Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451287/bmid_kdo-se-postara-o-annu-r4O-451287.jpeg
4
418
418
Reinkarnace je potvora – život vám nedá pokoj ani po smrti Mladá malířka Olívie spáchala sebevraždu, ale takhle si svůj posmrtný život nemalovala! V těle akvarijní rybky Anny putuje po českých domácnostech jako němá pozorovatelka a cynická komentátorka cizích osudů. Kdo se o ni postará? Smutná holčička, jasnozřivá důchodkyně či homosexuální pár usilující o adopci? Dozví se Olíviin psychoterapeut Adam, kým vlastně byla jeho nejzáhadnější klientka? A dá se i v maličkém kulatém akváriu věčně plavat proti proudu?... celý text
Přidat komentář
V příští reinkarnaci se nechci dostat do akvárka.
Knížka je v rámci možností i celkem vtipná, i k zamyšlení.
Má jasný rámec, začátek i závěr, což obzvlášť u těchto neuchopitelných témat oceňuji. A jak vidno, pro sdělení nějakého poselství není třeba popsat 500 stránek. Takže za mě rozhodně palec nahoru.
Tak tahle knizka me opravdu mile prekvapila. Podle popisu me trosicku odrazovala, mela jsem predsudek,ze to bude desna depka! A vlastne jsem si ji ani nechtela koupit. To by byla velka chyba!
Cely pribeh i postavy jsou vazne sofistikovane propracované, vtip, ironie, odkazy....plny pocet bodu!
Hlavni hrdinkou je Olivie, malirka, ktera nikdy nepoznala sveho otce, jeji zivot nebyl naplnen a zaridila se po svem. Na prvni pohled depresivni namet, po par strankach oklame ctenare a vzhledem k tomu,ze kazdy ma sve misto na Zemi, tak se Zeme Olivie nezbavi, nebo spis Olivie se nezbavi toho zivota na Zemi ani po sve smrti, reinkarnuje do akvarijni rybicky. Ktera ma prilezitost dostat se do nekolika domacnosti velkou ironii osudu. Moc me bavil psychologicky profil a spektrum tech "rodin" do kterych se rybicka Olivie-Anna dostala...velmi silne pasaze, ktere nuti premyslet o lidech jako takovych.
Já jsem přesně cílový čtenář, tohle bylo přesně podle mého gusta. Moc se mi to líbilo, nemohla jsem se odtrhnout. Doufám, že Kateřina brzo napíše něco dalšího, protože Asistenční jednorožec byl taky paráda.
v Anně jsem si udělala asi 6 záložek, to se mi teda často nestává. Jediné co jsem nepochopila byly pasáže o Lvu :-D ale 100% jednoznačně.
A ta obálka je taky parádní! Nechápu, jak může někoho odradit :)
Paradni knížka, přečteno jedním dechem, 4 hvězdičky dávám proto, ze to bylo tak krátké!;))) těším se na další knížky od Kateřiny :)
Milé prekvapení. Psané lehkou rukou, mnozstvi skvelych odkazu, ostrovtip a zaroven premyslive. Nejvetsi deviza je fantazie autorky. Slusny potencial.
Nemůžu jinak než 5 hvězd, tohle mě bavilo, i když nevím, jak to popsat, smutné, veselé, zajímavé, vtipné a vzhledem ke konci předpokládám, že i promyšlené, prostě paráda
Anna mě chytla a až do poslední stránky nepustila.
Výborný nápad a perfektní provedení. Smutné téma vtipnou formou.
Díky,paní Pantovič.
Tule knížku mi půjčila kamarádka v balíku s takřka červenou knihovnou. Tuhle jedinou knížku jsem nakonec četla a přiznám se, že jen díky recenzím tady, jinak bych ji asi odložila s ostatními. Jak už tady někdo psal, hezká jednohubka na odpoledne a díky tomu, že bydlím na Vinohradech, připadalo mi to trochu jako příběh ze sousedství - sraz v Monoloku, večeře (nebo to byl oběd ?) v Bruxxu.. Tak teď už jen koukám po lidech s igelitkou Billa, jestli v ní taky nemají akvarijní rybku..;-)
Hlavní hrdinkou je Olívie, mladá žena a později akvarijní rybka. Olívie totiž hned na začátku příběhu spáchá sebevraždu a místo aby došla klidu, kvůli kterému vlastně učinila tak, jak učinila, tak se reinkarnuje do malé rybky.
Může se zdát, že kniha bude jedna velká depka, ale ono to tak úplně není. Ano, všechny ty postavy řeší určité životní problémy. Je to knížka plná strachu, pocitu, že život Vás vlastně dusí a nebaví, pocitu, že vše se hroutí a že selháváte.
Vše je to ale podáno s nadhledem, určitou ironií a ač to asi není vhodné napsat, tak ve výsledku to působí mile. Sebevraždu beru jako sobeckou věc, po které tu zůstanou lidé a povinnosti, na druhou stranu jak člověk musí být zoufalý, aby tu právě milované lidi nechal a z vyprávění Olívie vlastně chápete, proč udělala to, co udělala...
Už obálka (boží ilustrace a minimalistické rybky i uvnitř knížky) a anotace u Anny mě hned zaujala. Posmrtný život v podobě rybky v akváriu, která putuje z místa na místo a pozoruje životy ostatních? Geniální. A po přečtení knížky musím konstatovat, že mé nadšení ještě vzrostlo. Čím více knížek zhltnu v krátkém čase, tak tím více se bojím, že ve mně nezanechají až takové hluboké pocity po jejich dočtení. Přečetla jsem toho za letošní rok hodně a bylo mnoho knih, které se mi líbily. Ale Annu jsem měla chuť okamžitě všem strčit před nos, aby si ji přečetli taky. A to už u mě o něčem svědčí.
