Atlantis
komentáře u knih
Ve stínu Kesta
Tim Probert
I přes moje vysoké hodnocení jsem lehce zklamaný. To ale dělá fakt, že první díl mne vystřelil ze sandálů a já čekal podobnou úroveň i od dvojky. Ta má ale několik hluchých míst, která se dala vyplnit lépe. Celé cestování za duchem bylo lehce zbytečné, nové postavy se mi pod kůži nedostaly. Ale! Líbilo se mi finální rozuzlení, úplně žeru kresbu a koloring a postavy se svými slabými a silnými stránkami jsou výborně napsané. Pořád se těším na další díl, jen už ne tolik.
Případ Moran
Olivier Legrand
Meh, takové velké pokrčení rameny. Špatné to není, ale nejásám, v sérii byly mnohem lepší (ale i slabší) díly. Postavy se hlavně chovají jako paka, hlavně Sherlock a jeho protivníci. Vím, že série ještě pokračuje, ale proč proboha?
Knihovnice z Troublesome Creeku
Kim Michele Richardson
Patos. Tohle slovo vystihuje Knihovnici z Troublesome Creeku asi nejlépe. Afektovaná hlavní hrdinka, zabedněný otec, světaznalý milenec... není to trošku trapné? Příběh se většinu knihy tak nějak pachtí do pomyslného kentuckého kopce, aby si před vrcholem namlátil nos a v závalu hlíny a kamení zase sjel na úplné dno. Neskutečně přeplácané a zároveň úplně prázdné. Navíc mi neseděly reálie - opravdu mluvíme o čase, kdy je za humny druhá světová válka? Já měl spíš pocit, že čtu něco z 19. století. Jednotlivé věty jsou ke všemu podivně kostrbaté, nevím, jestli je to autorčin styl, nebo zmršený překlad. Shrnutí: raději bych si přečetl faktografickou knihu o modrých lidech z Kentucky a pojízdných knihovnách (tedy to, čím tento román končí), než takhle tragicky nepromyšlenou záležitost.
Mstitel v nesnázích
Joann Sfar
První díl Úsvitu se mi moc nelíbil, někam se v něm ztratilo to kouzlo Donžonu. Tady jsme ale relativně zpět (i když ta šílená imaginace je hodně učesaná) a já se zase bavil. Je velká smůla, že s českým vydáním jsme asi skončili a já francouzsky neumím.
Co kdyby Slunce zhaslo?
Pavel Gabzdyl
Zmatené, přeplácané, s podivnou kresbou. Je velká škoda, že jsme nezůstali u titulního tématu, tahle část byla zpracovaná výborně. Když ale byla třetina knihy obecně o vesmíru? Proto jsem si tuhle knihu přece nepořizoval.
Muž ze Scotland Yardu
Olivier Legrand
Po dvou výborných dílech přichází lehký propad a návrat ke kořenům. Příběh je přeplácaný, šitý horkou jehlou a extrémně rychle vyřešený. Na druhou stranu jsou tu dost mrazivé a nepříjemné scény, takže atmosféru to má. Už by ale bylo potřeba to zabalit.
Kateřina v říši kimči
Kateřina Kang
Hmm. Nehodnotí se mi lehce. Slečnu Kang na Instagramu sleduju roky a tam se mi její příběhy extrémně líbily. Jenže v IG prostředí mají vysvětlivky, komentáře a dodatky. Ty tady nejsou, a tak si jsou některé vtipy hodně podobné a kolikrát si říkáte: "OK, ale proč?"
Genův příběh
Stan Sakai
Skvělý díl. I když zpočátku příběhy vypadaly viděné jinde, to hlavní gró celého sešitu, Genův příběh, byl mistrně zpracovaný. To staré Japonsko, ovládané zvyky, tradicemi a ctí, které se táhnou po generace, z toho úplně čiší. Je také vidět, že jde o starší díl v sérii, postavy jsou takové roztomilejší a propracovanější. To ale nebylo ke škodě.
