Atlantis
komentáře u knih
Ach, vy dívky mládím zmítané 2
Mari Okada
He? Co se tady stalo? Kam se ztratilo to kouzlo, humor a narážky z prvního dílu? Ve dvojce jsme až nepříjemně zapšklí a průměrné hodnocení dávám jen kvůli lince s učitelem, jinak jsem se docela nudil.
Volání hvězd
Emma Donoghue
Jsem cynik, a proto úplně nevěřím tomu, že autorka napsala knihu před covidem a panebože, dívejte se, ono to sedí!!! Ech, to mě dost odrazovalo. Ale jinak jsem se bavil královsky. Prostředí nemocnice, porodní oddělení i drastické metody, to všechno mi sedlo. Hlavní představitelka byla schopná a silná, takže tady taky všechno v pořádku. K tomu rebelantské období Irska? Ano, prosím. Tak proč tak nízké hodnocení? Ona je to totiž dost prázdná kniha. Vše se vlastně stane za tři dny, závěr je brutálně uspěchaný a těch neuzavřených konců... Nevím, jestli se autorka chystá na pokračování, ale jako samostatný román funguje Volání hvězd jen ztěžka.
Okupované území
Evan Dorkin
Tohle... tohle přece nemůže být konec, ne? Nepochopte mě špatně, i tenhle díl se mi líbil, ale je to totální filler. V Burdenu už jsme nebyli dva díly a Japonsko a jeho monstra už je přeci jen docela okoukané. Jestli dobře hledám, neexistuje pokračování ani v angličtině, ale tak snad se někdy dočkáme.
Ghibliotéka
Jake Cunningham
2,5* Nenechte se zlákat tím, že jste fanoušci studia Ghibli, tahle encyklopedie stojí za prd. Má dvě části - nudné články o jednotlivých filmech alá texty z Wikipedie a rádoby chytré recenze, kde si pan autor drandí svoje ego tím, že používá velká slova. Moc nepomáhá ani český překlad, který někdy nechává názvy v japonštině, jindy je dá do angličtiny, někdy přeloží do češtiny. Ghibliotéka je nudný soubor textů a zajímavé téma ho nezachrání.
České poklady UNESCO pro děti
Jana Jůzlová
Pokud chcete, aby se vaši malí cestovatelé dozvěděli víc o české kotlině, jsou poklady UNESCO povedeným čtením. text je uzpůsobený tak, aby i prcci pochopili složitější slova (jak byste třeba vysvětlovali funkcionalismus?) a vše doprovází roztomilé a fakticky správné ilustrace.
Přiznání
Nobuyuki Fukumoto
Tomu říkám zahozený potenciál. Horolezec Išikura se svému příteli přizná k vraždě, protože je přesvědčený, že za chvíli zemře uprostřed hor v mrznoucí vánici. Jenže potom oba zjistí, že záchrana byla celou dobu jen pár kroků. A tak se schovají v horské chatě, kde čekají na záchranu. Jenže co s vyřčeným tajemstvím? Kde je jistota, že se nedostane dál? A nešlo by jít jistotě trošku naproti? Námět je luxusní a zpočátku atmosféra úplně kape. Pánové z chaty nemůžou, nevíme, co si ani jeden z nich myslí... Jenž my to pak zjistíme a veškeré napětí a mystérium je pryč. Poslední třetinu knihy pak už jen sledujeme klopýtání jednoho napůl slepého a jednoho napůl chromého. Ti se různě nahání po chatě a začíná to být vlastně trochu trapné. A samotný konec je už jen takové podkopnutí nohou člověku, který stejně padal. Na Přiznání jsem se dost těšil, ale ve výsledku na něj hodně rychle zapomenu.
Bílý kosatec
Fabcaro (p)
Bílý kosatec je první díl pod novým spisovatelem a je to nepříjemně vidět. Fabcara neznám, ale podle netu není moc zběhlý komiksový tvůrce. A to se dost nehezky podepisuje na novém Asterixovi. Vše je neskutečně ukecané, každá postava má pusu plnou blábolů, často se opakují bez náznaku vtipu. Takhle divně napsaného Asterixe byste pohledali. Nesedl mi ani moderní nápad s pozitivním myšlením, vůbec mi to do tohoto světa nezapadá. Všichni byli otravní a vše se vyřešilo na půl straně. Jedinými pozitivy tak zůstává skvělá kresba a barvy, ale i ta působí lehce sterilně. Bavil jsem se jen málo. 2,5*
Každý jeden den
Gabriel Bá
3,5* Nepůjdu s davem, Každý jeden den není dokonalý komiks. Skvěle vykresluje atmosféru, nádherně pracuje s barvami a tím ovlivňuje pocity čtenáře, ale hlavní myšlenka se nějak ztrácí v nánosech melancholického balastu. Nepochopte mě špatně, já si rád dám nějakou malou depresičku, ale musím vidět a chápat proč. A to se mi tady nějak nepodařilo uchopit.
Star Wars: Moře v plamenech - Pevnost Vader
Chuck Wendig
Povedený díl, Vader je zde hezky vykreslený, akce je přehledná a napínavá, potěšilo i několik pomrknutí na fanoušky Klonových válek. Jen tak dál.
Goon #5: Zvrhlé choutky
Eric Powell
2,5* Abych použil výrazivo Goona: tohle nebylo nic víc než jen vlhký updrnutí. Změnily se nám příšery a...? A nic. Přitom začátek vypadal slibně, čekal jsem velký zvrat. No a k tomu stokrát viděné vtipy na moč, výkaly a důchodce.
