Ranaři přehled

25.11.2024

Samotný scénář je poměrně přímočarý, ale několik pěkných dějových zvratů přináší. Naopak, to, čemu se věnuje minimálně, je minulost jednotlivých Ranařů a tudíž nemůže plnit funkci originu jako tomu bylo u některých komiksů z edice DCBlack Label. Také závěr jejich eskapád v Gorilla City je docela matoucí a ve čtenářově mysli zanechá nejspíš několik otazníků.

S Ranaři se čeští čtenáři setkali v komiksu Flash – Ranaři vrací úder, který vyšel jako třetí svazek v edici Znovuzrození hrdinů DC. Zatímco na sérii Flash s Williamsonem pracuje Carmine Di Giandomenico, k práci na komiksu Ranaři do židle výtvarníka usedl Messimiliano Leonardo známý též pod přezdívkou Leomacs. V rodné Itálii pracoval na sériích Dylan Dog a Tex, u nás je známý především díky sérii Lucifer a komiksu Košík plný hlav.

Leomacsův rozevlátý výtvarný projev se k ujetým eskapádám Ranařů náramně hodí. Velký formát, kterým edice DC Black Label disponuje, dal prostor použít velké panely a detaily tváří, díky nimž vynikne karikaturistické ztvárnění emocí jednotlivých postav. Leomacsova práce tak docela připomíná rukopis Káji Saudka. A vzhledem k tomu, že jsou Ranaři také akční rubanicí, jsou díky formátu 216 × 276 mm. bojové scény krásně dynamické a často roztažené v rozevlátých panelech přes celé dvoustrany. Jednoduše řečeno, jakýkoliv menší formát by Ranaře zabil.

Knihu doplňuje pěkná galerie alternativních obálek, galerie kreseb a stručné životopisy autorů. Hezkým krokem vstříc čtenářům je také pevná plátěná vazba a snímatelný obal, pod nímž se skrývá další (velice atmosférická) obálka.

Williamsonovi postavy nejsou černobílé a pulpový příběh je nápaditý a vtipný. Ranaři jsou zase trošku něco jiného, než na co jsme u nakladatelství CREW zvyklí, ale z edice DC Black Label nijak nevybočují a pobaví i na druhé či třetí přečtení. Nenechte se oklamat zádumčivou obálkou. Tohle je ta nejryzejší černohumorná gangsterka. A obešla se i bez Flashe.

08.09.2024

Dlouho jsem nad koupí této knihy váhal. Ale pak jsem si řekl, že by mě asi mrzelo, kdyby mi utekla. Však co, akce ve stylu Dannyho parťáků, v Black Labelu a bez superhrdinů, může být super. Zvlášť když je tam velká opice. S velkými opicemi, nebo s dinosaury, je každý komiks lepší, že jo?

Nevím, co bych tomu příběhu mohl objektivně vytknout. Klasický argument, že jsem se nedokázal s žádnou postavou ztotožnit, je tady lichý, protože Ranaři jsou banda lůzrů a z větší části taky nemorálních sráčů. S těmi se ztotožnit nechcete. Na konci jsem se přistihl, že nefandím Ranařům, ale jejich protivníkovi, velkému opičákovi v čele narkomafie. Přitom ty postavy nejsou napsané úplně špatně. Oni zkrátka mají být sráči.

Vytknout tomu nemůžu ani tempo. Pořád se něco děje, akce střídá akci. Když nad tím ale přemýšlím, možná tomu chybělo zvolnění a detailnější plánování. U Dannyho parťáků a dalších podobných filmů tyhle plánovací sekce miluju. Ale budu se opakovat, to by Ranaři nesměli být taková banda, ti plánují za běhu.

Výtku mám ke kresbě. Na začátku je kresba mnohem preciznější a detailnější než na konci. I koloring je na začátku tak nějak poctivější. Na konci je to pro mě pořád akceptovatelné, ale radši bych, aby to bylo celé jako na začátku.