Atlantis
komentáře u knih
Černý záblesk
Gege Akutami
Dost dobré. Souboje krásně logicky plynou, postavy baví. Nejsem pořád nadšený z velmi specifické kresby, která je pro mě dost nepřehledná, ale Jujutsu u mě hodně roste.
Koupel
Tacuki Fudžimoto (p)
Brilantní. Tohle byl masterclass ve psaní mangy. Hluboký začátek, kdy mají postavy doslova trauma z předchozích bojů, šokující odhalení, kde jsme všichni tušili něco nekalého, ale nevěděli jsme co, emotivní finále luxusně zpracované pomocí psycho výjevů z dětství. Chválím design střeleckého démona a popis jeho řádění, to prostě nahánělo hrůzu. Tohle není jen vrchol Chainsaw mana, tohle je vrchol šónenu.
Město, kde chybím 2
Kei Sanbe
Tahle manga mě nepřestává udivovat (pozitivně). Je překvapivě hluboká a drsná, ale zároveň cítíte i určitou hravost. Mám od prvního dílu jisté tušení, jak by mohlo vše dopadnout a opravdu jsem zvědavý na pokračování.
Ti silní
ONE (p)
Dobrý, ale popravdě dost zapomenutelný díl. Chápu, že linka s turnajem je satira na klasické turnajové arcy, které jsou v každém shonenu, ale už by to chtělo se hnout dál. Netvrdím ale, že se nudím, vše je pořád svěží a vtipné.
Moje vadná Mariko
Hirako Waka
Sakra a já se celou dobu tak bavil. Moje vadná Mariko je taková malá sonda do duše unaveného, vyčerpaného a nenaplněného člověka. Tím ale překvapivě není titulní Mariko, která hned v úvodu spáchá sebevraždu, ale její kamarádka, která se musí vypořádat se ztrátou nejbližšího člověka. A vlastně možná jediného blízkého člověka. Neskutečně chválím kresbu, ta je tak jiná, tak originální pro mangu, že jsem si ji opravdu užil. Tak proč tak nízké hodnocení? Za to může závěr a zbytek knihy. Na samotném konci totiž dojde ke twistu, který se dá vysvětlit dvěma způsoby a jedno vysvětlení naprosto podráží celý smysl knihy. Ale co mě štve ještě víc - opět máme čtvrtinu mangy vycpanou jiným, zbytečným příběhem. Tohle musí dělat Crew kvůli nějaké smlouvě, nebo měli pocit, že tenkou mangu si nikdo nekoupí? Mě to dost nakrklo.
Hmyzí velepříšera
ONE (p)
Bavil jsem se, ale stejně mám pořád pocit, že ONE jen hraje o čas, jinak si nedokážu vysvětlit zbytečné představování nových postav na několik stran (které zmizí do dvou sešitů v nenávratnu). Velké plusové body za humor a design příšer.
Po stopách české šlechty
Jana Jůzlová
Po stopách české šlechty je parádním průvodcem pro mladé historiky. Jestli máte doma druhostupňáka, který zbožňuje hrady, zámky, panstvo a všechno kolem něj, berte všemi deseti. Oceňuji totiž, že si na své přijdou jak ti, kteří o problematice téměř nic neví (kniha obsahuje info o životě na hradech, titulech, knihovnách...), tak i skupina, kterou už zajímají detaily. Moc se mi líbilo, že jsou zde celé sekce, které se věnují jednotlivým českým šlechtickým rodům.
Možná jste si ale všimli, že knihu doporučuji spíš starším dětem a ona je určená pro devítileté - to je asi moje jediná výtka. Textu je zde totiž dost, jmen ještě více a jsem si téměř jistý, že čtenář musí být lehce starší, aby si čtení užil.
