Kde je zakopán pes
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301286/bmid_kde-je-zakopan-pes-Bf0-301286.png
4
174
174
Dobrodružný román a kriminální román – tak by mohl nezasvěcený kritik označit obě střídající se roviny této knihy. Jde však o téměř autentické vylíčení nejdramatičtějšího úseku života spisovatele Pavla Kohouta, volně navazující na jeho předchozí dílo Z deníku kontrarevolucionáře. Tentokrát jde o léta mezi intervencí Varšavského paktu v srpnu 1968 a 4. říjnem 1979 – tehdy byl autor spolu se svou ženou Jelenou násilně odsunut do Rakouska. Románový prvek je pouze v tom, že skutečný příběh skupiny zakázaných spisovatelů, jejich přátel i jejich protivníků je vyprávěn drsnosrstému jezevčíku Edisonovi, který se stal bizarní obětí státního teroru. Když kniha v roce 1985 vznikala, patřila představa, že pronásledovaní psanci budou za několik málo let řídit stát, do říše snů; tím zajímavější je soukromý pohled na některé protagonisty. V současném vydání byla doplněna pravá jména osob, které tenkrát neměly být vystaveny pronásledování, a připojena řada fotografií pořízených autorem pomocí Polaroidu. Nejčastějším motivem je druhé zvíře v jeho tehdejší domácnosti – andulák Valtrr, který s oblibou spočíval na hlavách předních disidentů. Toto vydání autor znovu přečetl a jazykově upravil. velké množství barevných ilustrací a fotografií... celý text
Přidat komentář
Bezesporu velmi dobrý spisovatel. Jeho sdělovací schopnosti a dar slova se s dnešní instantní češtinou nedají srovnat. Už z toho důvodu byla četba zážitek.
Kniha je to tísnivá, o disidentových letech 68-79. Popisuje praktiky STB, útlak, sledování, výslechy, ale také bombu v autě a otráveného jezevčíka. Okrajově se zmiňuje o Václavu Havlovi, Martě Kubišové, Vlastě Chtamostové, Ivanu Klímovi, Pavlu Landovském a dalších chartistech a stíhaných režimem. Popisuje dobu bytových divadel, podpisu charty, setkání na Hrádečku, komunikace se zahraničím, vězení a emigrace.
Škoda, té pachuti z let roku 68 předcházejícím. Autor šel do všeho naplno, s jeho intelektem a silnou povahou. Po přečtení bych ho chtěla mít za hrdinu, ale ani před tím, ani potom nevěřím v jeho dobrý úmysl.
Dobrá, velmi dobrá knížka o tom, jak to chodilo mezi disidenty za minulého režimu.
Veľmi ma to bavilo a dalo mi to veľa látky na premýšľanie. Akokoľvek s pánom Kohoutom nemám úplne zhodné postoje, musím oceniť jednak premyslený spôsob písania - v podstate každá veta má pointu, (ukážka v citáte 1). Až sa to skoro zle čítalo, lebo nešlo poľaviť sústredenie, aj v popisnej vete sa často uzatváral pomyselný kruh s pointou. Druhá vec, ktorú musím oceniť je grácia, s ktorou so ženou vzdorovali ŠTB. Nešlo len o to, že sa nezlomili ako mnoho ich známych, ale aj o spôsob boja. Bol akosi - elegantný. Ale nie ľahký, príliž veľa bolo zrady a slabosti naokolo. A skoro som im závidela partiu - vzťahy, ktoré mali s tými, čo vydržali, boli výnimočné, niečo ako bratstvo v zbrani, v ohrození. Je to niečo, čo normálne človek nezažíva, a vnímam to pre nich ako dar. No a po tretie, ocenila som aj to ako Kohout nepodľahol ilúziám o západných intelektuáloch (citát 2). Proste bystrý chlap, od ktorého mám čo čerpať.
Citát 1 - Z času, keď mali dve akože ochranky, policajtov stálych a mobilných a on práve oslavoval narodeniny. Veta je adresovaná jeho jazvedčíkovi, ktorý práve na súťaži preukázal aký je schopný a vycvičený.
"Po skončení své pracovní doby dorážejí další gratulanti, aniž první odešli, Jolana nosí ostrahám chlebíčky, pivo, kávu i dort, když přece chrání naše radování před zlými úkladníky, mobilní berou a srdečně děkují, stabilní berou a mračí se na nás dál, jiný stav jiný mrav? jsou přece od stejné firmy, ale jak vidět cvičeni líp než ty, Elito-Rekorde, umějí nenávidět i milovat na povel."
