Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Edward Albee
Soukromý večírek, který pořádá dcera rektora univerzity Marta a její muž Jiří, kdysi nadějný historik. Hosty jsou mladí manželé biolog Nick a jeho žena Drahunka. Čtyři postavy hrají během noci kruté hry, ve kterých se probírají ta nejsoukromější témata, odkrývají se utajované komplexy, nenávisti i úzkosti. Autor tu odbourává konvence, přetvářku, ohledy i zábrany. V závěru Jiří s Martou, zbaveni svého snu, stojí spolu na pokraji něčeho, co by mohlo být začátkem.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2008 , ArturOriginální název:
Who's Afraid of Virginia Woolf?, 1962
více info...
Přidat komentář
Rovnou na začátek říkám, že jsem myšlenkou absurdního dramatu naprosto okouzlená a Albee byl prvním plnohodnotným setkáním s tímto žánrem, dá-li se to tak nazvat. A nezklamal. Rozhodně doporučuju všem, kterým se jen trochu zalíbila ta myšlenka. Mně osobně knížka hodně pomohla svým podtextem a díky ní jsem vyřešila některé věci mnohem rychleji, než by mi to běžně trvalo.
Takhle vypadá reálná brutalita. Nikoliv plná krve, ani mrtvých, ale lidí, kteří se si snaží navzájem co nejvíc ublížit.
Je to velice subtilní, ostré a deprimující záležitost. Mám pocit že to vyžaduje jakýsi předpoklad aby tím člověk proniknul a stejně tím přímo nepronikne..působilo to na mě bolestně. Má to vytříbený podpis, postupuje to až do intimní roviny, no až bolestně..Ve výsledku těžce hodnotitelné. 4/5 Ostré.
Tak mozna na tohle drama jeste nemam vek, jak nekdo poznamenal... Castecne mam pocit, ze jsem pochopila jejich existenci krizi, a castecne je ale vubec neberu. Jedno je jiste: po precteni tohoto dramatu uz clovek vi, jak nechce, aby jeho vztah dopad.
Velmi vtipné, úsečné a nebojácné. Jiří s Martou si padnou stejně jako oliva do martini, suchého.
Hmm. Všichni se posměšně ptají, kdopak by se vlka bál a přitom se ho bojí všichni. A nejvíc Marta, ta velká, hlučná a nebojácná amazonka, která u nich v rodině údajně nosí kalhoty. Hmm. Jiří byl jednoznačně nejlepší z této podivné čtveřice (ožralá Drahunka se nepočítá..:D) a to zejména proto, že se vlka bál nejmíň. A to se počítá.
Rozhodně velmi podnětné čtení. Vřele doporučuji také zfilmovanou verzi s Liz Taylor a Richardem Burtonem z roku 1966, nemá chybu.
Některé knížky je lepší číst až od určitého věku, kdy dokážete vnímat, že někdo trpí a ubližuje sám sobě a ne to, že se jen hádá a hádá.;)
Autorovy další knížky
2008 | Kdo se bojí Virginie Woolfové? |
1964 | Stalo se v ZOO |
2004 | Hra o manželství / Koza aneb Kdo je Sylvie? |
1964 | Hry |
1970 | Všechno na zahradě |
S tímto typem dramatu jsem se setkala prvně a naprosto jsem mu propadla. Cením si toho, když spisovatel dokáže vytvořit úžasně napjatou atmosféru s minimem postav; a když k tomu přidáte jakousi ponorkovou nemoc - jelikož vše se odehrává v obývacím pokoji a nikde jinde - víte, že jste se setkali s mistrem. (Nyní mě napadá pouze jediné dvě knihy, které fungují na podobném principu, a těmi jsou Misery a Osvícení) Každopádně házím zasloužených pět hvězd, jelikož krutost i bolest jsou upřímné a syrové a každá postava má svůj jedinečný příběh.
POZNÁMKA S MOŽNÝM SPOILEREM:
Nejprve jsem četla české vydání, vzápětí zhlédla film a nakonec se mi do ruky dostala tato kniha v angličtině. A jak ve filmu, tak i v původním jazyce je scéna, kdy Jiří mluví s Drahunkou a ona slyší zvonky... Tato scéna následuje po scéně, kdy Nick s Martou hrají "hupky hupky na hostitelku" a předchází třetímu jednání.
Takže teď vyvstává otázka, zda skutečně v českém vydání celá tato scéna chybí, nebo jsem tuto část nějak přehlédla...?