Atlantis
komentáře u knih
Moriartyho nástupci
Olivier Legrand
No tak jo, tahle série se nakonec docela zvedla. Plné čtyři hvězdy to sice nejsou, ale na pouhé tři to taky shodit nechci. Příběh mě bavil, tentokrát chyběla hluchá místa a opět - překvapivě drsné scény. Mínusy jsou pořád stejné - občas v příběhu cukneme, jakoby poskočila gramofonová deska a lidé jsou nakresleni trapně podobně.
Jeremyho farma nejen zvířat
Jeremy Clarkson
Jeremy Clarkson si vydobyl světovou slávu v oblasti motorismu - články, sloupky, knihy a samozřejmě Top Gear. Jeho ostrovtip, často na hraně vkusu, zachraňoval i pozdější počiny, ale jednoho dne auta dojezdila, Jeremy zestárnul a... změknul? Došlo mu, že vlastně bydlí na monstrózní farmě, kterou by mohl začít obdělávat. A pozvat si k tomu televizní štáb z Amazonu. Ve svém pořadu Clarkson's farm jezdí s monstr traktorem, seje řepku, stará se o ovce, slepice či prasata. Ukazuje tím realitu britského zemědělství, které ničí počasí, Covid i Brexit. Ve spoustě věcí se mu nedaří, peníze proudem odtékají, bojuje s místní samosprávou a o to větší je to zábava. Z celého pořadu (a potažmo i knihy) čiší opravdovost, s minimem skriptovaných částí.
Úplně stejně je na tom i kniha. Zjistíte, jak je komplikované mít doma stádo ovcí, zajistit polím vodu nebo zorat brázdu. To vše doprovázeno velmi specifickým Clarksonovým humorem, který rozhodně nesedne všem. Knížka je souborem novinových sloupků, což je na jednu stranu výhoda - tempo je zběsilé, pointy břitké, ale také problém. Mezi jednotlivými články byl původně měsíc, a tak se autor občas opakuje ve vtipech a slovních obratech. Kopancem do zubů je pak český překlad, kdy pan překladatel očividně nezná britské reálie, vysvětluje jen to, co sám pochopil (čehož je minimum) a velmi jasně mu chybí povědomí o anglické nespisovné mluvě. Jinak by nemohl přeložit název farmy Diddly Squat jako "Cokoliv".
Já si čtení užil, ale velmi silně mě ovlivňuje, že mám rád Jeremyho Clarksona i jeho pořad. Pro ostatní půjde nejspíš o průměrné historky z farmaření.
Takopího prvotní hřích 2
Taizan5
Tak nám nakonec Takopí dopadl tak, jak jsem se bál - depka je pro depresi, nemá to důvod, nemá to pořádné zasazení, jen abychom šokovali. Kvůli odporné kresbě mi uchází hlavní pointa příběhu - šlo o vzpomínky, alternativní realitu, skoky v čase? A tak jsem to ke konci vzdal, vypnul mozek a jen dojel do konce. Co původně vypadalo jako zajímavá sonda do japonského dospívání, vylezlo ven jako prvoplánová, ošklivě nakreslená slátanina. Btw už dlouho se mi nestalo, že bych doslova nenáviděl každou postavu příběhu.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 3
Rjósuke Tomoe
Tak nevím, jestli to podělala Crew, nebo to prostě nešlo rozdělit do dvou normálních sešitů, ale naprosto mě vytáčí, že více než třetina knihy je samostatný příběh úplně mimo, není v něm ani jedna z postav Muzea a jen tím plníme rozsah. A samotný Sériový vrah? I tam jsem se naštval, nesnáším konce alá domysli si sám, ty jsou jen ukázkou neschopnosti autora vymyslet uspokojující zakončení. Průměrné hodnocení vlastně dávám jen za celkový feeling a několik zajímavých okamžiků v průběhu série.
Gantz 26
Hiroja Oku
Jeden z nejslabších dílů. My už jsme totiž jednou prožili - už jsme viděli, jaké to je, když Gantz někoho oživí, jak funguje zpátky ve společnosti, tak proč znovu? Nudil jsem se a vyhlížím konec.
