Atlantis
komentáře u knih
Radiant 6
Tony Valente
Dost dobré. Celý Radiant táhnou postavy, které jsou super. Možná by se mohlo argumentovat, že inspirace dalšími díly (od One Piece po Naruta) je až příliš silná, ale při čtení to neruší.
Tokyo Revengers 8
Ken Wakui
3,5* Tahle série mě štve. Při čtení mám pocity jako na horské dráze. Jsou momenty, kdy mě úplně všichni iritují a nechci pokračovat, pak ale zase přijdou okamžiky, kdy hned potřebuji další díl. Pořád ale přetrvávají dva velké problémy: takhle se prostě nechovají 11-12 leté děti. Pracuji s nimi každý den, takže mi můžete věřit. A pak samotný Takemiči. Ještě jednou budu sledovat, jak je naprosto zmatený, že cestoval časem, tak opravdu končím.
Vo tom to není!
ONE (p)
Proč mě vlastně tahle série pořád baví? Je to pořád dokola, ale zároveň tak nějak tajně čekáte, kdy se něco zlomí. Kdy Saitama dostane po puse. Teď, nebo příště? Nebo nikdy? A to mě táhne dál ve spojení se super humorem.
Hubert & Hugo 3
Nikkarin (p)
Bavil jsem se o hodně méně, než u předchozích dvou dílů. Příběhy mi tentokrát přišly až moc krátké a jednoduché a i ty skryté vtípky se hodně opakují (kolikrát ještě uvidíme Černodana v pozadí?). Cením dovětek na konci, kde je v rychlosti vysvětleno pozadí každého příběhu.
Enderova hra
Orson Scott Card
Musel jsem si po přečtení dát chvilku na vydýchání a uspořádání myšlenek. Enderova hra je totiž ve svých základech zvláštní kniha. Neustále šikanovanému Enderovi jsem nedokázal fandit. Ten jeho geniální mozek totiž nepoznáváme do hloubky, prostě mu všechno jde dobře a rychle. Děním na vojenské škole taky trávíme až příliš často, jednotlivé bojové akce jsou zbytečně podrobné, protože ve výsledku nejsou naprosto potřeba. Jediná jiskřička lidskosti hlavní postavy tak přichází v okamžiku, kdy psychicky i fyzicky zkolabuje. Část na Zemi je pak vyloženě divná a Card si tam jen hodní svoje ego, jak dokáže předpovídat budoucnost. Tak proč tak vysoké hodnocení? Jedním slovem - atmosféra. Celá kniha je prodchnuta velice podivným podhoubím, plným nervozity, náznaků a šedých zón, že vás bude bavit ji číst. Vy prostě tušíte, že se tady někde hraje velká fraška, že nic z toho nebude jen tak, a tak čtete a čtete a on je najednou konec. Hořkosladký, melancholický, finální. To je taky důvod, proč se nepoženu do pokračování, za mě je tohle ukončení tak akorát.
Blue Lock 1
Munejuki Kaneširo
3,5* Nečekal jsem nic, dostal jsem relativně dost. Celá manga mi připomínala mix Squid Game a Enderovy hry, kdy v uzavřeném prostoru musí skupina lidí bojovat o to, kdo je nejlepší. V tomhle konkrétním případě ve fotbale. To pro mě možná byl překvapivě ten nejslabší článek celého příběhu. Nejsem velký sportovní fanatik, fotbal mě nebaví, ale tady to tak nějak hloupě dávalo smysl. Uvidíme, co bude dál.
Ranaři
Joshua Williamson
4,5* Tohle byla ale nečekaná parádička! O Ranařích vím prakticky nic, znal jsem jen pár postav a o to jsem se víc bavil. Příběh je svižný, vtipný a hlavně naprosto fenomenálně nakreslený a vybarvený. Tenhle styl mě hodně baví - na první pohled staromilský a hodně "komiksový", ale má v sobě skvělou hloubku a život, čímž je akce i mimika nedostižná. Drobek ubírám za stupidně zrychlený konec, který pro mnohé postavy nedával smysl. Ranaře si určitě přečtěte!
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 8
Fuse
Dost mě přestává tahle série bavit. Slizu totiž všechno a vždy vychází. Pozor! Valí se na nás extra monumentální bubu zrůda, která může zničit celý svět. Naše útoky na ni nepůsobí a vede s sebou celou armádu! Až na to, že vůbec. Armáda jsou čtyři létající žraloci a monstrum sejme přesně ten útok, který neměl fungovat. A zase jsme se záporáky velcí kamarádi. Lalalá, tralalá. Už jsme to viděli pětkrát a mě to nebaví. Postav navíc začíná být tolik, že je peklo se v nich vyznat.
Star Wars: Věk Republiky - Hrdinové
kolektiv autorů
Děs. Absolutní nula a nuda. Příběhy jsou o ničem, nic se nedozvíte, nikam se nic neposune. Všichni se chovají stejně a já se musel nutit do dočtení. Nechápu, proč tohle u nás vlastně vychází, je to na úrovni komiksu, který najdete uprostřed SW Lego časopisu.
Konkláve
Greg Rucka
No! Ještě že tak. Po druhém dílu jsem sérii Lazarus prakticky odepsal, tak strašně moc mě nebavil. Trojku jsem si vzal do ruky vlastně jen proto, že ležela v místní knihovně. A jsem za to rád, tenhle díl je skvělý. Žádná vata, jasný posun celého světa, náhled do dalších rodin a fungování lazarů. Skvělé, jen tak dále.