Celkově jsem ale spokojený a učit dějepis, určitě odtud něco použiju.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Nebudu tak masivně chválit jako ostatní. Je V šedých tónech špatná kniha? Ne, proboha to ne. Ale jako celek je taková... no šedá. Povrchní a neuspokojivá. Jako i u dalších knih od Sepetys chválím zasazení. O druhé světové v Litvě nevím prakticky nic. A o osudech jejích obyvatel už vůbec ne. Jenže způsobem, jakým je příběh mladé Liny vyprávěn mi nestačil. Emotivních situací bylo nemnoho a vcelku všechny byly očekávané. Postavy se nikam nehýbou, s jakým charakterem začali, tak i končí. Porovnejte s takovým Králem Krysou, kde opravdu cítíte každé rozhodnutí. Tady si spíš občas klepete na čelo, proč má někdo potřebu danou věc udělat, když ví, že z toho nemůže nic získat. Kapitolou samou je pak závěr. Jsem přesvědčený, že paní spisovatelka prostě nevěděla, jak skončit. Tak useknuté, neuspokojivé a zrychlené zakončení si tento román určitě nezasloužil. Osobně beru V šedých tónech jako takovou knihu o hrůzách války pro začátečníky. Jestli jste nic podobného nečetli, budete nadšeni, zděšeni, budete brečet i se smát. Pokud jste už ale tímto žánrem ošlehaní, spokojení nebudete.
Berserk 10
Kentaró Miura
OK, jedeme na velice solidní vlně. Démoni začínají řádit a já se zase bavím jako na začátku. Nechápu ale potřebu překladatelky rvát do mangy nesmyslná (a v češtině neexistující) slova. Předpokládám, že nejsem jediný, koho zaskočil "nezhaňba".
Zombíkovy narozky
Alberto Pez
Na téhle knize je neskutečně vidět, že vyšla jen proto, aby splnila nějaký grant pro vydávání argentinské literatury. Jinak se nedokážu podobnou zbytečnost vysvětlit. Příběh je divný, podivně morbidní, kdy hlavní postavu rozsekají a následně žonglují s jejím mozkem. Chci, aby tohle moje dítě četlo? Ne, díky. Ilustrace originální, to je jediný důvod, proč dávám nějaké hvězdy.
Kaidžú č. 8 (6)
Naoja Macumoto
U jiného titulu bych strhal takové věci jako kresbu s velmi silnými obtahy, panely na celou stranu, nepřehledné souboje... Ale ke Kaidžú mi to všechno krásně pasuje a vytváří unikátní atmosféru. Baví mě postavy, baví mě záporáci, je to super.
Star Wars: Vzestup Kyla Rena – Oddanost
kolektiv autorů
Podivný komiks. O Kylu Renovi se nedozvíte o moc víc, než už znáte z filmů, takže fanoušci téhle postavy si prakticky můžou nechat zajít chuť. Druhý příběh je neskutečně natahovaný, se spoustou pomrkávání na fanoušky, abyste měli pocit kvality, ale je ve výsledku hodně prázdný. A třetí? No tak to už je trapárna na entou, kde byste nejraději několik postav hromadně propleskli.
Pro svět mrtví
Graham Masterton
Vítejte u dalšího dílu pořadu "Bingo s panem Mastertonem"! V pořadí sedmý díl detektivek s vyšetřovatelkou Katie Maguirovou je zde, tak se pojďme podívat, jestli si odškrtneme všechna políčka, tak jako vždy předtím:
1) Policejní komisařka řeší situace jako pablb? Je to tam!
2) Extrémně detailní sexuální scény? No jasně!
3) Dva zdánlivě nesouvisející případy, které ve finále slepíme k sobě? Že váháte!
4) Některému blízkému od komisařky je brutálně ublíženo? Škrtejte, taky máme
5) Nechutný popis zločincova řádění? Tak to bylo asi jasné už od začátku
6) Katie se chová jako lehká děva? BINGO!!
Už je to trapné. Masterton se šíleně opakuje a i když se vše čte svižně a s určitou lehkostí, nebudu si za týden pamatovat, co jsem tady vlastně četl. Detektivních příběhů jsou tisíce, sáhněte po kvalitnějších.
Město, kde chybím 1
Kei Sanbe
Zvláštní manga, se kterou jsem ale ve finále docela spokojený. Hlavní hrdina dokáže v určitých okamžicích vrátit čas o pár minut. To využívá k tomu, aby někomu pomohl, zachránil, vyřešil. Jenže z toho není nijak nadšený, je vidět, jak jej tato schopnost spíš otravuje. A je to právě tenhle kontrast, kdy skoro třicetiletý týpek nesnáší svoje nadpřirozené schopnosti, který je na této manze tak unikátní. Trochu se bojím toho, že rozuzlení dopadne přesně tak, jak teď tuším, ale třeba budu překvapený.
