Kde údolí končí

Soubor Urzidilových autobiografických povídek z Prahy a českých zemí, vzpomínky na jeho mládí a dospívání, se zaměřením na střetávání a prolínání se českého, německého a židovského živlu. Povídky reflektují období od začátku 20. století a postupného rozkladu Rakouského mocnářství, přes události první světové války, následného rozpadu císařství a nastolení Československé republiky, jakožto i život sudetských Němců v odlehlých oblastech šumavského pohraničí, nástup německého nacismu a druhou světovou válku, až po vyhnání sudetských Němců z poválečného Československa. Jedná se o výbor ze tří autorových povídkových sbírek: Die verolorene Geliebte, Die erbeuteten Frauen a Bekenntnisse eines Pedanten.

Urzidil, pražský Němec, po matce židovského původu, odráží v povídkách společenské ovzduší dané doby a přidává autobiografické prvky, včetně vzpomínek na své blízké, především na svého svérázného otce a jeho vlivy. Pokrývá také své peripetie jakožto vojáka v první světové válce a svědka vzniku nové republika, i své poválečné zážitky pramenící z pobytů v pohraničí u sudetoněmeckých příbuzných. Reflektuje také následné obsazení Československa nacistickým Německem a jeho dopady na pražské Židy, Němce i Čechy. Povídky jsou psány velmi poetickou a nábožensky-kontemplativní formou, ve které se odráží Urzidilova hluboká celoživotní zbožnost. Skladba povídek postupně graduje, od nostalgických vzpomínek na vlastní dětství a rodinu, přes spíše stále ještě úsměvné vlastní válečné peripetie a následný popis mnohdy obtížných životních osudů venkovských obyvatel Šumavy, přes mezní a dramatické situace spojené s nástupem nacismu a jeho fatálních dopadů na životy sudetských Němců, Čechů i Židů. Vedle zmíněného duchovního a poetického ztvárnění je velmi patrný motiv odsouzení bezpráví a útlaku vůči jakémukoliv z výše zmiňovaných etnik, vyplývající z autorova původu a ze skutečnosti, že byl mimo své silné víry v boha i přesvědčeným humanistou a antifašistou. Mé první a velmi vydařené literární setkání s Urzidilem. Rozhodně ne poslední.

03.10.2022

Krásná kniha. Vzpomínky jako živé...člověk čte a před očima se odehrává film. Urzidil dokáže vidět poezii i v těžkých chvílích.

29.07.2019

Urzidil nezklamal. A někdy z něho mrazí.

25.09.2018

Jsem ráda, že jsem se díky knize Život je nádherný od Terezy Boučkové, dostala k tomuto spisovateli. Připravila bych se totiž o hodně. Skvělý popis soužití Čechů a Němců od dob Rakouska-Uherska, přes první republiku až do začátku německé okupace, výborně vyprávěno, detailně popsáno (např. povídka o Odkolkovi). Knížka je útlá, ale rozhodně ji nepřečtete obratem. Je v ní toho tolik, čím vás obohatí a přitom žádné zbytečné slovo navíc. Zkrátka nádhera.

24.07.2015

Skvělý vypravěč, ač možná staršího střihu. V soužití Čechů a Němců nikomu nenadržuje, stojí za tím, kdo podle jeho mínění v dané chvíli koná správně. (Nabízí se otázka, jestli fakt, že se nepostavil na jednu či druhou stranu barikády, není zapříčiněn jeho dvojí příslušnosti k národu - jak německému, tak vlastně i českému.) Povídek si cením, ale dílu by pomohl určitý tematický okruh či širší průřez Urzidilovou tvorbou.

08.05.2013

Opravdu skvělá kniha, ač je to jen hrubý průřez Uridilovou tvorbou, jeho myšlenkami a pohledy na svět. Tento autor by si zasloužil víc. Už jen proto, že víc než polovinou svého života prožil v Čechách, narodil se zde a jen díky běhu dějinných událostí zde nemohl i zemřít. Hodně si všímá soužití Čechů s Němci, nehodnotí, nikomu nenadržuje. Když čtete jeho povídky, říkáte si, mohlo to fungovat - kdyby Češi byli aspoň zpoloviny jako Karel Klostermann a Němci jako Johannes Urzidil.

30.12.2010

Vynikající kniha. Hodně si cením toho, když autor dokáže postavy představit jako skutečné, živé lidi. A k tomu otevřenost, obraznost, každý detail má svůj význam. Nenašla jsem v této knize slabší místo. Díky Urzidilovým vypravěčským schopnostem člověka vyloženě těší číst a číst.
Jak je možné, že jsem tuto úžasnou knihu objevila teprve nedávno?