Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caufield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , OdeonOriginální název:
The Catcher in the Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Z komentářů můžu vyčíst, že čtenáři jsou rozdělení na dvě skupiny - ti, jimž se kniha líbila a ti, jimž se nelíbila. Za sebe se řadím do druhé skupiny. Nechápu, co je na ději tak úchvatného a také nechápu, jak knihu/autora mohou zmiňovat učebnice literatury. V době, kdy ji autor psal, mohla hlavní hrdina působit jako rebel a buřič, ale v dnešní době spíše působí spíše jako mírně mentálně zaostalý.. Kniha byla pro mě nudná, suchopárná a nechápu, při kterých částech jsem se měla smát.. Nezasmála jsem se nikde ( a to nemám diagnostikovaný depresivní syndrom). Ještěže je to tenká knížka, utrpení bylo naštěstí krátké.
Mal som sedemnásť, keď mi moja devätnásťročná frajerka vyčítala, že som ešte nečítal geniálnu knižku Kto chytá v žite. Tak som si ju kúpil a zhltol. Doslova. Číta sa to jedným dychom, má to pôvab nejakého archaického rebelantstva, ktoré je už dnes možno na smiech. Holden nie je rebel, len aby ním bol. Klasika. Doporučujem, ak ešte niekto nečítal.
Tenhle román mě fakt umrtvil :D hrozně jsem se nasmála, plně jsem s tim klukem soucítila, co se týče názoru na učení i na lidi okolo. Snad jen na sestřičku moh bejt vlídnější, pacholek ;)
Především vynikající ukázka toho, jak skvělý byl autor pozorovatel lidí. Kniha je napsána čtivě a citlivě, skutečně jsem uvěřil, že nahlížím do deníku sedmnáctiletého člověka, který má na spousty věcí své vlastní názory, ale neví, co má vlastně dělat sám se sebou. Chápu proč puritánská a vyhraněná společnost v USA nadělala kolem této knihy takový humbuk a proč trestala učitele, jež zadali tuto knihu k četbě svým žákům. Takhle si nepředstavovali chování mladého občana své "snové země".
Ztělesněná nuda poplatná době v které vznikla. Kdysi šlo o kontroverzní román, což se z dnešního pohledu obtížně chápe, protože hranice jsou zatraceně posunuté.
Určitě už se nebudu pokoušet ji někdy číst znova. S vypětím všech sil jsem se prokousala na konec abych zjistila, že se vlastně zase nic zvláštního nestalo....
90% Cca do půlky knihy mi trvalo akceptovat pubertálně nihilistickej negativní přístup Holdena k životu. Pak už jsem se jeho vejšplechtům jen smál. V době vydání to musela být pecka, jelikož i po 60ti letech je to poměrně aktuální a svěží kousek.
Klasické dílo moderní americké literatury. S jistou pravděpodobností se ke knížce vrátím, protože stále jsem neobjevil vše, co je v ní skryto.
Asi neumím číst mezi řádky. Trošku jsem se posmála a závidím Holdenovi,že nic neřeší... Ono to dopadne. Ale jinak nic moc.
Nie som milovník povinných čítaní, ale táto kniha stojí za to. Netvrdím, že sa stotožňujem s jeho životným štýlom, ale v jeho túžbe som sa našiel. Aj ja by som rád šiel niekde preč, niekde kde budem mať pokoj, kde si budem pomaličky, slobodne žiť, kde ma nikto nebude naháňať so štátnicami alebo diplomovkou.... Bolo by to skvelé.... Ale treba myslieť aj na reálnejšiu budúcnosť a preto sa mordujem s povinnosťami ako sa len dá. Odporúčam ju každému (hlavne stredoškolákom). Je tam toho napísaného na rozdávanie. Treba si len správne vybrať... :).
Ok, musím se připojit k té kritické části čtenářské obce. Kdo chytá v žitě je nadhodnocená srajda, která není ani tak psychologickým románem, jako spíš nudně napsanou novelou s dementním adolescentem v roli vypravěče. Byl jsem zvědav, co to je sakra za knihu, která vedla vyšinutého fanouška zabít svůj idol a jiného zas zastřelit prezidenta USA. Nechápu to doteď. Miluji beatovou generaci, ale tohle k ní fakt nelze počítat. Tahle kniha totiž nemůže brát ani puberťáka jako jsem byl já. Asi jsem byl jiný, protože Holden nemá žádné vyhlídky, sny, prostě nic. Navíc ten překlad je podivný, objevují se tam zvláštní slova i kostrbaté věty a nejhorší ze všeho je "To mě umrtvilo."
Věřím, že v 50. letech byla kniha přelomová, protože dokázala pustit čtenáře do duše mladých lidí a ukázat v plné kráse jejich svět a problémy, ale dnešní mláde je úplně jinde. Vážně.
Velmi zvláštní, jak se lidská psychika mění. Ke knize jsem se poprvé dostala asi ve 13, kdy jsem s Holdenem soucítila a stal se mým hrdinou. V rámci maturitního čtení jsem se k ní vrátila, abych si oživila příběh, a to jsem Holdena nemohla vystát. Arogantní, nepříjemný, namyšlený, tendence svádět vlastní chyby na ostatní, bez sebereflexe a s myšlenkami, že celý svět je zkažený a hrozný (mou nesnášenlivost nejspíš podporovalo i to, že mi připomínal spolužáka z gymnázia, který mi 8 let pil krev právě zmíněnými vlastnostmi). Přesto ji doporučím - právě díky tomu jsem si uvědomila, jak s dospělostí měníme názor na okolní svět a na své vlastní chyby.
Pravděpodobně jsem od tohoto příběhu očekávala až moc. A ano jsem zklamaná. Nevím, koho Holden učaroval svým vyprávěním o jeho cestě, bylo tam moc náhod najednou, tolik dobrodružství, což je na realitu dost nepravděpodobné.. Fakt velké zklamání.
Vidím, že jde o hodně kontroverzní knihu. Já v tom mám každopádně jasno, Holden Caulfield je můj člověk. Skvělá kniha, určitě ji budu číst ještě mockrát.
Je to nejzvláštnější kniha, kterou jsem doposud četla. Během čtení jsem se smála a zároveň jsem byla smutná. U všech pro mě vtipných situací, jsem zároveň pociťovala smutek. Nevim, asi to tak mělo být. Ani chvilinku jsem se nenudila a teď se mi stýská. Ale to přejde. Budu si jí číst pořád dokola!
Mě se kniha hrozně líbila. Člověk, který ji psal, věděl moc dobře o studenském životě. Protože jsem sama studentkou, myslím si, že to je napsané úžasně do posledního písmene.
Dryáda: chtěla jsem ti jenom říct, že je pravda, že se hodně slov opakovala ve větách, ale nadruhou stranu to autorovi vůbec nemůžeš vyčítat. Hned na začátku knihy totiž psal, že jeho slovní zásoba je mizerná. O to víc se mi líbilo, protože to bylo o hodně víc realnější.
Věřím, že spousta lidí tuto knihu nepochopí, proto se jim také nelíbí. Ale tak to už v literatuře chodí.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
1971 | Devět povídek |
1960 | Kdo chytá v žitě |
1987 | Franny a Zooey |
1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Nejlepší na celé této knize je poslední věta. Vše před ní mě nebavilo a Holden mě pěkně štval.