Každým dňom je cesta domov čoraz dlhšia a iné príbehy
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521579/bmid_kazdym-dnom-je-cesta-domov-coraz-dl-Xk8-521579.jpg
4
1438
1438
Každým dňom je cesta domov čoraz dlhšia a iné príbehy je zbierka noviel Fredrika Backmana, ktoré si získali srdcia čitateľov po celom svete. V prvom príbehu Najlepší obchod tvojho života dostane úspešný obchodník noc pred Štedrým dňom nečakanú ponuku od samotnej smrti. Môže pomôcť dievčatku, ktoré miluje pastelky a ktoré si veľmi obľúbil. No pod jednou podmienkou, musí vymeniť svoj život a všetko, čo je s ním spojené, za jej záchranu. Tá najväčšia a najťažšia obeta však prináša viac, než si berie. V poviedke Sebastian a troll spoznávame zvláštneho chlapca Sebastiana, ktorý väčšinu života strávil v bubline, odrezaný od okolitého sveta. Jedného dňa sa v jeho bubline objaví troll a ukáže mu, čo všetko by mohol zažiť. Predtým však musí nabrať odvahu a vykročiť z vlastného strachu. Poviedkovú zbierku uzatvára príbeh Každým dňom je cesta domov čoraz dlhšia, v ktorom Noah so svojím dedkom každý deň sedáva na lavičke. Rastú pod ňou hyacinty a ich výrazná vôňa starému pánovi pripomína milovanú ženu. V rozhovoroch s vnukom sa vracia do minulosti. Pamäť ho zrádza a je čoraz ťažšie spomenúť si na to podstatné. Rád by ostal s Nohaom na lavičke a hovoril s ním o všetkom a zároveň o ničom. Možno je však najťažším umením dokázať sa rozlúčiť.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Je to krásná kniha s poselstvím a mnohým lidem to zřejmě otevře oči. Je tam tolik úžasných dialogů a myšlenek, které stojí za citování (viz komentáře). Je to citlivé, srdečné, pravdivé, občas popletené, smířené a přitom nesmířené. Má to všechny vlastnosti, které mají stáří lidé a hlavně ti, které pomalu opouští paměť a síla. Já jsem jen trošku zklamaná z délky. Tématika si totiž zaslouží mnohem rozsáhlejší zpracování. I když autor uvádí, že neměl v úmyslu příběh knižně vydávat, podle mě si s tím mohl více pohrát, když už pak věděl, že se vydá (i kdyby to znamenalo původní příběh trochu rozšířit) . Propracovat postavy a celý příběh. Postavy mi kvůli délce nestačily přirůst k srdci. Byl to pouhý vhled do určité situace a bohužel z toho nebylo patrné, že tato situace se zhoršuje a trvá po dobu několika dlouhých, dlouhých, dlouhých let. Chyběl mi propracovanější pohled ostatních postav. Na druhou stranu velmi kladně hodnotím rozhovory a vzpomínky s manželkou v představách... Byl to výjimečný pohled do mysli takto nemocných lidí, protože to, co se jim odehrává v hlavě bohužel nevidíme. Byla to tedy hezká ukázka toho, jak to může být. Přesto hodnotím příběh 4* za to, s jakým citem je odvyprávěn a také kvůli jeho účelu. :) Doporučuji.
S autorem jsem se setkala poprvé, takže nemám srovnání s jinými jeho knihami, ale toto téma mě zajímá obecně. Milá jednohubka, novela co přečtete za chvíli. Ale asi delší chvíle bude potřeba na to, abych to v sobě zpracovala. Je to smutné téma, ale je to realita a tady opravdu krásně zachycena.. Hodně jsem vzpomínala na svého dědu a babičku a na své dětství, které díky nim bylo v mnohém stejně kouzelné jako u Noahnoaha.
Backmanova zcela netradiční kniha. Styl vyprávění mi úplně nesedl, asi i proto, že nejsem cílová skupina. Přesto oceňuji jemnost a hloubku příběhu.
Knížka s krásným názvem, která citlivě vypráví o té nejsmutnější fázi lidského života. Je to vyprávění smutné, tíživé, a přece svým způsobem poetické, z pohledu hned několika postav - a já bych si moc přála, abych nikdy nemusela být v kůži některé z nich.
"Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu pořád ještě je."
Netroufam si hodnotit, mozna po druhem, tretim, ctvrtem ... cteni.
Momentalne se citim, jako bych precetla Maleho prince .... jineho .... o necem jinem .... ale pocit stejny.
Krásné, smutnoveselé a laskavě dojemné, prostě backmanovské. Je těžkém když nás někdo opouští, ale těžší je, když s tím nemůžeme nic udělat.
.... Noah mu vloží do ruky provázek od balonku a ukáže mu, že sám drží druhý konec.
"Jsme ve stanu, ve kterém jsme spávali u jezera, dědo, pamatuješ si to? Když si ten provázek uvážeš kole zápěstí, můžeš se ho ve spánku držet, a kdyby ses bál, tak zataháš a já tě vytáhnu zpátky. Pokaždé."
