Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513043/bmid_terry-pratchett-zivot-v-poznamkach--64136ad4d3ebf.jpg
5
127
127
Terry Pratchett byl nesmírně plodným autorem. Jen ze Zeměplochy vzniklo jedenačtyřicet příběhů, běžně napsal dvě, někdy i tři knihy ročně. Jednu však nikdy nedokončil – vlastní biografii. V roce 2015, kdy ho definitivně přemohla degenerativní choroba mozku, stihl svému osobnímu asistentovi Robu Wilkinsovi nadiktovat nějakých 24 tisíc slov a došli do roku 1979. Dál už to bylo na Wilkinsovi. Výsledkem jeho několikaleté práce je zábavný a místy dost bolestný intimní pohled na slavného spisovatele, proložený osobními postřehy a zkušenostmi. Není to bezuzdná glorifikace a Terry Pratchett z knihy vychází jako člověk, který exceloval v mnoha věcech – od včelařství a výroby medoviny přes zahrádkářství po smlouvání a vytáčení lidí do běla. Ale ze všeho nejvíc ze stránek dýchá dojem člověka, který skutečně miloval to, co dělá. Protože se mu v hlavě, už když jednu knihu dopisoval, líhla zápletka další, zůstala po něm spousta útržků textů a nápadů. Rob Wilkins pár z nich v knize přibližuje, ale druhého Christophera Tolkiena se nedočkáme; Pratchett si v závěti výslovně přál, aby se všechny nápady zničily (stylově – parním válcem jménem Lord Jericho) a nikdo už je nedopisoval. A je to asi dobře, Terry Pratchett by měl být jenom jeden.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
Terry Pratchett: A Life With Footnotes: The Official Biography, 2022
více info...
Přidat komentář
Sir Terence David John Pratchett, OBE byl nejen neskutečně plodným autorem, novinářem a renesančním člověkem, ale také bojovníkem za právo na asistovaný odchod ze světa. Proto by se každý čtenář či posluchač, který se do této knihy pustí, měl připravit na to, že se dozví spoustu informací nejen o novinařině, včelařství, výrobě mečů, atomových elektrárnách, knižním a filmovém byznysu, ale také o životě s Alzheimerovou chorobou.
Často se budete smát nebo usmívat, mnohé z věcí, o kterých Wilkins píše, vás asi překvapí, a pokud milujete knihy Terryho Pratchetta, dozvíte se dost o tom, kde všude bral inspiraci při vymýšlení zeměplošských postav. Více než čtyřsetstránkový svazek není jen výčtem Pratchettových literárních úspěchů, ale velice intimním a mnohdy bolestivým pohledem na muže, který navzdory
degenerativní chorobě mozku dokázal čelit osudu a zapsat se nesmrtelně do srdcí čtenářů.
Skvělé čtení o životě skvělého člověka s úžasnou obrazotvorností. Hlavní hrdina je inteligentní, vtipný, kreativní, nadšený, pokorný, sarkastický, vyděšený, mrzutý, nemocný... poznáme Terryho ve všech jeho podobách. Máme štěstí, že část své bohaté fantazie nám tu nechal, že nám k proniknutí do "jeho světa" stačí otevřít knížku.* Na konci snad ani nejde, aby se neobjevily slzy... Doporučuji všem fandům, čtenářům a milovníkům TP, tahle knížka je taková hezká závěrečná tečka za tím vším.
-------------------------------------------
* Zdaleka nemám přečtenou celou Zeměplochu. Jako Projev úcty teď sáhnu po dalším dílu...
Myslím, že Terry by Robovi řekl, že se konečně naučil psát a taky, že to vůbec nebyla až taková sranda, jak to popisuje. ;-) Díky za tenhle životopis, obsahuje spoustu informací ze života Terryho a nejcennější jsou informace o tom, které nedokončené věci zničil parní válec. Bylo moc fajn se s Terrym zase potkat.
Terry Pratchett byl v pravdě novodobým renesančním člověkem. Byl ochoten se pustit prakticky do čehokoliv, co ho zaujalo a zajímalo. A svůj život skutečně žil a prožil. Rob Wilkins nám o jeho životě podal neuvěřitelně čtivé svědectví - Terryho život je vlastně pratchettovským románem sám o sobě. Prostě úžasný, plný. Podaný velice vtipnou, čtivou, přístupnou formou. Poslouchala jsem jako audioknihu a pan Vondráček svým přednesem dodal vyprávění o životě tohoto člověka nepopiratelné kouzlo. Poslouchala jsem a nesčetněkrát jsem litovala, že jsem svět Zeměplochy neobjevila a nezamilovala si dřív a že jsem se ještě zavčasu nedozvěděla o pravidelných setkáních fanoušků v Anglii. Vypravila bych se tam bývala? To by mě opravdu moc zajímalo.
