Kde zpívají raci
Delia Owens
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447981/bmid_kde-zpivaji-raci-blU-447981.jpg
5
4605
4605
Celá dlouhá léta kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy o vlčím dítěti, „holce z bažiny“. Když je roku 1969 objeveno tělo místního krasavce Chase Andrewse, obyvatelé města začnou z jeho vraždy podezírat právě holku z bažiny, Kyu Clarkovou. Jenže Kya vůbec není taková, jak se o ní povídá. Je to inteligentní a citlivá dívka. Žije odkázaná sama na sebe v bažině, které říká domov, jejími nejlepšími kamarády jsou racci a místo školy ji učí okolní příroda. I v jejím životě přichází chvíle, kdy zatouží po blízkosti jiných lidí, dotecích a lásce. Její divoká krása okouzlí dva mladé muže z města a před Kyou se otevírá úplně nový život. Pak se však stane něco nepředstavitelného… Román Kde zpívají raci je překrásnou ódou na přírodu, příběhem opuštěné dospívající dívky, která se učí důvěřovat lidem, a líčením záhadné vraždy s překvapivým koncem. Delia Owensová nám připomíná, že dětství nás všechny poznamená na celý život a že každý z nás podléhá úžasným tajemstvím přírody.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
Where the Crawdads Sing, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh protkaný osudem osamocené dívky a krás bažin. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. V prvních chvílích jsem měla dokonce chuť knihu odložit a už se k ní nevrátit, ale byla mi doporučena a tak jsem jí dala ještě šanci. První polovina je hodně pomalá. Pomocí retrospektivy se dozvídáme více o životě hlavní hrdinky a zároveň přicházíme na kloub vraždě, která se stala o několik let později a zamávala celým okolím. Zato druhá polovina! To už je rychlá jízda, při které nedáte knihu z ruky.
Nejvíce mě bavila pasáž soudu a samozřejmě jsem z celého srdce držela palce Kye a Tateovi.
Ačkoliv jsem byla zpočátku ke knize skeptická, tak po pár úvodních stranách se kniha velmi hezký čte, příběh je zajímavý a citlivě popisovaný. Byla jsem až překvapena jak mě kniha pohltila, jen posledních pár stran závěru mi přišlo nadbytečných.
Chce se mi napsat krásný příběh, ale vlastně krásný nebyl, silný - to ano.
Trvalo mi pár kapitol, než jsem se začetla. Pak mi ale hlavní hrdinka přirostla k srdci a držela jsem ji palce, nejen u soudu, ale hlavně v té osobni rovině, aby konečně našla k sobě někoho, kdo ji bude milovat. Bažina a ta její surovost celý příběh krásně dokreslily.
Ráda si ji po nějakém čase opět přečtu.
Na románky zrovna nejsem, a tohle téma v knižní výzvě pro mě byla skutečná výzva. Několik knih jsem po prvních deseti stránkách odložila, ale tahle 'Holka z bažin" mě vážně dostala. Asi to byla ta správná směs popisu přírody a neobvyklé životní cesty. A taky trochu ta láska a občas zatlačit slzu. Oslovilo mě ale asi nejvíce hledání paralel mezi životem divokých zvířat a hmyzu a lidských vztahů, to se vážně povedlo.
Tentokrát jsem to udělala obráceně, nejdřív film a pak kniha. Musím říct, že oboje stalo za to
Dobře čtivá kniha, hezké prostředí, zajímavý námět. tak první polovina knihy byla dobrá. Proti tomu se mi ovšem moc nelíbila detektivní zápletka a trochu za vlasy přitažený konec...
Kniha se moc hezky četla. Překvapivý konec. Kyu jsem obdivovala, jak všechno zvládala. Moc se mi to líbilo.
V knize mě zaujal popis přírody a zajímavé informace o bažině. To je tak asi vše. Příběh vedle toho pokulhával.
Všeobecné nadšení z knihy jsem nezdílela. Dokonce jsem přemýšlela, že ji nedočtu, ale dočetla.
Děj mi přišel neuvěřitelný, roztáhlý, popisy přírody se mi líbily, ale to nestačilo. Určitě znova číst nebudu
(SPOILER)
Přestože se jedná o velmi vychvalovanou knížku s krásným příběhem a prostředím, mě se bohužel zas tak moc nelíbila. Hlavním důvodem je to, že mi to celé přišlo jako velké klišé.
Kniha je plná krásných poetických vět a myšlenek. Pěkné popisy přírody a nevšední citlivá hlavní hrdinka ale nevyváží, alespoň pro mě, spoustu nelogičností a již zmíněné klišé v samotném příběhu.
Začátek o Kyině dětství se mi velice líbil a kapitola, kde pomalu navazovala vztah s Tatem, byla pro mě tou nejlepší částí knihy.
Ale po zbytek knihy jsem marně hledala nějakou jiskru, něco, co by mě nutilo číst dál, příběh utíkal, jako pomalý proud.
Vyšetřování smrti jednoho mladíka z města znělo jako zajímavé oživení, ale celý případ pozbyl napětí díky hloupým dialogům šerifa a policie...
Navic mi strašně vadilo, jak byla Kya při vyšetřování apatická. Napětí jsem pocítila jen těsně před závěrečným rozhodnutím poroty...
Konec knížky byl pro mě největší utrpení. Hodně situací už před tím hrálo hodně na city, ale tohle zakončení mi přišlo dost zvláštní.