Inspektor Šin'ja Kógami 2
Midori Gotó
Buď je tenhle díl zatraceně špatně přeložený, nebo už samotný autor nedokáže psát dialogy. Postavy neustále melou pantem, motají jeden pojem za druhým, jmen je tady jak nastláno a příběh? Já vlastně ani moc nechápu, o co vůbec jde. Průměrné hodnocení ode mne dostává Psycho-Pass hlavně kvůli světu, ten mne ještě pořád zajímá.
Lucemburská zahrada
Michal Ajvaz
Lidi, copak vy to nechápete? Moře je přeci ta největší přímka světa!! Komu to nedochází, tak je neumětel a neotevřel svoje vnitřní oko, stejně jako hlavní hrdina tohoto škváru. Podobné kecy jsou v téhle knížce všudypřítomné. Jde opět o pokus současného českého autora být světový. A hodně mu to nejde. Jenže porotci Magnesie tohle žerou jako buráky na Silvestra, takže opět jásáme, jak je tohle čtení hluboké a filozofické a blueh... Je velká škoda, že netrpím nespavostí, protože Lucemburská zahrada by mě zaručeně uspala. Příběh je spatlaný z toho, co Michala Ajvaze ráno napadlo při čištění zubů, postavy jsou neskutečně otravné a mění svoje kompletní chování kapitolu od kapitoly. Vymyšlený jazyk je trapný, netvrďte mi, že jste kdokoliv zkoumali jeho gramatická pravidla na konci knihy. Celé to zkrátka vypadá jako výtvor takového toho středoškoláka, co si myslí, že prošel krizí středního věku a ví o světě první poslední. Jednu hvězdu dávám jen proto, že v době psaní zmizelo hodnocení "odpad", jinak bych jej s radostí udělil.
Až budou viset
Joe Abercrombie
Abercrombiemu musíte prostě přistoupit na pravidla hry, pak se budete bavit královsky. Tempo je pomalé, to si řekněme hned. Pokud vás nebaví sledovat kapitoly, kde jsou postavy jen se svými myšlenkami, jděte rovnou dál. Jestli ale zpomalíte a ty jednotlivé postavičky, strategicky rozmístěné na herní ploše tohoto světa, budete sledovat pozorněji, zjistíte, že jde o mnohovrstevnaté figury, které prostě baví. Na hrdiny si tu hraje jen málokdo, když máte zdrhnout, tak prostě zdrhnete, kdokoliv může zemřít, ať vypadal sebedůležitěji a rozhovory? Ty se snad ani nečtou, to do toho mozku teče samo. A to ani nemluvím o úsměvně špatně napsaných milostných scénách. V kostce: svět Prvního zákona je výborný, jen od něj nečekejte akci za každým rohem a osudové zvraty v každé kapitole.
Gantz 27
Hiroja Oku
Gantz pro mě upadl trošku do kómatu, ale víte co? Tenhle díl nebyl vůbec marný. Zase jsme se o kus hnuli, zase jsme si něco víc odhalili, nápad s jakýmsi klonováním mě měl napadnout už dřív... Jestli ono to není tím, že jenom sto stran neřveme a nerozprskáváme černě laděné emzáky? Hmm.
Radiant 7
Tony Valente
Radiant si mě pořád nedokáže stoprocentně získat a já asi tuším proč - je to prací s textem a dialogy. Je tam toho prostě moc, postavy jsou zbytečně užvaněné. Ale jinak? Jinak je to velmi dobře řemeslně odvedená rádoby manga. Humor je hodně specifický, ale mně se do vkusu trefuje, kresba ždibec nepřehledná, ale neruší, svět pracuje... Dejte Radiantu šanci.
Příval nostalgie
Kojoharu Gotóge
Původně jsem si chtěl zanadávat na dlouhou vzpomínkovou sekvenci, ale nakonec jsem se bavil i v téhle vlastně zbytečné odbočce. Takže zase - velmi solidní díl.
Dědicové
Kojoharu Gotóge
Luxus. Souboje Pilířů s Měsíci jsou skvělé. Jsem zvědavý, jestli dané postavy opravdu zemřou, nebo jestli to nějakým zázrakem zase dají.