Druhou polovinou životopisu již hodně prokvétá Terryho nemoc. Je o ní psáno velice otevřeně a zároveň velice citlivě. V posledních kapitolách jsem řvala jak želva.
Mrzí mě, že Terry Pratchett nestihl dopsat svou autobiografii a tudíž skončila i se všemi jeho ostatními nedopsanými texty pod robustní masou těžkého parního válce. A jsem moc ráda, že po většinu jeho spisovatelského života po jeho boku pracoval Rob Wilkins, jeho asistent a přítel - a že tedy máme životopis Terryho Pratchetta v jeho podání. I s poznámkami pod čarou.
(Pozn. čtenářky: Pět hvězdiček je v tomto případě naprosto nedostatečné ohodnocení.)
Rob byl Terryho dlouholetým asistentem. A určitě by jim nemohl být, kdyby si s Terrym nesedli. Kniha je psaná s láskou a přitom se rozhodně nejedná o nějaké přikrášlování. Závěr je samozřejmě velmi dojemný, ale jinak je kniha psaná s lehkostí a humorem. Výborný český překlad.
Knihy o spisovatelích bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Takže pokud nějaká taková vyjde, hned po ní skočím – což jsem udělal i v tomto případě, přestože jedinou knížku Terryho Pratchetta jsem přečetl v dětství (kdy jsem marně čekal na to, až se z Mrakoplaše vyklube pravý hrdina – dneska už chápu, že jsem čekal nesmyslně). Jeho příběhy a styl psaní zkrátka nikdy nebyly mým šálkem čaje (ale jeho úspěch nijak nezpochybňuji a respektuji). Nicméně jeho životní příběh jsem si s gustem přečetl. Do určité chvíle se jedná o klasické lineární vyprávění o snílkovi, který především díky svému talentu a píli našel onu pověstnou cestu k úspěchu. Co ale činí knihu výjimečnou, je závěr Terryho života a jeho boj se zákeřnou nemocí, která ho postupně připravuje o smysl jeho existence. V tom okamžiku nabírá kniha na intenzitě a stává se záznamem odcházení výjimečné osobnosti, která dokázala rozesmát milióny čtenářů na celém světě. Tímto dílem se mu je podařilo rozplakat. A i když k té první části čtenářské obce nepatřím, k té druhé už zcela nepochybně. RIP, Terry Pratchette. Žil jsi život, který je snem mnoha, ale realitou pouze pro pár vyvolených. Díky za to.
děkuji Robe, že jsi mi umožnil nahlédnout pod pokličku. Pravdivě, citlivě. Přesně takto bych si sira Terryho představovala já - "týpek"...se spoustou netradičních koníčků. Mistr slova, milovník slovních hříček. Kouzelník s tužkou, šijící a lepící jednotlivé části v pestrobarevný svět.
Velmi mě potěšilo dozvědět se, jak knihy vznikaly. A taky, jak těžké to bylo ke konci, což se odrazilo i na těch knihách - vždy jsem měla pocit, že posledními Zeměplošskými díly proniká cosi temného, depresivního, molového..konec se prostě neúprosně blíží.
Jsem velmi ráda i za vhled do života člověka s demencí (já s nimi pracuji denně). I když to Terry možní viděl jinak, odešel nakonec důstojně, mezi svými nejbližšími. tento intimní moment jsem nezvládla bez slz. A připomělo mi to, jak mi bylo v momentě, když jsem se TO dozvěděla. Že už nikdy žádný další příběh nebude... Zeměplocha umlkla. Aby stále žila v už napsaných příbězích.
I moje cesta k Terrymu a jeho dílům nebyla snadná - až napodruhé mě uchvátil a pak to byla láska na celý život a plné police v knihovně. jestli vám nesedl napoprvé, nezoufejte ! já zkoušela tuším Čarodějky na cestách a nic. A pak na druhý pokus tuším Stráže, stráže !!! které se staly mojí nejmilejší. A pak už to jelo, jedna za druhou, a čarodějky vystoupaly na mém žebříčku vysoko převysoko a zpětně jsem pak nechápavě kroutila hlavou, jak jsem se jen s nimi mohla napoprvé tak trestuhodně minout.
Mimo Zeměplošské série mě pak zaujal Národ...a ten mi leží v hlavě doteď.
Děkuji Terry. A ráda se k tobě budu nadále vracet.
Děkuji Robe za napsání životopisu a přiblížení sira Terryho nám všem ještě blíž.