O takový věci se nelže!
Eiičiró Oda
Super. Tuhle část si z anime pamatuju jako extrémně natahovanou a dost jsem tenkrát přemýšlel, jestli bude One Piece pro mě, a tak jsem moc rád, že manga je mnohem vtipnější a živější. Ani ten Usopp mi tady zatím nevadí, a to je co říct.
Radiant 8
Tony Valente
No ale ovšem - tohle byl zatraceně kvalitní díl. Všechny rozmotané a naznačené linky z předchozích částí se krásně spojují, je vidět, že Valente nad svým dílkem přemýšlí dostatečně dopředu a já jsem zvědavý, kam se nám současná válka vyvrbí.
Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou
Rob Wilkins
Sakra, jak já jsem chtěl tenhle životopis chtěl mít rád. Terry Pratchetta jako autora mám neskutečně rád, jeho knížky formovaly moje čtenářské dospívání, ale z téhle knihy vychází jako podivný pošuk, který všechny a všechno ve svém okolí přejmenovává, vzteká se na své fanoušky, napadá lidi, kteří chtějí mít se Zeměplochou cokoliv společného (jako třeba autoři scénářů filmů), nebo je hrubý na svoji ženu. Buď byl opravdu nesympatický člověk, nebo je chyba v autorovi. Rob Wilkins, Pratchettův osobní asistent, totiž celý životopis upravuje k obrazu svém, snaží se psát s nadhledem a vtipně jako Pratchett, ale prostě mu to nejde. Ve finále už pak nesledujeme knihu o TP, ale o Robu Wilkinsovi. Celý text je velmi podivně soustředěný. Než abychom se dozvěděli hlubší info o psaných knihách, čtete celé kapitoly o Pratchettových autech, motorkách, sklenících... Pro tohle jsem si ale tuhle knihu přece nekupoval, že? Konec je samozřejmě emotivní a nepříjemný, ale nedokáže zachránit zbytek.
Učebna pomsty 1
Karasu Jamazaki
Nebýt konce, jdu s hodnocením určitě níže. Hlavní postava je neskutečně nesympatická, já jí asi i lehce přál všechny ty věci, které se jí děly. Když byla celou dobu takhle inteligentní, strategická a schopná vše do detailu naplánovat, tak proč si všechnu tu šikanu nechávala líbit? nemluvě o tom, že po přečtení budete mít pocit, že japonské školy jsou plné šlapek, znásilňovačů a psychopatů. Jestli je druhý díl zároveň i finále, tak asi zatnu zuby a dočtu, jinak s díky odložím.
Pátý poklad
Joris Chamblain
Stačilo. U první Jasmíny jsem hledal hloubku, nepřišla. Druhý díl byl OK, ale trochu na sílu. No a tady už ty slzičky tlačíme pod tlakem, jen aby naši čtenáři něco zažili (viz poslední strana). Hlavní příběh je tupý jak nůž na máslo (hlavní postava má třicetileté trauma z toho, že museli opravit dům? Ježišikriste...), naše tři detektivky nemají dohromady ani půl charakteru a nechtějte po mně, abych vám řekl jejich jména. A deníkové záznamy? Proč to tam pořád je, proboha? Nic nepřidávají, neskutečně ruší a jsou k uzoufání nudné. Kresba působí neskutečně chladně, a to není způsobeno jen tím, že se příběh odehrává o Vánocích. je příliš počítačová, vyhlazená, bez duše. S Jasmínou tímto nejspíš končím, měla na zlepšení tři díly a nefunguje jí to.
Berserk 9
Kentaró Miura
Tak se mi to líbí! To byl zase jednou díl, bože díky, že jsme odešli od toho nekonečného tlachání o ničem. Tohle byl taky hodně sexuplný díl, takhle jsme naše postavy ještě neviděli. Vím, že to tak nedopadne, ale kdyby Griffith umřel, tak ho fat neobrečím, neskutečně mě irituje.