Souboj v Kitanoji
Stan Sakai
Skvělý díl. Poslední dobou jsem neměl moc na Usagiho štěstí a všechno byl takový podivný průměr. Ale Souboj v Kitanoji se vymyká. Skvělá práce s postavami, hneme se i v hlavním příběhu a finální souboj? Lahůdka. Opravdu jsem netušil, jak to celé dopadne.
Yokai
Stan Sakai
2,5* Podprůměrné. Barva překvapivě hodně ubírá na atmosféře, ale hlavně - prakticky totožný příběh jsme tu už měli. Doslova zkopírované designy příšer mě dost nakrkly. Usagi má tunu skvělých dílů, tenhle nechte ležet.
Snění
Denis Pierre Filippi
Kozy! Ježiš, ne promiňte, to jsem nechtěl, mám přeci hodnotit tenhle komiks. Tak ještě jednou. Prsa! Sakra. Tak já to zkusím ještě jinak. Dudy! Krucinál, ono to nejde, jakoby tady ani snad nic jiného nebylo. Jakoby celé tohle dílo bylo jen výtvarnou onanií nad obdařenou hrdinkou a zbytek byl absolutní splácanina bez hlavy a paty. Ale to přece není možné, nebo ano?
Tokyo Revengers 9
Ken Wakui
Panebože, já toho Takemičiho tak nenávidím. Už devět dílů skáče časem. Už několikrát se přesunul tam a zpátky. Ale vždycky se diví jak totální debžot, že se něco změnilo, že je něco, jinak, že jsou lidé starší... A tak brečí a řve a vzteká a mě to vytáčí. Irituje mě design a množství postav, které ještě mají přezdívky, takže vyznat se v nich je peklo. Já opravdu chci vědět, jak to všechno dopadne, ale musím se do čtení dost nudit.
Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 2
Rjósuke Tomoe
Ehm... proč? Proč je celý sešit tak podivně navržený, že celou jednu třetinu zabírá příběh, který nemá s titulem nic společného? To mě neskutečně naštvalo. Hlavní příběh je super, ten mě baví, ale tou výplní si vycpěte víte co.
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 9
Fuse
No nic, dotáhnu Sliz do desátého dílu a končím. V celém devátém pokračování se vlastně nic nestalo a jedeme pořád podle stejné formulky - děsivá hrozba, všichni strašlivě naprdlí, potkají Sliz a řeknou si: "Omg, ten je tak kchůl, chci se kamarádit." A hotovo. Tečka. A to mě prostě nebaví.
Londýnští sirotci
Olivier Legrand
Ano! Konečně! U minulého dílu jsem se zapřísáhl, že s touto sérií končím. Bylo to jalové, nijaké, nepřehledné. Ale když to mají v místní knihovně... znáte to. A jsem moc rád, že jsem Čtyřce dal ještě šanci, tenhle díl je hodně povedený. A je to nejspíš tím, že titulní banda je rozsekaná na prvočísla, plus návrat jednoho ze zajímavějších padouchů (a jeho rozuzlení). Plný počet nedávám kvůli kresbě, postavy, třeba dívek v sirotčinci, jsou kresleny neskutečně podobně. Bavil jsem se moc, v sérii budu pokračovat a snad mě zase nezklame.
Nový úsvit
Kojoharu Gotóge
OK, tady jsme se hnuli na překvapivou odbočku. Hodně humoru při tréninku, ale i zvláštně brutální scény mezi bratry. Bavím se hodně, a to jsem chtěl DS kdysi dávno odložit.
Evoluce českého jídla
Christian Szabo
Tady si asi někdo chystal dizertačku, nebo co. Kniha se krásně rozjede - zajímavosti, vtipné poznámky, solidní ilustrace. Ale zbytek? další dvě třetiny jsou jen výtržky z jiných knih, copy/paste. Myslím to naprosto bez přehánění, většina Evoluce českého jídla se čte takto: článek o perníku - poprvé byl perník zmíněn v této knize - přepis knihy. Další část o pivu - poprvé se mluví o pivu tady a tady - následuje přepis původní knihy. A takhle je to většinu času! ve výsledku jsem se neskutečně nudil a vám radím, abyste se podívali do archivu závěrečných prací některé z vysokých škol. Najdete tam lépe uchopené čtivo na stejné téma.