Citát 2, adresovaný jeho žene:
"..pod touhle střechou jsem prožil třináct let, o nichž smím tvrdit, že byla pro mne ze všech nejpodstatnější, pět patřilo ještě k době, kdy jsem nosil dres politických vítězů, osm už k druhému poločasu v týmu poražených, poznal jsem důkladně obě strany mince, a nezdaří-li se můj záměr, mává na mě útěšlivě jedinečná šance objevit její třetí stranu exil , co chce spisovatel od života víc?
Všechny iluze, které jsem si kdy mohl dělat, jsem si už udělal a zaplatil za ně, vím velmi dobře, co by mě čekalo: zatímco mě kdysi můj režim odměňoval výhodami, byl mi později svobodným světem udělen bonus psance; zůstane-li má mince opravdu stát na třetí, úzké straně, nedá mi už nikdy nikdo nic. Odříznut od věrných přátel octnu se mezi jinými nepřáteli, od nynějších se budou lišit jen menší mocí, ne však menší hloupostí a zlobou, pro pravici zůstanu nepolepšitelný výrobce lživých chimér, pro levici prolhaný ničitel nejlepších snů a zakrátko budeš vědět vlastně jen ty, kdo opravdu jsem."
Je zajímavé, jak se mi pocity v průběhu knihy proměňovaly. Musím říct, že ze začátku jsem z memoáru nebyla tak odvařená - text připomíná proud myšlenek a možná i z toho důvodu je někdy těžší se zorientovat. Také na mě ze začátku působila poměrně ublíženě, což je vzhledem k příkořím, jež autor zažíval, asi v pořádku, jen to nepůsobilo úplně velkomyslně.
Postupem doby jsem se však do knihy začetla a začaly se objevovat i smířlivější výroky: ,,Nejhorší na těchhle režimech je, že nutí slabé lidi, kteří si mohli do smrti připadat slušní, chovat se špatně a pak se i tak cítit."
Zároveň se sám Kouhout nesnažil popírat jeho ranou tvorbu, což mi bylo sympatické. Nikdo není neomylný, a proto si myslím, že by se na levicově píšící autory 50. let nemělo koukat tak příkře - důležité však je, jak se zachovali, když prohlédli a poznali pravou tvář nového režimu.
Kniha nemá moc silnou dějovou linku. Jak už název ale vypovídá, tak je protknuta motivem psa a tady musím ocenit postupnou gradaci děje - všichni víme, kam to směřuje, ale přesto ten moment člověka dostane, opravdu to má v sobě silnou symboliku.
a tím black-outem začne další
příběh nás dvou, co už víme
a nezapomenem,
kde je zakopán
pes.
Přínosnost díla tedy vnímám hlavně v autentickém popisu 70. let a praktik StB. Vůbec se nedívím, že v této době vznikala absurdní dramata, neboť každodenní život dával perzekuovaným autorům mnoho inspirace. Absurdita se hromadí nad absurditu a i zpětné čtení o těchto situacích je pro otrlé jedince, neboť nic člověka nevyčerpá tak jako lidská hloupost.
Neveselé čtení o neveselé době.
Nicméně musím přiznat, že autor sám, jehož knihy a hry velmi obdivuji, mi k srdci nepřirostl. O to více obdivuji jeho ostatní literární počiny.
Výborný komentář, podle mne, má ke knize Apo73.
Výborně napsaná knížka. Kohout se vyvíjel v čase k lepšímu, hodně lidí spíš opačným směrem. Všechno je uvěřitelné, je to zdatný psavec.
Kohouta člověk musí brát tak, jak to je. Celého, i s chlupama. Sebestředný, egoisticky zahleděný autor, který nejlépe ví, kde je pravda, a POZOR - který je vynikajicí dramatik a spisovatel. On Vás chytí a usmýká Vás brilantním textem, ve kterém kombinuje několik rovin, věcných, dokumentárních, beletristických, symbolických, je to výsostný koktejl. Je to Malstrom, který Vás vtáhne do reality 70. let v Československu tak nějak nekompromisně a nelze se tomu bránit. Buď knihu odložíte, nebo jí nemůžete přestat číst a litujete každé chvíle, kdy nečtete. V tomhle napětí je Kohout skvělý a je velmi inspirativní sledovat, jak vnímá situace (výslechy, StB, sledování, pokud o cestu do zahraničí, vztahy, tvorbu, kamarády z disentu, ale i ostražitost v disentu navzájem) člověk, který si prošel tou neuvěřitelnou ideovou přesmyčkou z vyznavače stalinismu do čelného představitele Charty 77. Takže - na jiném místě jsem doporučoval Zábranovy Deníky. Stejně vehementně, dokonce jako paralelní čtení, doporučuji tuto knihu. Zábrana není tak dramatický, jsou to skutečně deníkové záznamy, toto je koláž z vlastních deníků a dalších literárních forem, přitom to drží pohromadě vyráží to čtenáři dech. Tedy u Kohouta platí - ber nebo neber.