Doporučuji !
Chtěla jsem trochu víc poznat vnitřní svět neotřelého kouzelníka s fantazií a zábavou, která není prázdná.
Nadchnul mě styl psaní Roba, ze kterého čiší, kterak se mu Tery dostal pod kůži i do srdce, zejména humorným nadhledem a přímočarostí.
Všechnu tu skromnost až obyčejnost (protože pokora plyne se vztahuje k Bohu a tomu se prý Tery bránil - byť hledal kříž po mamince a diktoval dětské pasáže s ním v ruce) knize vdechl jistě sám Pratchett, to z textu jasně vysvítá a o to víc smekám jeho pověstný klobouk!
"Tery se celý život domníval, že by školy byly mnohem užitečnější, kdyby se mnohem víc snažily podporovat trouby a snílky!"
Úvod o dětství mi trochu osvětlil základy Teryho životní filozofie ohledně náboženství...
"Mami našel jsem klacek s akrobatem."
Hodně mě bavila část o autogramiádách, dojal/inspiroval boj s chorobou a obrovskou radost jsem měla z toho, že přece jen tento Pan spisovatel nepodlehl pozlátku eutanazie...
Lidsky je životopis excelentní a já budu teď číst jeho příběhy jinýma očima :o)
Mínusy. Jako celek na mě kniha působí jako až přílišná drobnokresba z hlediska detailů prodejnosti či jiné komerční úspěsnosti. Ta je přece známá a mě nutila občas zapnou větší rychlost přehrávání, protože se pod úspěšností ztrácela osobnost člověka. A určitě jsem se neubránila srovnáním s životopisem Tolkiena, byť vím, že to je "trestné" v literatuře :o)
A milan2310 co četl souběžně anglicky i česky asi umí angličtinu výborně a proto věřím, že překladu něco chybí (chápu, že Rob do Česka nedohlédl a jde to na vrub nakladatelství Argo) a to mě taky hodně mrzí.
4/6
Terry Pratchett pro mě vždycky byl, je a bude mág se slovy, který jako jeden z mála dokázal psát komedii plnou brilantních myšlenek. Byl jednoznačně originální a zároveň srozumitelný pro všechny, kdo se nechali okouzlit narkotikem zvaným literatura. A to pozor, bavíme se o tvůrci, jehož stěžejní dílo je založeno na plochém světě, jež podpírají čtyři sloni a které nese na hřbetě titánská želva plující si nazdařbůh vesmírem.
Rob Wilkins pracoval po jeho boku dvacet let coby jeho osobní asistent a manažer; měl tak jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku tvorby jednotlivých knih a průběhu Terryho osobního i profesního života. Mluví o něm s láskou a úctou, přičemž poctivě plní úlohu životopisce zpětně zaznamenávajícího léta dospívání, spisovatelské dráhy a marného boje se zákeřnou nemocí. To první a třetí mu jde výborně, až čtenáře dohání k smíchu i slzám. O tom druhém jsem se ale zdaleka nedozvěděl tolik, kolik bych si přál, což je čistě jen můj osobní problém nenaplněných očekávání.
ach čo k tejto knihe dodať. Pratchetta mám rád a táto kniha ma utvrdila v tom, že to bol výnimočný človek, slušný a veľmi skromný. Bolo veľmi zaujímavé čitať ako sa z introvertného chlapca s výnimočnou fantáziou stáva pán spisovateľ. nemal to šťastie, že by ho prvý román hneď preslávil, skôr mi pripomínal rockovú skupinu, ktora si úspech musela vydrieť. Čítať o jeho úspechoch keď za každú knihu dostal zaplatené viac a viac bolo pre mňa potešením. a potom postupne s ním prežívať diagnózu, vysporiadanie sa s tým čo bude, Koľko toho chcel stihnúť, ako ho trápilo zhoršovanie jeho zdravotného stavu a potom utprnie pri písaní posledných dvoch románov. A priznam sa, prišlo aj na slzy a smútok. Smútok nad tým čo mal ešte v pláne a na to, že odišiel priskoro. ..no a teraz si opäť od začiatku idem čítať všetky jeho knihy zo Zemeplochy a niektoré už tretí krát.
Ano, je to JÍZDA.
Knihu jsem charakterizoval jako nejúžasnější životopis člověka, který vlastně nic zvláštního nezažil. Pouze napsal velkou řadu báječných knih a báječně zbohatl. Ale nezpychl. Takový obyčejný život.