Nesmrtelnost
Kojoharu Gotóge
No teda, zase velice povedený díl. Schválně se nechci dívat kolik nám zbývá dílů do konce, ale tady to vypadá na osudový souboj.
Moriartyho nástupci
Olivier Legrand
No tak jo, tahle série se nakonec docela zvedla. Plné čtyři hvězdy to sice nejsou, ale na pouhé tři to taky shodit nechci. Příběh mě bavil, tentokrát chyběla hluchá místa a opět - překvapivě drsné scény. Mínusy jsou pořád stejné - občas v příběhu cukneme, jakoby poskočila gramofonová deska a lidé jsou nakresleni trapně podobně.
Jeremyho farma nejen zvířat
Jeremy Clarkson
Jeremy Clarkson si vydobyl světovou slávu v oblasti motorismu - články, sloupky, knihy a samozřejmě Top Gear. Jeho ostrovtip, často na hraně vkusu, zachraňoval i pozdější počiny, ale jednoho dne auta dojezdila, Jeremy zestárnul a... změknul? Došlo mu, že vlastně bydlí na monstrózní farmě, kterou by mohl začít obdělávat. A pozvat si k tomu televizní štáb z Amazonu. Ve svém pořadu Clarkson's farm jezdí s monstr traktorem, seje řepku, stará se o ovce, slepice či prasata. Ukazuje tím realitu britského zemědělství, které ničí počasí, Covid i Brexit. Ve spoustě věcí se mu nedaří, peníze proudem odtékají, bojuje s místní samosprávou a o to větší je to zábava. Z celého pořadu (a potažmo i knihy) čiší opravdovost, s minimem skriptovaných částí.
Úplně stejně je na tom i kniha. Zjistíte, jak je komplikované mít doma stádo ovcí, zajistit polím vodu nebo zorat brázdu. To vše doprovázeno velmi specifickým Clarksonovým humorem, který rozhodně nesedne všem. Knížka je souborem novinových sloupků, což je na jednu stranu výhoda - tempo je zběsilé, pointy břitké, ale také problém. Mezi jednotlivými články byl původně měsíc, a tak se autor občas opakuje ve vtipech a slovních obratech. Kopancem do zubů je pak český překlad, kdy pan překladatel očividně nezná britské reálie, vysvětluje jen to, co sám pochopil (čehož je minimum) a velmi jasně mu chybí povědomí o anglické nespisovné mluvě. Jinak by nemohl přeložit název farmy Diddly Squat jako "Cokoliv".
Já si čtení užil, ale velmi silně mě ovlivňuje, že mám rád Jeremyho Clarksona i jeho pořad. Pro ostatní půjde nejspíš o průměrné historky z farmaření.
Takopího prvotní hřích 2
Taizan5
Tak nám nakonec Takopí dopadl tak, jak jsem se bál - depka je pro depresi, nemá to důvod, nemá to pořádné zasazení, jen abychom šokovali. Kvůli odporné kresbě mi uchází hlavní pointa příběhu - šlo o vzpomínky, alternativní realitu, skoky v čase? A tak jsem to ke konci vzdal, vypnul mozek a jen dojel do konce. Co původně vypadalo jako zajímavá sonda do japonského dospívání, vylezlo ven jako prvoplánová, ošklivě nakreslená slátanina. Btw už dlouho se mi nestalo, že bych doslova nenáviděl každou postavu příběhu.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 3
Rjósuke Tomoe
Tak nevím, jestli to podělala Crew, nebo to prostě nešlo rozdělit do dvou normálních sešitů, ale naprosto mě vytáčí, že více než třetina knihy je samostatný příběh úplně mimo, není v něm ani jedna z postav Muzea a jen tím plníme rozsah. A samotný Sériový vrah? I tam jsem se naštval, nesnáším konce alá domysli si sám, ty jsou jen ukázkou neschopnosti autora vymyslet uspokojující zakončení. Průměrné hodnocení vlastně dávám jen za celkový feeling a několik zajímavých okamžiků v průběhu série.