Pro mě nejlepší dílo Pavla Kohouta.Nějak se mi nechce posuzovat jestli se měli chartisté dobře nebo ne,pokládám za nesprávné tak jako tak jak minulý režim zacházel s lidmi kteří jen měli jiný názor nebo se jen domáhali toho aby byly dodržovány smlouvy které byly našimi představiteli podepsány-tzv.západní systém se taky nesložil jen proto,že nechává protestující protestovat.Dvě časové roviny mi nevadí,není to první ani jediná kniha takto koncipovaná.Přerod od mladého fanatického nadšence komunistického vývoje po rozkoukaného a zralejšího člověka mi přijde uvěřitelný a snaha postavit se proti zblblému režimu správná.Obecně myslím že Kohout psát umí,má bohatou slovní zásobu,nepíše(aspoň tady)rozvláčně,i pointa by byla.Takže u mě dobrý.
Velice detailní sonda do absurdity tehdejší doby a společnosti, zejména popis praktik STB a život disidentů, který je dodnes živoucím odkazem a inspirací boje proti režimu. Bezesporu hodnotná kniha.Po právu součástí maturitní četby.
Knihu jsem četla za komunistů ve Vídni u příbuzných. Musela jsem ji přečíst přes noc, protože jsem se ji bála vézt přes hranice. Kniha mi otevřela oči. Děti jsme nesměli vzít sebou, abychom tam náhodou nezůstali. Mám pana Kohouta ráda. Kdybych viděla po válce fotky z koncentráků, taky bych asi vstoupila do KSČ. No a potom, když se člověk dozví nové informace, přece musí změnit své názory.
Nemohu říct, zda se mi knížka líbila nebo ne. Pro mě, jako pro mladou generaci dnešní doby, už hůře pochopitelné. Knížka popisuje politickou situaci za komunistů v Čechách. O této době vím ze školy z hodin dějepisu a to je tak všechno. Při četbě se mi věci těžko dávaly do souvislostí, přiznávám se. Čtení to tedy nebylo jednoduché, co se týče i skladby vět...ale přečetla jsem ji nakonec celou. Nelituji toho, bylo mi spoustu věcí ještě přiblíženo. Mrzí mě, že naše moderní generace je vším znuděna a nedokáže spoustu věcí pochopit...Nyní jsem to sama poznala při čtení této knížky :/
To přeskakování,které nakonci splyne v jednu příčinu, jeden důsledek, udržuje pozornost a napětí. Jinak dnes historicky cenné svědectví o době a lidských povahách.
Lépe než "jadran" bych to nenapsal ! Mluví mi z duše, protože autor zanechal ve své rodné vlasti hodně černých kaněk ! Pak je marná snaha s chudákem jezevčíkem v komentované knize (a i s jeho jinou již osvícenou literaturou) . Inu já si na Pavku Kohouta vzpomenu zejména nad jeho ubrečenou básní sepsanou po úmrtí Josifa Visarionoviče Džugašviliho.
Je pravda, že autor chvilkami působí ublíženým dojmem. Na druhou stranu jsou zde bravurně popsány praktiky StB-doporučuji všem, kdo už v roce 2018 netuší a zapomněli, co to za zločinnou organizaci Státní bezpečnost byla.
Nejak mi ten styl vypraveni nesednul. Zkusim jinou knihu od autora a treba se jeste jednou vratim a doctu i tento roman...
Četl jsem tuhle knihu (a nedočetl) na střední škole a vnímal jsem ji podobně jako uživatel jadran - jako sebestřednou, útočnou a fakt hodně hnusnou vůči řadě lidí. Opravdu se mě dotkly dehonestující zmínky o Emilu Zátopkovi, Františku Kožíkovi... Přitom kým byl sám Pavel Kohout v době, kdy věšeli dr. Horákovou. Kdoví, jak bych vnímal tuhle knihu dneska. Možná se do ní znovu pustím, ale moc se mi nechce, pamatuju si, že byla skrznaskrz prosáklá autorovou arogancí, a takové autory a knihy já nerad...
Štítky knihy
spisovatelé Státní bezpečnost (StB) vystěhovalci, emigranti emigrace politické romány chartisté kriminální příběhyAutorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Zajímavý román.