Měla jsem strach, že to bude kniha plná dat a cizích jmen. Ale byla to JÍZDA. Rob popisuje osobnost Terryho bez jakýchkoli příkras, ale s vtipem, respektem a obrovskou láskou. Konec byl pro mě opravdu těžký. Muset sledovat, jak se ztrácí milovaný člověk, jak se osobnost rozpadá. chtěla bych je říct, že děkuji autorovy za otevření i těchto intimních chvil a děkuji Terrymu za jeho dílo a osobnost, která mi vždy pomůže zase vidět svět v těch lepších barvách a nahlas se smát. Děkuji sire Terry a děkuji Robe za péči, kterou jsi mu věnoval
Ač nemám přečtenou celou zeměplošskou sérii*, tak když jsem se dozvěděl o této knize, neváhal jsem ani na chvíli. Životní příběh sira Terryho je podán vtipně, věčně a s úctou, ale ne zas tak přehnanou. Prostě tak, jak by to sám Terry asi chtěl.
* Stále na tom však pracuji.
Kouzelné. Nutně potřebuji asistenta, ktetý o mně jednou v tomto duchu napíše. A nebude brát jako hendicap, že jsem nenapsala téměř stovku románů, jeden lepší než druhý. Třeba by mu stačilo, že jsem je přečetla a s obdivem je ve své knihovně hýčkám...? :-) A teď vážně - o Terrym se dozvíte maximum z pohledu člověka, který s ním sdílel všední spisovatelské dny (i když to vypadá, že žádné takové nebyly, všechno bylo dobrodružství - pro toho, kdo je tak chtěl vnímat), nevšední osobní záliby (elektrokutilství mě několikrát rozesmálo), dny růžové (když se začalo dařit) i ty ošklivé (praktické prostředky boje s Alzheimerem byly obdivuhodné). Mimo jiné je Rob skvělý jako člověk umějící Terryho snášet, když je, ústy jeho ženy Lyn, "trošičku rozmrzelý" (chválabohu - vztek byl, podle Neila Gaimana, Terryho hnací motor). Líčí i jednání s agenty, redaktory, filmaři, péči o orchideje a želvy, PC hry a zádrhele kolem jednotlivých příběhů. A v ránci možností nespoileruje! Takže úkol pro bezprostřední budoucnost - přečíst Stratu a Temnou stranu slunce - a znovu zkusit Dlouhou zemi... Mimochodem - s tou knihovnou jsem to trochu přehnala - moje pratchettovská sbírka je uložena v šatní skříni v polici na klobouky... :-)
Knihy Terryho Pratchetta se už asi nedostanou do mé top knihovny, ale tento životopis tam s povděkem zařazuji. U autora oceňuji obsažnost, hloubku, pečlivost, něco co neumím popsat jinak než jako mravenčí práci, a při tom ze řádků cítím pokoru, obdiv. V Terrym vidím Člověka, nikoli celebritu. Autor dokázal v knize představit spisovatele velmi osobně, ale nikoli bulvárně. Taky bych chtěla mít jednou takového skvělého životopisce!
Na první knížku Zeměplochy jsem před léty narazila v podstatě náhodou, ale jak už to tak bývá, to nejlepší si nás najde samo. Celý svět a hlavně humor, s jakým je popsán, mě vtáhl a jedná se o knížky, ke kterým se vždy ráda vrátím (některé hlášky jako "odpusťte mi mou klačtinu" jsem převzala do svého běžného denního slovníčku). Na Terryho životopis jsem se neskutečně těšila a rozhodně nezklamal - není v tom žádný kalkul, nikdo se nechce přiživit na jeho odkazu, je vidět, že o něm psal někdo, kdo ho velmi dobře znal a byl v podstatě součástí rodiny. Bylo rozhodně zajímavé nahlédnout i do zákulisí literárního byznysu.
Skvěle napsáno. Pak, že nejde psát životopisy čtivě a poutavě.
U většiny životopisů mám pocit, že jsem se ocitla na přednášce profesora Binnse, ale u téhle ne. Kniha je pojatá velmi vážně a rozhodně se nebudete chlámat, jak při čtení Terryho knih, ale rozhodně to neznamená, že není zatraceně zábavná.
DO-KO-NA-LOST!
Miluju. Pláču a směju se.
Skvělý počtení nejen pro fanoušky Zeměplochy, ale pro všechny ty, co miluji knihy. Pro všechny ty, co milují fantasy. Pro všechny lidi, kteří by si chtěli přečíst jakýkoli životopis.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Za mě dobrý.
Klidně tam mohlo být víc postřehů o chovu koz a včel. Ale chápu, že jsem takřka jediný komu to schází.
Závěr byl silně dojímavý. A to si myslím, že já se jen tak nedojmu.