Kdo chodí tmami
Aleš Palán , Daniel Reynek , Jiří Reynek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513977/bmid_kdo-chodi-tmami-642c50aeefe66.jpg
5
58
58
V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století.... celý text
Přidat komentář
Daniel a Jiří Reynkovi jsou oba zajímavé osobnosti a velice zajímavě v rozhovoru vzpomínají na oba své rodiče, Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud.
Rozhovor s bratry Reynkovými je rozsáhlou, dobře zpracovanou knihou s bohatou obrazovou přílohou. Je jedním ze způsobů, jak se přiblížit osobnosti Bohuslava Reynka: grafika, básníka, ale také člověka, manžela, otce a přítele. Ráda jsem se na tuto cestu v rozhovoru vydala a mohu ji doporučit všem, koho nějak zajímají členové rodiny Reynkových.
Kniha zejména pro citlivé, umělecké duše. Zabývá se především životem a dílem, podle knihy velmi známého grafika a básníka. Toto jméno, jakož i celou řadu dalších, v knize zmíněných, jsem dosud neznal. Teď už vím alespoň to, že jezdili na tvrz Petrkov a řešili umělecké problémy s rodinou hlavní postavy. Použitá forma rozhovoru s umělcovy syny je zajímavá, možná i pro tento popis výjimečného života umělce a jeho souputníků snad nejvhodnější.
Mam rada Palana. A v tom dlouhem pulroce, kdy jsem knihu po par strankach procitala, jsem si oblibila i bratry Reynkovy. Zaujala me exkurze do duch. zivota BR a jista demytizace jeho inspiraci, zpusobu prace a del.
Moje oblíbená kniha. Opakovaně se k ní vracím a ráda si nechávám ožívat to kouzlo ojedinělého sídla, ducha, tvorby a života. Dobře se mi čte obzvláště v obdobích úzkosti, která mě čas od času postihnou. Dává mi sílu. Škoda, že skutečné kouzlo Petrkova je jednou pro vždy minulostí, odešlo se svými majiteli. Měla jsem to štěstí, že jsem tam jednou byla a zažila bratry Reynky. Dnešní muzeum je pěkné a určitě je dobře, že budova zůstane zachována, a snad i ten reynkovský duch tam povlávat bude. Ale už to není ono, nemůže být.
Tohle je nádherný svět, který, zdá se mi, skoro v současnosti mizí?
Snad nově otevřené Česko-francouzské kulturní centrum a Muzeum literatury v Petrkově 13, dokáže maličko zachovat alespoň lehkou uměleckou atmosféru téhle lidsky krásné a křesťansky osobité rodiny . . .
Bylo mi laskavě a poeticky při čtení tohoto neokázalého rozhovoru.
DĚKUJI !
Krásné čtení. A. Palánovi se skvěle podařilo přiblížit čtenáři jak všechny tři pány Reynky, tak i onu jedinečnou atmosféru Petrkova. Na setkání s Jiřím a Danielem jsem se vždycky těšila a není vyloučeno, že se ke knize časem vrátím.
KDO CHODÍ TMAMI
napřáhne dlaně.
Strom v cestě mámí,
zkrvácí skráně.
Čí stín kde s námi
za rány dlaně?
Cest cíl neznámý
chce peníz daně.
Strom neuhýbá
a neposvítí.
Strom, černá ryba,
v mraku síti.
Strom mezi stíny
a země pustá.
Kdy luny a viny
zahoří ústa?
Kdy luna poví
plamenem ticha,
kdy vina slovy,
proč kámen vzdychá?
Mám asi bližší vztah k Reynkovým grafikám než k básním, které musím číst mnohokrát, aby se mi trochu otevřelo básníkovo vidění světa...
Zároveň mě už dlouho přitahuje neokázalostí a prostou zbožností.
Vírou postavenou na biblických základech i životní zkušenosti s utrpením, což je všechno 'duší' jeho tvorby.
Podobně i všichni ostatní členové této soudržné rodiny jsou evidentně jeho osobností inspirováni a ovlivněni.
Četla jsem rozhovor po letech podruhé a zprvu mi z textu vystupovaly zejména reynkovsky úsporné, ale přesto naprosto výstižné popisy přátel všech Reynků - přelaskavého Vokolka, samorosta Floriana, poklidného Halase nebo extra svéráze Leona Bloye, co byl v "bonmotech mistr, to se i Miloš Zeman musí zastydět"...
