky, ktoré sú v ňom predložené. Jednoznačne odporúčam.
3,5* Nepůjdu s davem, Každý jeden den není dokonalý komiks. Skvěle vykresluje atmosféru, nádherně pracuje s barvami a tím ovlivňuje pocity čtenáře, ale hlavní myšlenka se nějak ztrácí v nánosech melancholického balastu. Nepochopte mě špatně, já si rád dám nějakou malou depresičku, ale musím vidět a chápat proč. A to se mi tady nějak nepodařilo uchopit.
Moc nádherný komiks, který umí silně zasáhnout a dostat se velmi snadno pod kůži. Největší síla tohoto komiksu spočívá v tom, že je velmi civilní a dějí se zde věci, které se mohou dít i nám v běžných životech. Čím více podobných a styčných bodů v komiksu najdete, tím je to pro vás osobnější, dojemnější a silnější. Autorská dvojice Fábio Moon a Gabriel Bá odvedli výbornou práci a jejich komiks se čte jedním dechem a má velkou hloubku. Dané scény a dialogy nejsou prázdné. Mnoho věcí se v komiksu říká mezi řádky, ale stačí malinko pozorněji číst a vnímat kresbu, a spoustu věci vypluje na povrch. Scénář je velmi povedený a příjemně mě překvapilo, jak si mě Moon vodí a hraje si s mým očekáváním, co bude v dalších kapitolách a jakým směrem se bude příběh ubírat. Kresba od Bá je moc pěkná a příjemná na pohled. Opravdu moc mi sedla a cítil jsem z ní takový krásný klid a jisté smíření s osudem a nevyhnutelností některých momentů, které v lidském životě přicházejí. Velkou radost mi udělaly obálky k jednotlivým číslům, protože jsou nádherné. Celkově mi tento komiks hodně sedl, a jak říkám, čím více máte v životě prožito, čím více máte zkušeností, tak tím více vám to sedne. Samozřejmě komiks není úplně bezchybný, a pár drobností by se našlo, ale i tak mi to nezkazilo celkové dojmy z tohoto komiksu. Každý jeden den je moc hezký a povedený komiks o tom, co se nám děje v našich životech.
Tak za toto Crwi velký dík, že opustili svou standardní produkci a vydali tento kousek. Málokterého čtenáře nechají jednotlivé příběhy, které jsou provázané a ústí do krásného finále, chladnými. Kniha se dá určitě číst vícekrát a asi vždy si z ní odnesete nový pohled na to, co chtěli autoři říct. Nebudu se moc rozpisovat, přečtěte si a utvořte si vlastní emoce z knihy, litovat nebudete:).
Brilantní .... nemám slov, úplná nádhera, příběh i ilustrace. Vše promyšlené do posledního písmenka a posledního tahu tužkou. Musím vidět i jejich další věci.
Každý příběh, který je o životě, prostě musí být i o smrti. A tenhle je o mnoha smrtích. Víc si prosím nezjišťujte, úplně postačí, pokud budete brát jako záruku jména autorů. Brásův osud na mě zapůsobil tak, že jsem (na chvíli) zapomněl i na jeho na můj vkus přemrštěnou cenu. Když vyprávět otřepaná moudra typu "Každý den může být váš poslední", tak prosím jedině takhle.
Každý jeden den je jeden z komiksů, které nikdy nebudu číst na veřejnosti. Připadal bych si hloupě, kdyby mě při čtení viděl někdo cizí brečet. Vy to tak nejspíš budete mít také. Zároveň je to ale komiks, který není úplně jednoduchý na pochopení. I když jsem ho četl už několikrát, nyní dokonce v češtině, Crwi díky, tak mám přesto pocit, že mi některé drobnosti stále unikají. Abych nebyl pochopený špatně - ten komiks je úžasný a krásný, a považuji ho za jeden z nejlepších komiksů všech dob. Ale jeho sdělení a pointa jsou těžko uchopitelné a vzdorují pokusům o přesný výklad. Hodně z jeho myšlenek se dá vyložit mnoha způsoby a vy až po nějaké době můžete přijít na to, že to mohlo být myšleno jinak, než jste to pochopili napoprvé. Každá kapitola vytváří specifickou směs emocí a dojmů, které se postupně ukládají a skládají ve čtenářově hlavě, aby potom na konci knihy vytvořili jeden dokonalý a komplexní obraz toho, o čem vlastně život je.
"Život je jako knížka, synku. A každá knížka má konec. Bez ohledu na to, jak moc se ti ta knížka líbí, dostaneš se na poslední stránku a knížka skončí. Žádná knížka není bez konce úplná. A když se tam dostaneš, když si přečteš poslední slova, teprve pak poznáš, jak byla dobrá. Bude ti připadat skutečná."
Není tajemstvím, že hlavní hrdina Brás de Oliva Domingos na konci každé kapitoly zemře. Co to znamená? Snaží se tím autoři říct, že každý den stojí za to žít, protože nikdy nevíš, jestli není tvůj poslední? To jistě ano. Nestačí totiž jen snít, že bude líp, ale lepší je se za svými sny vydat. Stačí se jen rozhodnout a otevřít oči.
