Nová kniha
Každý jeden den - Fábio Moon
Seznamte se s Brásem de Olivou Domingosem. Tento zázračný syn světoznámého brazilského spisovatele tráví dny sepisováním nekrologů jiných lidí a po nocích sní, ... detail knihy
Nové komentáře u knih Fábio Moon
Každý jeden den
„Brásův životní příběh mohli Moon a Bá vyprávět pěkně lineárně od narození po smrt, ale oni šli mnohem těžší cestou a zvolili hodně originální a zajímavý přístup. Kniha je rozdělena do deseti kapitol, přičemž je každá věnována nejen jednomu z jeho životních období, čemuž odpovídá věk, jímž je kapitola označená, ale především vztahům, citům a pocitům, které v daném časovém úseku svého života prožívá. Přitom ani Brásovi životní milníky nejsou za sebou řazeny lineárně. Je to hodně zvláštní způsob vyprávění, více filmový než literární. Ale k meditativně laděnému příběhu jakým Každý jeden den bezesporu je, se hodí, neboť nutí čtenáře, aby se na konci každé kapitoly zastavil a zamyslel nad tím, co mu tím konkrétním příběhem chtějí autoři ne-li sdělit, tak alespoň naznačit. Není bez zajímavosti, že každá epizoda končí jinou verzí Brásovi smrti. Všechny kapitoly jeho života se však dotýkají otázek: “Jaký je smysl života? a “Co chceš se svým životem dělat?, a tím je Brásův životní příběh tak výjimečný.
Pokud jsem výše psal, že Každý jeden den je záznamem vtahů, citů a pocitů, které Brás prožívá, odpovídá tomu civilní kresba, v níž je kladen důraz především na mimiku a výraz očí. Okřídlené úsloví „Oko do duše okno“ v kresbách obou bratrů nabývá nečekané hloubky. Zároveň si však budete připadat jako byste byli součástí Brásova života, tak realistické kresby na panelech jsou.
Jak píše v originálně pojaté předmluvě americký komiksový tvůrce Craig Thompson: „Psát o smrti by bylo snadné. Na těchto stránkách se toho děje mnohem víc – přemítání nad minulostí, přání do budoucnosti, ale především existování ve zkušenosti.“
Pro mě je Každý jeden den těchto nadaných tvůrců rozhodně objevem roku a moc rád bych si přečetl jakýkoli z jejich dalších komiksů.“... celý text
— jan8470
Každý jeden den
„Komiksový román zaujme kresbou a barvami (Dave Stewart - Hellboy). Příběh mě ze začátku hodně chytl, ale postupně se začal "opakovat" a závěr mě trochu zklamal. Dlouhou snovou část na konci knihy (plnou klišé) měli autoři buď prokrátit nebo úplně vyškrknout. Celkově tři a půl hvězdy, tématicky podobná Balady pro Sofii se mi líbila víc.“... celý text
— Hor89
Každý jeden den
„Čakal som viac. Nechcem tvrdiť, že niečo na spôsob Chci sníst tvoji slinivku... ale áno, niečo na spôsob Chci sníst tvoji slinivku. Samozrejme nie mangu o umierajúcich tínedžeroch, ale proste koláž nesmiernej dojemnosti, intenzívne silných scén a nezabudnuteľných, vyhrotených emočných momentov, aké ponúka len život sám. Ničoho takého som sa nedočkal. Nakreslené je to krásne. Dokonca je prítomný farbiar Dave Stewart, ktorého by som osobne čakal skôr v spoločnosti Mikea Mignolu, než tu. Ale nestrhlo ma to, šlo to pod môj radar. Koncept, že hlavná postava zomrie v každej kapitole, v každej ale za iných okolností a v inom veku, je vo svojej jednoduchosti geniálny a vypovedá to o žití a umieraní, čo sú samy osebe hlboké, nesmrteľné (ehm) motívy. Lež scenár ma nedokázal strhnúť. Pravdupovediac mi pripadal priemerný, miestami až nudný a jemne nezáživný. Aj keď je každá z kapitol iná, paradoxne je to veľmi monotónne, keďže poznáme koniec každej z nich a len čakáme, kedy (a ako... a prečo) nastane.“... celý text
— Ivan Kučera
Každý jeden den
„Tento príbeh je neuveriteľný a neuchopiteľný. Dal som si ho v dobe, keď môj dobrý priateľ zomrel na rakovinu hrubého čreva a aj teraz mám slzy v očiach. Prechádzam sa so psíkom a uvažujem, aký je život pominuteľný a krátky. A tento komiks je presne o tom. Je to aj balzam na moju dušu a viac slov už nemám, proste treba si prečítať a vnímať úžasné myšlienky, ktoré sú v ňom predložené. Jednoznačne odporúčam.“... celý text
— mirec88
Každý jeden den
„3,5* Nepůjdu s davem, Každý jeden den není dokonalý komiks. Skvěle vykresluje atmosféru, nádherně pracuje s barvami a tím ovlivňuje pocity čtenáře, ale hlavní myšlenka se nějak ztrácí v nánosech melancholického balastu. Nepochopte mě špatně, já si rád dám nějakou malou depresičku, ale musím vidět a chápat proč. A to se mi tady nějak nepodařilo uchopit.“... celý text
— Atlantis