Jestli něco v knížkách naprosto miluju, tak jsou to různé odkazy na filmy, televizní pořady, současnou politickou situaci nebo cokoli podobného. Mám pak pocit, že se to odehrává přímo uprostřed mé sociální a kulturní bubliny. Vlastně jsem si v průběhu čtení říkala, že autorka jako by občas byla v mé hlavě a dala některé z mých myšlenek působivě na papír.
Na to, jak byla knížka poměrně útlá a kolik příběhů se na jejich stránkách odehrálo, mi ani jeden z nich nepřišel uspěchaný. Což je nesmírně těžké. Anna (opět úžasný Frozen odkaz) byla přítomna důležitým okamžikům všech. Líbila se mi i linka s českým lvem a jeho postýskaním si nad tím, že jeho tvář se objevuje hlavně na tričkách.
Tohle se opravdu moc povedlo. Moc mě baví jazyk a styl autorky, doufám, že bude ve psaní pokračovat.
Vtipná kniha (i medailonek autorky na konci, leč to do hodnocení nepatří). Trochu jsem měla obavy, aby kniha nebyla podobná knize “Mizerná karma”, jejíž téma je podobné, nicméně nikoliv, ba ani zaměnitelné knihy v mé mysli nebudou, neb je zde zobrazená reinkarnace jen jedna (X u knihy “Mizerná karma” je jich víc), tedy jeden život hlavní protagonistky, a to v podobě akvarijní rybičky.
Závěr je naprosto famozní, a byť jsem trochu čekala, kde Anna skončí, nečekala jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo.
Hodně úsměvných dialogů, kdy jsem si jich pár i založila záložkou a kupř. tento byl zajímavý, protože se zmiňoval o LZPS a vyšel z pera neprávníka a přesto seděl(jde čistě jen o to, že zmínka dává smysl, tedy že se v LZPS něco takového přesně vyskytuje): "..., to už se zkrátka i pekařka bojí ten rohlík trochu zakroutit, aby ji neviditelná ruka trhu neumlátila Listinou základních práv a svobod."(str. 154 hned nahoře)
Tak trochu jiná, zvláštní kniha, bezkonkurenční jsou komentáře Anny k situacím, kterým přihlíží.
Sebevrazi, bacha! Toužíte po klidu – a bác ho. Převtělení. Neobvyklý nápad, v nadsázce podaný, velmi svěže působící dialogy, humor, na který jsem přistoupila. Každý černohumorný námět skrývá jedno jasné nebezpečí; tuhle knížku čtěte jen vy, pro něž to není bolestivé místo. I vy ostatní možná zaváháte, jestli sebevrazi MLUVÍ o své brzké plánované smrti klidně a téměř radostně - a nefungují v tom případě nějaké záchranné sítě? Jenže čekat realismus od tak bláznivého nápadu by znamenalo neužít si ho tolik – a to by byla škoda.
Zlákala mě vpravdě zajímavá anotace. Chtěla jsem se podívat očima malé rybky Anny na svět, být pozorovatelka českých domácností. Oddechové čtení mě bavilo, ironický humor pobavil a celý příběh zároveň ponoukl k přemýšlení nad tématy, který se příběh dotkl. Závěr byl překvapivý, ale i smysluplný.
Obálka knihy je zvláštní, pořád se nemohu rozhodnout jestli (ne)líbí.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Justýnka a asistenční jednorožec |
| 2023 | Kdo se postará o Annu |
| 2023 |  Josefíně všichni lžou |
| 2023 | Mína a náhodní kolemjdoucí |
(SPOILER) Kniha byla pro mě dost smutná, ale doporučuji k přečtení. Obálka knihy je velmi vydařená a autorka píše snadným a srozumitelným jazykem.
I když kniha obsahuje mnoho ironických, cynických, potažmo lehce vtipných poznámek, téma je skutečně hluboké. Zaprvé: skutečně je důležitá komunikace. Byť by si člověk řekl, co je na komunikaci těžkého, začínáme mluvit cca od 1,5 roku a pak už mluvíme až do konce života, přesto spolu komunikujeme špatně. Kdyby Lenka skutečně řekla Olívii pravdu, nemuselo to být hned, třeba až když bylo Olívii 25, ale skutečně jí vysvětlit, jak se věci měly, co Lenka prožívala a popovídat si o tom, možná by Olívie nakonec neudělala to, co udělala. Ale kdo ví.
A zadruhé: kniha mě opět trochu utvrdila, že každý tu máme něco jako poslání nebo osud. Olívie prostě nemohla svobodně vykonat Projekt Suicidium, protože se musela dozvědět pravdu o svém otci. Takže až po tom martyriu v akvárku bylo Olívii umožněno Projekt Suicidium úspěšně dokončit.
A nakonec jsem se rozhodla tuhle knihu zařadit do letošní čtenářské výzvy. Protože i když jsem si myslela, že kniha z prostředí, kde bych se nechtěla ocitnout, bude nějaká z války nebo z nějaké nesvobodné země, tahle stačí. Protože v akvárku a bez očních víček bych se vážně nechtěla ocitnout.