Atlantis komentáře u knih
Musel jsem si po přečtení dát chvilku na vydýchání a uspořádání myšlenek. Enderova hra je totiž ve svých základech zvláštní kniha. Neustále šikanovanému Enderovi jsem nedokázal fandit. Ten jeho geniální mozek totiž nepoznáváme do hloubky, prostě mu všechno jde dobře a rychle. Děním na vojenské škole taky trávíme až příliš často, jednotlivé bojové akce jsou zbytečně podrobné, protože ve výsledku nejsou naprosto potřeba. Jediná jiskřička lidskosti hlavní postavy tak přichází v okamžiku, kdy psychicky i fyzicky zkolabuje. Část na Zemi je pak vyloženě divná a Card si tam jen hodní svoje ego, jak dokáže předpovídat budoucnost. Tak proč tak vysoké hodnocení? Jedním slovem - atmosféra. Celá kniha je prodchnuta velice podivným podhoubím, plným nervozity, náznaků a šedých zón, že vás bude bavit ji číst. Vy prostě tušíte, že se tady někde hraje velká fraška, že nic z toho nebude jen tak, a tak čtete a čtete a on je najednou konec. Hořkosladký, melancholický, finální. To je taky důvod, proč se nepoženu do pokračování, za mě je tohle ukončení tak akorát.
3,5* Nečekal jsem nic, dostal jsem relativně dost. Celá manga mi připomínala mix Squid Game a Enderovy hry, kdy v uzavřeném prostoru musí skupina lidí bojovat o to, kdo je nejlepší. V tomhle konkrétním případě ve fotbale. To pro mě možná byl překvapivě ten nejslabší článek celého příběhu. Nejsem velký sportovní fanatik, fotbal mě nebaví, ale tady to tak nějak hloupě dávalo smysl. Uvidíme, co bude dál.
4,5* Tohle byla ale nečekaná parádička! O Ranařích vím prakticky nic, znal jsem jen pár postav a o to jsem se víc bavil. Příběh je svižný, vtipný a hlavně naprosto fenomenálně nakreslený a vybarvený. Tenhle styl mě hodně baví - na první pohled staromilský a hodně "komiksový", ale má v sobě skvělou hloubku a život, čímž je akce i mimika nedostižná. Drobek ubírám za stupidně zrychlený konec, který pro mnohé postavy nedával smysl. Ranaře si určitě přečtěte!
Dost mě přestává tahle série bavit. Slizu totiž všechno a vždy vychází. Pozor! Valí se na nás extra monumentální bubu zrůda, která může zničit celý svět. Naše útoky na ni nepůsobí a vede s sebou celou armádu! Až na to, že vůbec. Armáda jsou čtyři létající žraloci a monstrum sejme přesně ten útok, který neměl fungovat. A zase jsme se záporáky velcí kamarádi. Lalalá, tralalá. Už jsme to viděli pětkrát a mě to nebaví. Postav navíc začíná být tolik, že je peklo se v nich vyznat.
Děs. Absolutní nula a nuda. Příběhy jsou o ničem, nic se nedozvíte, nikam se nic neposune. Všichni se chovají stejně a já se musel nutit do dočtení. Nechápu, proč tohle u nás vlastně vychází, je to na úrovni komiksu, který najdete uprostřed SW Lego časopisu.
No! Ještě že tak. Po druhém dílu jsem sérii Lazarus prakticky odepsal, tak strašně moc mě nebavil. Trojku jsem si vzal do ruky vlastně jen proto, že ležela v místní knihovně. A jsem za to rád, tenhle díl je skvělý. Žádná vata, jasný posun celého světa, náhled do dalších rodin a fungování lazarů. Skvělé, jen tak dále.
Tak ale ovšem! Tohle byl asi nejlepší díl Bestií a to je co říct, když v něm nejsou naši staří známí. Trojka je skvělá jízda, krásně vzájemně provázaná s hlubším náhledem do tohoto světa. Je vidět, že se něco brzy brutálně semele a my budeme u toho. Líbily se mi menší temné náznaky, noví čaropsi jsou super, celé je to božsky nakreslené.
Skvělý komiks, byl jsem naprosto nadšený. Myslím, že Talli v dnešní záplavě komiksů a mangy dost zapadla a je to nefér. Únik malé čarodějky před pronásledovateli je vzrušující, vtipný a skvěle nakreslený. Celé mi to připadalo jako takový baby Berserk, i ten styl kresby je lehce podobný. Super, tohle čtěte. Kde jinde najdete citlivě zakomponovanou krvavou magii, která se dámám jednou za měsíc spouští svévolně?