Tento komiks je plný hlubokých myšlenek a životních mouder. Možná to zní jako klišé, ale až to budete číst, tak vás to dostane. Zazní tam také, že "Smrt nám dává úplně jinou perspektivu na život a všechno ostatní". Možná že právě to je ten důvod, proč Brás musí na konci každé kapitoly zemřít. Všechny kapitoly ukazují takové ty důležité dny, které se vám jednou provždy vryjí do paměti a možná vás i navždy změní. No a Brásova smrt nám umožní podívat se na takové chvíle i z jiné perspektivy a celé to zintenzivní.
Tento komiks ale nemá geniální pouze příběh, ale také kresbu. Výtvarná stránka této knihy je naprosto úžasná! Miluji kresbu obou bratrů a tady je navíc doplněná o úžasné barvy Dava Stewarta. Atmosféra kresby a barev skvěle podtrhuje atmosféru a nálady ve vyprávění. Jak je uvedeno v bonusovém materiálu knihy, Fábio Moon a Gabriel Bá se nesnažili, aby svět v komiku vypadal reálně. Oni se snažili, aby emoce toho světa působily reálně. Myslím, že se jim to podařilo.
Jsem hodně fantasy člověk, ale někdy není vůbec od věci se začít i do něčeho běžného a lidského, tak běžného a lidského, jako je každý jeden den... Zpočátku pomalejší a málo dynamický příběh velmi rychle napraví fakt, že každá kapitola je o smrti. Vlastně o smrti ale vůbec není, je o oslavě života a naprosto klasických lidských příběhů, které jsou ale vždy něčím výjimečné. I kdyby tím, že nikdy nevíme, jaký den může být poslední.
Brás je docela sympaťák až na ten fakt, že je docela skeptik a kouří o sto šest, ale vcelku normální a milý týpek. Můžeme nahlédnout do různých etap jeho života a nikdy nevíme, která může být poslední, ale vše se soustředí na to, jak si užít aktuální situaci a všední okamžik. Ty příběhy jsou hezké a něčím se člověka dokážou dotknout. Ať už příběhy z dětství, které se týkají rodinné idylky a bezstarostnosti, po dospělost, ve které přicházejí různé krize, ale zároveň s nimi to pozitivní, tak i po poklidné naplněné stáří. Vším se prolíná téma nekrologu, který má určité oslavné funkce, a i když jde různě ošulit a dovymyslet, tak vždycky se najde něco úžasného, co do něj zahrnout a co na životě oslavit.
Je to o životě, je to asi trošku filosofie a životní styl, ale hlavně to je příjemné čtení k popřemýšlení. Není v tom akce, přílišná dynamika ani nějaké nadpřirozené prvky, i když ty jeho sny byly do jisté míry dost transcendentní. Není to žádný paralelní vesmír, není to Všechno nejhorší, kde denně umřete. Ale stejně to bylo takové klidné příjemné čtení, ze kterého jsem několikrát i natahoval. Proč někdy nevybočit ze čtenářského komfortu. :)
Komiks Každý jeden den nám postupně odhaluje Brásův život, v němž je každý jeden den jako stránka v knize. Odhaluje nám, kým je. Co ho v životě formuje. Jak každé jedno rozhodnutí může divoce zamíchat kartami jeho osudu. Je to zkrátka a dobře dojemný příběh života, který by mohl žít a do jisté míry žije každý z nás. A jak už to tak bývá, i ten nejvšednější den může přinést zvrat, který nikdo z nás nečeká...
Popravdě musím říct, že jsem nikdy nečekala, že narazím na komiks s tak hlubokou myšlenkou, který mě tolik zasáhne. Jedná se vlastně o polemiku nad životem a smrtí. *Následovat bude možná menší spoiler, který ovšem každý čtenář odhalí po dočtení první kapitoly.* Příběh je členěn do kapitol, přičemž každá je označena číslicí odpovídající Brásovu aktuálnímu věku. Jednotlivá období v jeho životě jsou různě zamíchaná do sebe, nenavazují na sebe přímo. Postupně zjišťujete, co se v jeho životě stalo, a dotváříte si kompletní obrázek. Tím nejzásadnějším faktem ovšem zůstává, že Brás na konci každé kapitoly zemře. A je úplně jedno, jestli mu je pět nebo padesát. Jeho život je vždy nečekaně přerušen. A přesto v následující kapitole pokračuje dál.
Myslím, že autoři tím čtenářům chtěli ukázat, jaký život hlavní hrdina mohl prožít, ale poukázat také na to, že mohl v kterémkoliv okamžiku skončit. Nikdo z nás dopředu neví, co se stane. Možná nás někdo srazí na přechodu, možná se utopíme na dovolené u moře. Možná se dožijeme spokojeného staří, ale možná nás naši rodiče přežijí. Nic z toho nelze předem ovlivnit, můžeme se pouze snažit náš život žít nejlépe, jak umíme. Ideálně tak, abychom se za ním mohli v kterémkoliv okamžiku ohlédnout a říct si, že stál za to.