Omlouvám se všem, kteří knížku milují, je to pouze můj osobní pohled. Knížka je krásně napsaná, příběh je zasazený do zajímavého prostředí. Kyu jsem si i docela oblíbila, ale zbytek příběhu za mě nee.
Krásné popisy severoamerické přírody a charajteristiky mezilidských vztahů na maloměstě. K tomu neotřelý příběh dívky vyrůstající o samotě uprostřed močálů, ale přesto prožívající bohatší život než většina jejích sousedů žijících v blahobytu. K tomu příběh lásky a příběh zločinu.
Velmi zdařilá a dokoale vypointovaní kniha.
Pro mě po dlouhé době knížka, do které jsem se dokázala začíst. Příběh a zápletka dobrá, ale trošku mi tam něco chybělo. Nevím jak to popsat, možná nedotažené? A to mi malinko kazí dojem. Ale i tak bych knížku doporučila všem, kteří mají rádi tento žánr.
Jak už je tu mnohokrát zmíněno, v knize je krásně zachycena příroda a atmosféra močálů uchvátí. Je velmi lehké cítit vlhkost vzduchu a slyšet křik racků.
Bohužel samotný příběh mě výrazně neoslovil. Dost jsem bojovala s jeho nereálností.
Ano Kyu jsem si oblíbila, ale její příběh jsem si představovala víc drsnější, ne tolik "medový". Čekala jsem překvapení na závěr, ale takřka celý život shrnutý na pár stránek mě hodně zklamal.
Zajímavá kniha o dívce samotářce žijící skromně s minimem zdrojů v souladu s přírodou. Tou samotářkou se vlastně stala vinou osudu, kdy už jako malá holka neměla fungující rodinu a oba rodiče ji nechali napospas svému osudu. Dokázala si však najít svou cestu životem a rodinu jí tvořila okolní příroda a pro ostatní lidi nehostinná oblast bažin.
Příběh je trochu kýč, ale popisy přírody nádherné, atmosféra knihy je jedinečná. Kyu jsem si zamilovala. Dobré čtení na prázdniny.
Nádherný a dojemný příběh ... při čtení posledních několika kapitol jsem cítila už jen dojetí a slzy.
Kya ve své samotě ... nedokázala už ani věřit v blízkost druhého člověka a bála se opustit svoje bezpečí. Neskutečně jsem s ní soucítila při pocitech opuštění a samoty. A přesto přese všechno vždycky dokázala všemu uniknout.
Nádherný příběh ... nedostává se mi slov, jsou to jen pocity, které zůstaly po dočtení posledních kapitol. Jako bych "načichla" tou samotou a opuštěností ... a snad se tomu ani nebráním ... na chvíli.
A už teď se mi stýská ... klidně bych s Kyou vydržela daleko delší čas ...
No, nevím. Knížka se četla docela dobře, nemohla jsem však pochopit, jak jí mohli všichni opustit. Kya - holka z bažiny - , obdivovala jsem ji, co už v takhle malém věku dokázala, jak se snažila poprat se životem, ve kterém jí tedy osud dosti nakládal. Ale nenechala se zlomit. A i když byl konec až po hodně letech, jsem ráda, že se nakonec ukázalo, jak to doopravdy bylo. Tohle bych nečekala, ale za to zadostiučinění to rozhodně stálo. A přiznám se, že mé oči nezůstaly suché. Ale podruhé bych si knihu již nepřečetla.
(SPOILER) Světová literární událost. No, tak to určitě. Omlouvám se těm, kterým se kniha líbila, ale sdílím svůj názor. Příroda vskutku zachycena pěkně, ale už jsem četla jiné knihy, kde se mi podání líbilo mnohem více. K celému tomu divnopříběhu nevím, jak se co nejstručněji vyjádřit. Nechápu ten naprostý nezájem rodiny, sourozenců a nevěřím, že by to takhle bylo možné. Celá kniha se táhla tak moc, že mě nudila. Soudní proces to maličko rozpumpoval, ono i když kapitoly jsou kratší, tak se vše čte lépe. Ale ten závěr? Co to jako bylo - v poslední kapitole přeletí 40 let?! To si dělá autorka srandu? A pak tu máme ten název. Já se opravdu musela přesvědčit, že v anglickém překladu je použito slovo rak. Věta, a tedy i název knihy, byla v knize použita asi 3x, vysvětleno jako největší divočina. Ale vzhledem k množství racků, které tak nadšeně Kya krmila, fakt nechápu proč se to nejmenovalo Kde zpívají racci. Navíc ještě ta logika věci - jak raci mohou zpívat. Tahle kniha měla šokovat, jako třeba úmrtím Mořana a Skokana na konci knihy. Mořan umřel a Tate najednou jel za Kyou ... A vše bylo v pořádku. Hrrrr. Připomínalo mi to Kingovy knihy z vězení, taky Jako hvězdy v temné noci, ale tohle bylo hodně podprůměrné oproti těm zmíněným. Nedávno jsem četla knihy od Chrise Martina o řece a to bylo mnohem lepší. Jako když už něco tak strašně zpropagovaného, tak jsem přísná. No, mne kniha šokovala tím špatným směrem. Za mne ne.
Kde zpívají raci
Hlboká a dojímavá kniha o osamelosti, o predsudkoch, o ľudskej ľahostajnosti a krutosti. Kniha napísaná prekrásne, tak, že som celý čas sama cítila ten hlboký Kyin smútok a pocit osamelosti. A do toho nádherne opísaná príroda a ľudské prepojenie s ňou. Určite odporúčam.