Velmi milé překvapení, nečekal jsem nic, dostal jsem hodně. Musím hlavně vypíchnout práci s panely - originální, vkusné, zábavné. Když Batman láme kolena, vidíte rentgen snímek, který je ještě navíc orámovaný jako netopýr. Práce s barvami je úchvatná, celá stylizace Dvojníka nemá chybu. Plný počet nedávám jen kvůli závěru. Ten je příliš zbrklý a uspěchaný a identita Batmanova protivníka byla dost zklamání.
Super. Čtvrtému dílu není moc co vytknout, možná jen pár malých zbytečných epizodek. Jinak je tady všechno, co máte rádi - hezká kresba, přehledná akce, skvělý humor. 4,5*
Jsem zklamaný. Salvatore jako postava je otravný, divný panáček, slečna prasnice je k vzteku tupá. Celé je to dost nehezky nakreslené a vlastně i nudné. Filozofující zvířátka mě iritovala, nechtěl jsem sledovat doslova nikoho z nich. A to, že jde jen o první část už pak byl jen takový poslední flus mezi oči. Je to hezky barevné, občas vyleze taková zvláštně unikátní atmosféra, ale to je tak vše.
Všichni srovnávají s Metrem a víte co? Já budu taky. Jenže já mám jednu výhodu - mně se Metro dost nelíbilo. Kde v Metru pádí jeden pitomý nápad za druhým, ve Stanovišti si dáváme načas, poznáváme postavy a prostředí a budujeme atmosféru. Jenže ne úplně vydařeně, brzy se vše začne motat v kruhu a sledujeme události z různých úhlů pohledu, jenže nám to nepřináší nové informace. Úplně v hlavě řvete: "Táhněte už někdo na ten de*ilní most!" Poslední třetina slibuje zajímavé pokračování, ale já se do něj asi v dohledné době nepustím, na to jsem se až příliš nudil.
3,5* Dočetl jsem asi před týdnem a musel jsem si nechat hodnocení uzrát. Ono se to totiž pořád moc hezky a lehce čte. Ubylo i zbytečných odboček a Amišové opět hrají klíčovou roli. Ale... je to celé takové nijaké a hrozně rychle vyřešené (mimochodem, víc už ten závěr naznačovat nešel? Ano, paní Castillo, my to pochopili už napoprvé). Musím si asi od téhle série dát chvilku oddych, ztrácí lehce dech.
U minulého dílu jsem zmiňoval, že se valí dost rychle dopředu a tady je to vidět až do extrému. Než se nadějete, jsme na třetím místě o čtyři měsíce později. To má samozřejmě plusy i mínusy. Jinak si ale na tenhle díl stěžovat nemůžu. Akce, emoce, world-building, vše na špičkové úrovni.
Bavím se čím dál víc. Kresba se ustálila (nebo jsem si zvykl), postavy už mají charaktery taky usazené, a tak nezbývá než se bavit. Svižná akce, nikde se moc neflákáme, valíme. Hvězdu dolů za snové sekvence, i když tady dávají smysl, nemá tuhle vypravěčskou berličku rád.
3,5* Hmm... přemýšlím, jak ohodnotit. Holmes z Kjóta má příjemnou loudavou atmosféru historického Kjóta a dozvíte se hodně z tamní kultury a historie. Jenže to je zároveň i hlavní kámen úrazu. Ne každý bude chtít přednášku z ikebany, historii lokální slavnosti na deset stran nebo podrobný popis porcelánu. Já to pro jednou zvládl, ale tipuju, že za pár dílů budu kolabovat nudou. A největší slabinou je titulní Holmes. Přechytralý, podivný, trapný.
Jsem hodně ovlivněný anime, proto mě tenhle díl úplně nenadchnul. Vše totiž stojí na odhalení Kingova tajemství, no a když ho víte, jde jen o typickou rubačku. Mimochodem, měl jsem pocit, že se změnil kreslíř, panely byly takové výraznější a přehlednější.
Zapomenutelný díl. Sotva jsme si oddychli po posledním boji, vrháme se do dalšího. Nic moc nového jsme se nedozvěděli, nikam extra jsme se neposunuli. Trochu se bojím, že sérii tímto tempem brzy dojde dech.
Nevšedníci nedělají dobrý první dojem. Ilustrace jsou všelijaké a příběhy o divnolidech jsou zpočátku... divné. Ale pak začnou být texty detailnější a zajímavější, přičemž poslední příběh pana Vaňka je doslova skvělý, celé se to propojí s jaksi fimfárovskými obrázky a ve finále máte ze čtení více než dobrý pocit.
Nějak nedokážu ospravedlnit existenci tohoto komiksu. Příběhy jsou miniaturní, nic nového nepřináší a zapomenete je doslova v okamžiku zavření knihy. Celé je to miniaturní, v knihovně se vám to ztratí, poslední část knihy je jenom upoutávka na další díl. Nakreslené hezky, akční scény povedené, ale najděte si tohle radši někde na netu.