Jedná se o skutečně dojemný a psychologicky bravurně zvládnutý příběh, který by si měl přečíst každý, bez ohledu na to, kolik mu je, nebo zda rád čte komiksy.
Nesmím samozřejmě zapomenou zmínit naprosto úžasnou kresbu, která mě často nutila jen zírat a prohlížet si všechny ty krásné detaily. Každá kapitola má jinak zvolenou barevnou paletu, která odpovídá atmosféře, jakou si autoři přáli navodit. Zastupuje celou škálu pocitů od štěstí, radosti a sladké nevinnosti až po smutek, strach, bezmoc. A funguje to naprosto neuvěřitelně. Na konci na nás čeká také krátký doslov autorů, který nám poskytne náhled na to, jak celý proces tvorby komiksu probíhal.
Každý jeden den si mě naprosto získal, a věřím, že si získá i vás, tak mu dejte šanci. Nebudete litovat.
No konečne to tu vyšlo! Pred 11 rokmi ma tento príbeh zasiahol viac a vtedy som si vravel, že je to snáď najsilnejší komiks aký som kedy čítal. Môže to byť však aj kvôli tomu, že som ho vtedy čítal prvýkrát a už teraz to pre mňa nebol tak prekvapivý emotívny zážitok. Stále je to však skvelé čítanie, ktoré má takú zvláštnu smutno-nostalgickú atmosféru, pekné myšlienky a príjemnú kresbu. Podľa mňa by si to mal prečítať úplne každý.
Kniha Každý jeden den je grafický román. Román o životě a smrti. Spousta myšlenek o životě. O tom, k čemu člověk směřuje, čím chce být. Co je smyslem života a jaký by měl člověk být. A samozřejmě každý jsme jiný, každého ovlivňují jiné okolnosti. I okolnosti smrti jsou u každého jiné.
Jeden má nehodu v 11 letech jako kluk, někdo jako mladý muž, někdo když se pozná svou životní lásku, další umře až jako starý muž v požehnaném věku. Jak poznáme jak žít? Kdy vlastně je ten zlom, pro který stálo za to žít? Pro každého je to něco jiného, pro jednoho kariéra, pro druhého narození potomka, pro dalšího třeba velké přátelství
Já miluju takovéhle psychologické knihy. Zamyšlení se nad životem. Knihu jsem přečetla na dvakrát, ale jen proto, abych si ji pošetřila. Opět zdařilé ilustrace, jednotlivé povídky mě moc bavily. V každé je jiný příběh toho jak nás ostatní lidé ovlivňují a formují. Vztah k mámě, k tátovi, ale i ke své lásce nebo kamarádovi.
Už teď vím, že se ke knize vrátím. A nejvíce mě zasáhlo období okolo mého věku, proto si myslím, že ať knihu vezmu v kterémkoli věku něco mi předá. Nějakou myšlenku na kterou nebudu moct zapomenout. Určitě doporučuji.
Brásův životní příběh mohli Moon a Bá vyprávět pěkně lineárně od narození po smrt, ale oni šli mnohem těžší cestou a zvolili hodně originální a zajímavý přístup. Kniha je rozdělena do deseti kapitol, přičemž je každá věnována nejen jednomu z jeho životních období, čemuž odpovídá věk, jímž je kapitola označená, ale především vztahům, citům a pocitům, které v daném časovém úseku svého života prožívá. Přitom ani Brásovi životní milníky nejsou za sebou řazeny lineárně. Je to hodně zvláštní způsob vyprávění, více filmový než literární. Ale k meditativně laděnému příběhu jakým Každý jeden den bezesporu je, se hodí, neboť nutí čtenáře, aby se na konci každé kapitoly zastavil a zamyslel nad tím, co mu tím konkrétním příběhem chtějí autoři ne-li sdělit, tak alespoň naznačit. Není bez zajímavosti, že každá epizoda končí jinou verzí Brásovi smrti. Všechny kapitoly jeho života se však dotýkají otázek: “Jaký je smysl života? a “Co chceš se svým životem dělat?, a tím je Brásův životní příběh tak výjimečný.
Pokud jsem výše psal, že Každý jeden den je záznamem vtahů, citů a pocitů, které Brás prožívá, odpovídá tomu civilní kresba, v níž je kladen důraz především na mimiku a výraz očí. Okřídlené úsloví „Oko do duše okno“ v kresbách obou bratrů nabývá nečekané hloubky. Zároveň si však budete připadat jako byste byli součástí Brásova života, tak realistické kresby na panelech jsou.
Jak píše v originálně pojaté předmluvě americký komiksový tvůrce Craig Thompson: „Psát o smrti by bylo snadné. Na těchto stránkách se toho děje mnohem víc – přemítání nad minulostí, přání do budoucnosti, ale především existování ve zkušenosti.“
Pro mě je Každý jeden den těchto nadaných tvůrců rozhodně objevem roku a moc rád bych si přečetl jakýkoli z jejich dalších komiksů.