O čaropsech a děsivých dvounožcích
Evan Dorkin
Tak ale ovšem! Tohle byl asi nejlepší díl Bestií a to je co říct, když v něm nejsou naši staří známí. Trojka je skvělá jízda, krásně vzájemně provázaná s hlubším náhledem do tohoto světa. Je vidět, že se něco brzy brutálně semele a my budeme u toho. Líbily se mi menší temné náznaky, noví čaropsi jsou super, celé je to božsky nakreslené.
Talli: Dcera měsíce I
Sourya Sihachakr
Skvělý komiks, byl jsem naprosto nadšený. Myslím, že Talli v dnešní záplavě komiksů a mangy dost zapadla a je to nefér. Únik malé čarodějky před pronásledovateli je vzrušující, vtipný a skvěle nakreslený. Celé mi to připadalo jako takový baby Berserk, i ten styl kresby je lehce podobný. Super, tohle čtěte. Kde jinde najdete citlivě zakomponovanou krvavou magii, která se dámám jednou za měsíc spouští svévolně?
Batman: Dvojník
Mattson Tomlin
Velmi milé překvapení, nečekal jsem nic, dostal jsem hodně. Musím hlavně vypíchnout práci s panely - originální, vkusné, zábavné. Když Batman láme kolena, vidíte rentgen snímek, který je ještě navíc orámovaný jako netopýr. Práce s barvami je úchvatná, celá stylizace Dvojníka nemá chybu. Plný počet nedávám jen kvůli závěru. Ten je příliš zbrklý a uspěchaný a identita Batmanova protivníka byla dost zklamání.
Nehlučte za jízdy!
Júto Suzuki
Super. Čtvrtému dílu není moc co vytknout, možná jen pár malých zbytečných epizodek. Jinak je tady všechno, co máte rádi - hezká kresba, přehledná akce, skvělý humor. 4,5*
Salvatore
Nicolas de Crécy
Jsem zklamaný. Salvatore jako postava je otravný, divný panáček, slečna prasnice je k vzteku tupá. Celé je to dost nehezky nakreslené a vlastně i nudné. Filozofující zvířátka mě iritovala, nechtěl jsem sledovat doslova nikoho z nich. A to, že jde jen o první část už pak byl jen takový poslední flus mezi oči. Je to hezky barevné, občas vyleze taková zvláštně unikátní atmosféra, ale to je tak vše.
Na stráži
Dmitry Glukhovsky
Všichni srovnávají s Metrem a víte co? Já budu taky. Jenže já mám jednu výhodu - mně se Metro dost nelíbilo. Kde v Metru pádí jeden pitomý nápad za druhým, ve Stanovišti si dáváme načas, poznáváme postavy a prostředí a budujeme atmosféru. Jenže ne úplně vydařeně, brzy se vše začne motat v kruhu a sledujeme události z různých úhlů pohledu, jenže nám to nepřináší nové informace. Úplně v hlavě řvete: "Táhněte už někdo na ten de*ilní most!" Poslední třetina slibuje zajímavé pokračování, ale já se do něj asi v dohledné době nepustím, na to jsem se až příliš nudil.
Ztracené děti
Linda Castillo
3,5* Dočetl jsem asi před týdnem a musel jsem si nechat hodnocení uzrát. Ono se to totiž pořád moc hezky a lehce čte. Ubylo i zbytečných odboček a Amišové opět hrají klíčovou roli. Ale... je to celé takové nijaké a hrozně rychle vyřešené (mimochodem, víc už ten závěr naznačovat nešel? Ano, paní Castillo, my to pochopili už napoprvé). Musím si asi od téhle série dát chvilku oddych, ztrácí lehce dech.
Vyšší Měsíc proti Pilíři
Kojoharu Gotóge
U minulého dílu jsem zmiňoval, že se valí dost rychle dopředu a tady je to vidět až do extrému. Než se nadějete, jsme na třetím místě o čtyři měsíce později. To má samozřejmě plusy i mínusy. Jinak si ale na tenhle díl stěžovat nemůžu. Akce, emoce, world-building, vše na špičkové úrovni.
Útok ve stísněném prostoru
Kojoharu Gotóge
Bavím se čím dál víc. Kresba se ustálila (nebo jsem si zvykl), postavy už mají charaktery taky usazené, a tak nezbývá než se bavit. Svižná akce, nikde se moc neflákáme, valíme. Hvězdu dolů za snové sekvence, i když tady dávají smysl, nemá tuhle vypravěčskou berličku rád.
Holmes z Kjóta 1
Mai Močizuki
3,5* Hmm... přemýšlím, jak ohodnotit. Holmes z Kjóta má příjemnou loudavou atmosféru historického Kjóta a dozvíte se hodně z tamní kultury a historie. Jenže to je zároveň i hlavní kámen úrazu. Ne každý bude chtít přednášku z ikebany, historii lokální slavnosti na deset stran nebo podrobný popis porcelánu. Já to pro jednou zvládl, ale tipuju, že za pár dílů budu kolabovat nudou. A největší slabinou je titulní Holmes. Přechytralý, podivný, trapný.