(12/18)
Tentokrát jsem měla opravdu štěstí při výběru knih ...
Každé ráno je cesta domů delší a delší .... a náměstí menší a menší...
Citlivé dialogy mezi dědečkem a vnukem - stáří i dětství jsou si blízko, mají v sobě bezelstnost a určitou naivitu.... a zranitelnost - oni se pomalu loučí...
Noahunoahu říká mu dědeček - protože ho má rád dvakrát víc...
A příběh doplňují vzpomínky na babičku a hovory s ní :
"Když mi bylo sedmdesát a ty ses na mne podíval, podlomila se mi kolena stejně jako v šestnácti..."
Láska a poetismus života a přijetí konce, který přichází - to je tady ve hře ...
Kniha na silné téma a s velikým potenciálem...ten však nebyl v knize plně rozvinut...škoda, moc mě nezaujala.
Pro mě velmi zajímavý pohled na to, co se může odehrávat v hlavě člověka trpícího touto nemocí. Trvalo mi chvilku, než jsem ji přečetla, ale byla by škoda, kdyby ji autor nevydal, o čemž se zmiňoval na začátku knihy. Moc se mi líbil Ove a tahle bude taky patřit do oblíbených.
Pokud by to bylo to první, co bude člověk od Backmana číst, jen velmi lehce nakoukne do jeho krásného, dojemného světa. Sám říká, že to původně neměla být kniha, ale především to téma je jiné, než je jeho klasika. Přesto myslím velmi hezky popisuje problém "odcházení", i když tu člověk ještě pořád je. Musím říct, že poté, co jsem před spaním přečetla půlku, měla jsem pak dost zmatené sny plné prapodivných zmatených náměstí a lodí...
Přečtené během jednoho dne od obsáhlých knížek příjemná změna. Četlo se to velice dobře :-)
Články z časopisu by se neměly natahovat na knihu. Je to dojemná miniaturka do nedělní přílohy, ale kniha to není. Muži jménem Ove to sotva líže paty.
Autora mám moc rád. Myšlenky krásné, ale tady mě nějak neuchvátila forma podání, byť zajímavá.
„Jestli tohle nakonec není nejlepší věk ze všech? Pomyslel si stařec při pohledu na svého vnuka, který je přesně tak starý, aby už chápal, jak svět funguje, ale zároveň ještě dost mladý na to, aby to odmítal akceptovat ...“
Je spousta životních situací, kdy si přejeme být znovu dítětem a odmítnout akceptovat běh událostí ... s jednou takovou se v téhle knížce, která vlastně vůbec neměla být knížkou, jak píše v úvodu sám Backman, vypořádává i autor ... navzdory tomu, se Vám do rukou dostal citlivě napsaný, komorní minipříběh, ve kterém se po svém vyrovnává s tím,
... když se vytrácejí vzpomínky dřív, než z vás vyprchá život ...
... když fantazie to někdy vzdá dřív, než tělo ...
... protože občas potřebujete své myšlenky vidět zapsané, abyste pochopili ... co cítíte, když váš život, nebo život někoho vám blízkého, začne připomínat četbu knížky, ve které chybí stránka ... a zrovna ta nejdůležitější ...
Smutně krásný příběh, který se vám usídlí v srdci a jen tak z něj neodejde. Pár slovy vyjádřená nemoc, která může potkat každého z nás. Příběh na zamyšlenou. Vyprávění plné krásných myšlenek. Ukázku máte níže. Kniha patří k mým nejmilejším.
Zajímavě uchopený námět stárnutí a nemoci, na můj vkus však příliš zasněný, poetický a krátký. Opravdu je to spíš příběh do blogu a i když chápu autorův úctyhodný záměr k vydání knihy, na vyšší literární hodnocení to za mě není.
Jedním slovem - nádhera. Pohlazení po duši. Zavřel jsem knihu a několik dní jsem jí nemohl dostat z mysli. Ještě tam pořád je a možná napořád.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novelyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje první zkušenost s tímto autorem - a předem říkám, že mě příběh tak dojal, že rozhodně nebude poslední. Krásná knížka, ve který je navzdory počtu stránek ukryto velký poselství - je plná něžností i hořkosladkosti končícího a začínajícího života, s prchajícími vzpomínkami, přestože to nejdůležitější se nikdy nezapomíná. Jo, a taky voní po hyacintech.
Moc se mi líbily ilustrace, mile doplňujou atmosféru celého vyznění, a to, že honorář z prodeje putuje nadaci Hjärnfonden, věnující se výzkumu nemocí postihujících mozek.
Stejně je lidstvo zvláštní zvířecí druh - učíme se jadernou fyziku, léčíme nemoci a lítáme do Vesmíru, ale nedokážeme si poradit s globálními krizemi, prozkoumali jsme jen nicotnou část všech oceánů a vlastně často neznáme ani sami sebe.
"Náš mozek je nejnekonečnější rovnice; až se ji lidstvu podaří rozluštit, bude to větší úspěch, než když jsme doletěli na Měsíc. Ani ve vesmíru není větší záhada než člověk."