A potom obrovsky skromný a proto hluboký soulad duší i životní moudrosti všech tří chlapů, co se nad knihou sešli.
Aleš Palán se zkrátka umí naladit a pomoci otevřít vnitřní světy téměř kohokoli od Šumavy po Petrkov :o)
7/7
Kniha, na kterou jsem narazil zcela náhodou (protože vyšlo nové vydání). A stálo to za to. O Bohuslavu Reynkovi jsem měl pouze základní informace, ale po přečtení této knihy mám pocit, jako bych znal jeho, jeho syny a příbuzné a zcela nepominutelně i Petrkov jako místo, kde se prakticky celý "děj" odehrává.
Tuhle knihu bych si rád za čas přečetl znovu, protože informací a zajímavostí v ní je obrovské množství. A mimo jiné jsem se zde naučil i mnoho slov, které jsem nikdy předtím ani neslyšel..
Výborná kniha , která mi posloužila jako doplňující čtení k rozečtené Korespondenci a Básnickým spisům Bohuslava Reynka, básníka;o němž jsem donedávna neměl tušení že existoval.
Díky Databázi knih jsem měl možnost se seznámit s jeho básněmi a i když nejsem čtenář a znalec poezie,zapůsobily na mne tak, že jsem se chtěl o něm dozvědět více.
Tato kniha rozhovorů mě pomohla lépe poznat nejen osobnost básníka a jeho synů,ale vůbec prostředí ve kterém žil,jeho manželku a jejich soužití,osobnosti se kterými se stýkal a s nimiž si dopisoval, jaký měly vliv na něho a on na ně.
Setkal jsem se tak třeba s postřehy o Jozefu Floriánovi,Janu Čepovi nebo Anastázi Opaskovi, zajímavé jsou vzpomínky na válečné i poválečné dění za komunistického režimu .Čtením knihy se průběžně vytváří plastický a reálný obraz, který zbavuje básníka různých mýtů a legend.
Jiří Reynek říká v závěru:"...je to kaleidoskop, spousta fasetek, které zasahují i mimo ústřední postavu...
Myslím, že je to jedna z knih, které se dají číst vícekrát a vždy si z nich člověk něco odnese.
Začátek mi připadal rozvláčný a otázky nadbytečné, ale postupem čtení jsem se k originální atmosféře Petrkova a jeho obyvatel ráda vracela. Nostalgie a poetiky je kniha plná, no život to poetický nebyl. Z této umělecky nadané rodiny mě nejvíce oslovily černobílé fotografie Daniela Reynka, které mám doma ve starém kalendáři. Také přírodní grafiky Bohuslava R. se mi líbí (jeho literární dílo mám bohužel spojeno s rozebíráním a teoretizováním na vysoké škole, což není autorova chyba - básně by prostě měly k člověku promlouvat a neměly by se rozpitvávat a škatulkovat).
Samotné dotazování Aleše Palána je průměrné, řekla bych, že jeho největší síla a úspěch je ve výběru osobností. Díky nim je tato kniha rozhovorů zdařilá, mají neuvěřitelný přehled i osobitý styl.
Tohle je úžasné spojení: zainteresovaný a připravený tazatel + místo, které musí svou osobitostí a dlouhou historií učarovat každému (i když Jiří Reynek by vám toho genia loci asi už omlátil o hlavu :-)) + můj milovaný umělec a básník BR + obdivuhodní bratři (navzdory všemu kultivovaní po petrkovsku) + humor a cynismus + bohatý doprovodný materiál. Dohromady to tvoří výbornou čtivou knihu rozkrývající osudy několika generací tak trochu (ne)dobrovolně uvězněných v Petrkově. Osudy jsou to často smutné, přesto v podání obou bratrů nevyznívají tragicky.
Malá poznámka na okraj: oba bratři Reynkové byli neprůstřelný důkaz toho, že i člověk prakticky nepolíbený klasickou školou může být intelektuál s rozhledem... :-)
Dokonalá kniha o krásné křehké duši, četla jsem ji pomalu po částech a užívala si té atmosféry Petrkova, kam se opravdu chci podívat pro genius loci tohoto "konce světa". Obdivuji tvorbu umělců této generace v jejich bídě, úplně jsem se styděla za svoji narvanou lednici, když jsem četla o té nouzi těchto rodin. Velký obdiv a úcta !!!
