Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32404/bmid_kdo-chyta-v-zite-QHO-32404.jpg
4
4231
4231
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caufield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Táto kniha je podľa môjho názoru veľmi zvláštna, rovnako ako bol zvláštny aj jej autor. Na jej čítanie jednoducho musíte mať náladu, proste to nie je typ knihy "sadnem a čítam", vo svojej podstate je to vlastne veľmi milé dielo, ktoré je sondou do psychiky jedného teenegera, ktorý si hľadá miesto vo svete a stále na niečo frfle. Keďže sám som vo veku ako je aj hlavná postava tak vidím,že niektoré veci sa nezmenili a sú aktuálne aj dnes, a miestami v tých úvahách človek vidí aj seba samého.
Vskutku hodně netradiční kniha a vůbec se nedivím, že nesedne úplně každému. Na Salingerovo dílo musíte být naladěni na té správné vlně, protože to chce trochu času, než si v tom prapodivném tlachání pubertálního výrostka najdete ony pověstné perly.
Kdo chytá v žitě se možná na první pohled tváří jako nezáživná banalita, jenže je to opravdu jen na ten první pohled. Když se podíváte o něco hlouběji, uvidíte hloubkovou a přitom velmi dobře formulovanou sondu do duše jednoho deprimovaného a věčně nespokojeného kluka, který si horko těžko hledá místo na tomhle světě. A k tomu všemu vám ještě stihne popsat setkání s širokou plejádou různých charakterů.
A taky se to celé vlastně strašně lehce čte.
Salinger u mě očividně brnká na tu správnou strunu.
Jedna z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla. Příběh mě ani trochu nezaujal a hlavní postava si rovněž mé sympatie nezískala. Jediný pozitivní moment, který jsem pocítila během čtení, byl pocit úlevy u věty: ,,A víc vám toho už vypravovat nebudu.´´
Kniha, kterou když čtete během svého dospívání, tak vás jistě rozesměje. S rostoucím věkem čtenáře však začne vynikat její bezútěšná a existenciální stránka. Rozhodně patří do zlatého fondu světové literatury.
Tak trochu jsem myslela, že to bude o něčem jiném, v popisku stálo psychologický román, tak jsem očekávala nějaké duchaplné zamyšlení nad světem a místo toho jsem dostala kluka, který uvažoval místy jak starý pán a místy se choval naprosto přihlouple. Za jeho já jen jako jsem vždy málem vyletěla z kůže. Přišlo mi že ho nic nebaví a s každým vydržel být chvilku a pak si na něm něco našel proč ho nemá rád. Jediný co se mi líbilo byl proslov do duše od pana profesora Antoliniho. Ale zase jsem se i místy dobře zasmála jako třeba výrazu panimanda, který jsem slyšela poprvé a musela jsem si hledat co to znamená, abych si nemyslela bůhví kam jí štípl.
Neslibovala jsem si od této knihy hodně , protože byla do povinné četby a říkala jsem si , že se mi určitě nebude líbit , opak byl pravdou.Kniha je skvělá,čtivá a způsob,jakým je napsaná mě dostal...a určitě jsem to nečekala..a příjemně mě překvapila
Tahle kniha "mě umrtvila". No nuda, prakticky nedočteno, což vůbec nevadí, když se tam nic nedělo. Chudáci, co to dostanou doporučeno např. k maturitě, jo pak se nedivim, že čtou s nechutí a odnesou si snad jen to, že čtení může být fakt nuda..
Podle některých "jednohvězdičkových" a "odpadových" komentářů bych řekla, že je kniha stále aktuální, a to je moc dobře ;-)
Kniha rozhodně zaujme, není to hrdinou, se kterým se nemůžete sžít i když ho chápete, není to dějem, protože ten tam skoro žádný není, ale je to tím pohledem, jak někdo může myslet a dívat se na svět. Podle mne dobrá volba pro povinnou školní četbu.
Ledva som dočítala a tuším som chytila alergiu na slovné spojenie "a tak" a slovo "ubíja". Lebo táto kniha ma naozaj ubíjala. Pre mňa veľké sklamanie...
Tahle kniha "mě umrtvila". Za to jak jsem se u ní nasmála, bych dala klidně deset hvězd.
J. D. Salinger je prostě nejlepší!
Tato kniha mě zprvu téměř neoslovila, ale utkvěla mně v paměti a čím dál častěji jsem si uvědomoval, že jsem si vlastně Holdenovi podobný. Mladík, kterého vlastně skoro vše jen sere. Určitým způsobem vám ho musí být líto.
Kniha určena pro podobné existenciální duše, které se s ní budou schopni alespoň částečně ztotožnit.
Knihu mi připomněla epizoda South Parku a také jedna má oblíbená booktuberka. Ale mně se tahle významná americká klasika neskutečně líbila, jestli chcete co vědět. Těžko jsem se od čtení odtrhávala, Holdenovy postřehy o pokrytectví se mi vryly pod kůži, a málo platné, i když ne se všemi jeho názory souhlasím, tak je to jako celek napsané upřímně, smutně naléhavě a skvěle. Nad něčím jsem se pousmála, něco mě rozesmálo, byly mi hodně sympatické postavy Luceho a Phoebulky. Ačkoli Luce se tam vlastně jen mihl... Je zajímavé, že na tuhle malou vedlejší postavu vzpomínám, a že Kdo chytá v žitě rozděluje čtenáře - dělá to z ní něco výjimečného. Pro mě v každém případě zatím překvapení roku... milé překvapení.
Cital som to uz treti krat, ci ma to nechyti za srdce a neobjavim v tom skrytu krasu a nejaky predsa len trosku pozitivny cit voci Holdenovi. No ziaden povznasajuci pocit sa nedostavil. Holden je nedozrety drzy pubertak. Ak chcel Salinger vykreslit detinskeho, drzého egoistu, ktory ale na vsetko ma vlastny nazor, tak sa mu to podarilo. Holdenova mala sestra je ovela zodpovednejsia a vyspelejsia, nez jej "upejpanej" brat. Typicky priklad toho, ze jedna dobra otcovska facka v spravnej chvili vie spravit pri vychove chalana viac, nez hodiny zbytocnych rozhovorov. Tie 3 hviezdicky su asi aj privela...
Hovorový jazyk a slovní zasoba omezená asi jako řeč pana Tau pro mě znamenaly takřka smrtelnou kombinaci.
Když v závěru stálo: "A víc vám toho už vypravovat nebudu." tak jsem si oddechla, že už to mám za sebou (mám zásadu, že všechny rozečtené knihy dočtu), ale zároveň jsem začala hledat příběh, který na 188 předchozích stranách někde měl být... asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného, než co jsem v ní nakonec našla.
Kniha není ani tak výjmečná dějem, jako spíše reakcí tehdejší společnosti na ní. V dnešních poměrech by nejspíš knize moc lidí nevěnovalo náležitou pozornost, ale přesto bych knihu nezvrhoval a dal jí šanci.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Osobne si myslím, že dať puberťákovi túto knihu ako povinné čítanie je neskutočná volovina. Proste to nepochopí. Aj ja som si ju úplne vychutnal až roky po skončení strednej školy, kedy som bol (pevne verím, že) aspoň o niečo múdrejší.