Každý volí sebe

U podobných knížek mě vždycky nejvíc těšila dobrá vůle autora přispět k naší spokojenosti a úspěchům. A tak mi nevadilo, že ne se vším souhlasím nebo že něco odporuje mým zkušenostem. Zajímalo mě zkrátka, co si myslí ten který psycholog a jaké zkušenosti má on. V případě tohohle titulu se mi navíc líbilo, že je text doprovázen množství citátů, z nichž některé jsem si zapamatovala. Třeba: „Do každého životního období vstupujeme poprvé. Proto nám tak často – nezávisle na počtu prožitých let – chybí zkušenosti.“ (La Rochefoucauld, str. 310).

Hlavně ale je mi sympatické spojení odborného textu s kreslenými vtipy. To bylo v 70. a 80. letech minulého století docela časté a příspěvek kreslířů býval pro mě tím hlavním, co mě zaujalo. Zvlášť, když šlo o takové mistry, jako byl v tomhle případě Vladimír Jiránek. Představte si třeba takovou situaci: Malé děťátko dostane ostré kázání od tatínka, pak od maminky, pak od bráchy… A tak vztekle nakopne svého medvídka… Načež ho obejme a tak tam oba pak sedí vedle sebe, ponořeni do svých myšlenek, přituleni jeden k druhému (str. 16).

Nebo: Paní s klasickým jiránkovským psychiatrem se brodí vysokým obilím a paní říká: „Musí tu někde být, pane doktore. Vykřikl: Do lesů! Do polí! A začal utíkat.“ (str. 197).