Černý diamant
James Palmiotti
2,5* Hodně slabý a zapomenutelný díl. Chválím Hexův origin ze začátku, ale jinak to bylo těžké meh. Souboje tuctové, dialogy jalové a vše nakonec vyřeší výstřel z pistole, kterou ale měl náš hrdina u sebe i při prvním zápase? Nedomyšlené.
Podivná doba
Caimh McDonnell
Podivná doba stojí na dvou silných pilířích - zajímavých postavách, které vás bude bavit sledovat, a na vtipně otravném humoru. Příběh samotný je možná drobet přeplácaný, ale dostatečný. S celou novinářskou bandou jsem se rychle sžil a nedočkavě čekám na pokračování.
Gender Queer: Autobiografie
Maia Kobabe
Jak jen napsat citlivý komentář k podobnému tématu? Nejlepší asi bude hodnotit tak, jako by šlo o každý jiný komiks. Z knižního hlediska není Gender Queer žádný skvost. Kresba je v pořádku, ale na zadek si nesednete, panely jsou zbytečně obrovské, colouring základní. Vyloženě mě otravovalo neustálé skákání v čase, myšlenkách i tématech a vynechání důležitých životních okamžiků. Ok, takže tady máme docela obyčejné zpracování, ale co obsah? Zachrání tenhle komiks? Eh... ne. Aby bylo jasno - já naprosto dokážu pochopit, že se člověk necítí dobře ve svém těle, potažmo ve svojí hlavě. Tohle téma je mi relativně blízké a vím, že jde o skluzavku, na které se projet nechcete. Ale Maia Kobabe tyhle otázky neřeší správně. Místo, aby šla tahle osoba do sebe, v klidu si sedla a zamyslela se nad svým já, řeší neustále jen svoje okolí. Aby jí lidé správně oslovovali, aby sedělo oblečení a vlasy, ale sama nechce (nebo nedokáže) svoji identitu rozseknout a obhájit. A přitom vyrůstá v neskutečně liberálním a vstřícném prostředí. Sestra je queer, každá teta je lesba, partneři jsou trans. Ale Maia se stejně dokáže jen vztekat, dokud ji jedna z příbuzných neuzemní a nepronese asi nejdůležitější větu celého komiksu: "Je pro tebe opravdu tak důležité, jak ti lidé říkají, nebo je důležitější, jak se cítíš?" A to je to hlavní, co by si po přečtení Gender Queer měl každý odnést. Komiks byl v mnoha částech USA zakázaný na školách a já myslím, že vcelku zbytečně, puberťáky by mohl obohatit. Jen je škoda, že ne o moc. Jde totiž o dost slabý komiks pojednávající o velmi silném tématu.
Výprava v oblacích
Kazu Kibuishi
4,5* O malinkatý drobeček slabší než dvojka, hlavně kvůli postavě matky, kterou je zatím neskutečně otravná. Ale jinak se bavím královsky, škoda že jsem sérii nenašel dřív.
Prokletí kamene
Kazu Kibuishi
Kde byl první díl dobrý, je druhý naprosto skvělý. Svět začíná mít jasná pravidla, historie kamenů nabízí obrovské možnosti a postavy jsou hodně sympatické. Bavím se a těším na další díl.
Čaroděj z Ohňové hory
Steve Jackson
Říkejte si tomu klasika, stará škola nebo úpadek moderního čtenáře, ale druhá polovina tohoto gamebooku je prostě laciná. Abych se pořád točil v odkazech, které nic nepřidávají, jen jsou to tupé křižovatky, to prostě zábava není. A ano, můžu si kreslit mapu, psát poznámky a vytáhnout buzolu, ale zábava to není. Nebýt labyrintu na konci, kniha by to byla povedená, takhle je spíš jen otravná.
Radiant 6
Tony Valente
Dost dobré. Celý Radiant táhnou postavy, které jsou super. Možná by se mohlo argumentovat, že inspirace dalšími díly (od One Piece po Naruta) je až příliš silná, ale při čtení to neruší.
Tokyo Revengers 8
Ken Wakui
3,5* Tahle série mě štve. Při čtení mám pocity jako na horské dráze. Jsou momenty, kdy mě úplně všichni iritují a nechci pokračovat, pak ale zase přijdou okamžiky, kdy hned potřebuji další díl. Pořád ale přetrvávají dva velké problémy: takhle se prostě nechovají 11-12 leté děti. Pracuji s nimi každý den, takže mi můžete věřit. A pak samotný Takemiči. Ještě jednou budu sledovat, jak je naprosto zmatený, že cestoval časem, tak opravdu končím.
Vo tom to není!
ONE (p)
Proč mě vlastně tahle série pořád baví? Je to pořád dokola, ale zároveň tak nějak tajně čekáte, kdy se něco zlomí. Kdy Saitama dostane po puse. Teď, nebo příště? Nebo nikdy? A to mě táhne dál ve spojení se super humorem.
Hubert & Hugo 3
Nikkarin (p)
Bavil jsem se o hodně méně, než u předchozích dvou dílů. Příběhy mi tentokrát přišly až moc krátké a jednoduché a i ty skryté vtípky se hodně opakují (kolikrát ještě uvidíme Černodana v pozadí?). Cením dovětek na konci, kde je v rychlosti vysvětleno pozadí každého příběhu.