Do posledního dechu
Linda Castillo
Dávám sice vysoké hodnocení, ale vlastně spokojený nejsem. Do posledního dechu je rychlá, svižně napsaná jednohubka z originálního prostředí, ale stačí to? Nevím, nejsem si moc jistý. Rozuzlení hlavní zápletky je hodně podobné předešlým dílům (kolikrát jsme už viděli, že nebyl pachatel sám?), ale zase jsem jednoho z vrahů nečekal, to musím uznat. Druhá, a možná klíčovější, otázka, se v tomhle díle nedořeší vůbec. A to mě štvalo. Takže ve zkratce - neměl jsem čas se nudit, ale brzy zapomenu, že jsem tuhle knihu četl.
Kaidžú č. 8 (5)
Naoja Macumoto
3,5* Trochu slabší, jde jen o takovou představovačku dalších postav a monster. Opět se mi líbil konec, i když tuším, jak to vše dopadne, stejně se těším na další díl.
Kaidžú č. 8 (4)
Naoja Macumoto
Měl jsem teď od Kaidžú chvilku pauzu a překvapila mě kresba - v porovnání s jinými mangami je taková... jednodušší a čistší. A já nevím, jestli se mi to úplně zamlouvá. Na druhou stranu jsou díky ní přehlednější souboje. Jinak jsem ale spokojený, překvapil twist na konci, který jsem čekal až mnohem později.
Nekonečná síla
Kojoharu Gotóge
Jsem mile překvapen, jak moc mě Demon slayer začal bavit. Jasně, je to jen přepálená sekačka, jakých jsou jinde tuny, ale má takové svoje srdíčko (hlavně postavy jsou vtipné, akční, unikátní). Navíc vím, že je tahle série už uzavřená, o to lépe se mi čte.
Blacksad 2
Juan Díaz Canales
I druhý Blacksad je úchvatně nakreslený, dechberoucí a precizně vybarvený. Fascinující detaily vás vtáhnou do zvířecího světa, jehož pravidla jsou sice postavená na hlavu, ale je příjemné se v něm pohybovat. Jenže je to všechno takové pozlátko na povrchu, které se dá jednoduše odškrábnout. A pod ním je jen šedý matný kov. Celá kniha obsahuje pouze dva příběhy. První je roztříštěný, mixuje dohromady spoustu drobností a zabíjí jej tupý konec. Druhý příběh je výrazně lepší, ale hloupě natahovaný, takže působí prázdně a baví vlastně až k samotnému závěru (výpadek elektřiny byl opravdu mrazivý). Já jsem ve finále spíš zklamaný. Nejspíš jsem si Blacksada uložil do hlavy jako skvělou noir záležitost a když jsem ji teď nedostal, nudil jsem se.
Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky
Vlastimil Vondruška
Panebože, já jsem se tak strašně nudil! A to říkám jako člověk, kterého tohle téma zajímá a opravdu chci vědět, jak to s kališníky bylo. Jenže těch jmen a událostí jsou tady tuny a tuny, většina z nich vyšumí a už nehraje žádnou roli, jiné sledujete několik kapitol, aby se pak jen řeklo: "Jo, ti to taky nějak zvládli." (konkrétně hlad na hamru). První roky jsou na na 450 stran, další se pak mačkají na těch zbývajících 150. Je až trapně vidět, že panu Vondruškovi buď došel čas nebo chuť tohle dílo úctyhodně dokončit. A pokud vás nalákal podtitul, tak nejásejte, Žižky tu tolik zase není. Jsem otrávený a popuzený, tohle byla nafouknutá bichle, jejíž obsah by schopnější spisovatel vměstnal do poloviny rozsahu.