Je mi moc líto, že jsem se nezajímala o tento osud dříve, dokud oba synové žili - je hrozné jak se minulý režim snažil zničit jejich život donucením živit se nekvalifikovanými činnostmi. Smekám před nimi, zlomit se nenechali, ale měli život velmi těžký, přesto mnohem bohatší a kultivovanější než ti duševní chudáci, kteří jim ztrpčovali bytí. Při tomto vyprávění si člověk připomene bezvýchodnost tohoto úseku našich dějin, skláním se hluboce před všemi, kdo byli přesto schopni vytvořit a předat budoucím generacím něco tak oduševnělého. Děkujeme.
Nádherná kniha! V rozhovoru s bratry Reynkovými, kteří se vzájemně doplňují, postupně vyvstává plastický obraz života jejich rodičů i jich samých. Čtení je jak pohlazení, přesto člověka zamrazí, že zejména život paní Renaud musel být velmi osamělý, tíživý a beznadějný... U Bohuslava Reynka mě oslovilo, že i takový introvert může nějak žít a zanechat po sobě dílo a stopu oslovující mnoho lidí. Velmi mě potěšilo, že oba synové, ač osudem a tlakem společnosti strávili život nekvalifikovanou prací mimo kulturní centra, si dokázali udržet kultivovanost a prosadili se umělecky po uvolnění poměrů v 90. letech. Kniha u nás doma vyvolala zájem o tento kout Vysočiny, do Petrkova jsme se vydali a výlet si vychutnali i díky právě dočtené knize.
Jsem rád ,že ke mně tato kniha přišla. Vždycky jednou za čas si z ní namátkově něco osvěžím. Bohuslava Reynka jsem objevil ,nebo spíše pro mou duši našel dost pozdě .Tato kniha mne vyprovokovala k tomu, že jsem si do Petrkova zajel. Měl sem ještě to štěstí ,vidět Daniela při krmení slepic .Nerad ruším ...Krátce po mé návštěvě oba bratři odešli...tak mne mrzí,že jsem nezapředl hovor . Když byla v Praze monstrózní výstava Reynek a Bible ani se mi na ni nechtělo , protože Reynkova díla se zmocnili lidé ,kteří rozhodně nežijí tím čistým způsobem žití jako On.. raději si počtu v knize.
Překrásná kniha, miluju Bohuslava Reynka a jeho tvorbu. Na mě působí jako dokonale čistá duše, která tu setrvává navěky... jednou se do Petrkova podívám...
Tohoto rozhovoru se syny Bohuslava Reynka si nesmírně cením, kniha mi učarovala. Líbí se mi obsáhlostí a komplexností témat, které rozebírá s lidmi, kteří stáli ve středu dění petrkovského života - spoustu věcí ozřejmují, vyvrací mýty a klišé, která se vyprávějí. Zároveň vzbuzuje tolik sympatie s tím, jak si synové na nic nehrají. Nestaví se do rolí intelektuálů, i když z jejich výpovědí je poznat, jak jsou kulturně na výši, zároveň odpovídají s venkovskou přímostí. Svět Petrkova a život v něm fascinuje - těsná blízkost rodiny, její odloučení od běhu světa, nuzné poměry, ve kterých se rodí věci nepopsatelně hodnotné, dotýkající se lidských niter. Svědectví o tom, že lze skloubit neskloubitelné, snést neúnosné. O tom, že nejdůležitější je chránit si chrám svého nitra, ze kterého zřejmě jen tak mohou prýštit na povrch skutečně umělecky hodnotné věci.
Svým životem mi Bohuslav Reynek připomíná život leckterého světce, nebo i Krista. Vně chudoba, těžké podmínky, pronásledování, prostota, trýzeň, ale uvnitř poklady... Jsem moc vděčná, že jsem ho mohla díky synům a Aleši Palánovi poznat blíže.
Krásná kniha. Jsem okouzlená... V Petrkově jsem nikdy nebyla, přesto se mi o něm už dvě noci zdá.
Úžasná rodina, neskutečná statečnost, odvaha, prostá zbožnost a neskutečně tvůrčí duch. Kniha nemá chybu. Naprosto úděsná doba, ze které vzešlo tolik krásných grafik a básniček.
Nějak jsem se k tomu dostal zase náhodně a jak to tak bývá mě to zaujalo, zase jakoby člověk vylezl na rozhlednu a bohužel zase musel dolů...
Vlastně mě Reynkovi ani moc nezajímali než jsem dostala tuhle knihu. Je to milá kniha a člověka přiměje minimálně k jednomu výletu do okolí Petrova, kde se nachází Památník národního písemnictví :-)