Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353503/bmid_kdo-zabil-snizka-PzC-353503.jpg
4
468
468
Když si Martina přála psa, netušila, že se Snížkem budou samé potíže. Z malého bílého štěněte vyrostl pes, kterého skoro nikdo ve vesnici nemá rád. Dokonce i její máma se ho bojí. A tak když Martina jednoho dne najde Snížka mrtvého, hned ji napadne, že nezemřel náhodou. Opravdu Snížka někdo zabil? Martina se spolu s kamarády Frantou, Kájou a Viktorem pustí do vyšetřování Snížkovy smrti a jejich dobrodružné pátrání přinese nečekaná odhalení. Po knížce Bertík a čmuchadlo přichází úspěšná autorka knih pro dospělé Petra Soukupová s dalším neobyčejným příběhem pro děti, tentokrát s detektivní zápletkou.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem předčítala synovi, kterému je devět. Byla jsem zvědavá na knížku od autorky, kterou znám přes knížky pro dospělé. Zvlášť návaznost této knížky na knížku Nejlepší pro všechny mě zajímala. Knížka se mi četla dobře a i syn napjatě poslouchal.
Moc fajn jednohubka, kterou jsem slupla za jediný den. Skvěle napsané. Pro cílový věk myslím dobré myšlenky (pejsci by se jako dárek pro stě dávat neměli a život nikdy není tak plytký, jak si ho vymyslíme :-)).
Jediná věc mě trošku zamrzela: že hlavní hrdinka opakuje omílané a nudné nejsem jako ostatní holky, nemám ráda sukně a volánky. Už je to taková tradice... Ale vždyť tyhle příběhy by měly být pro každého, pro kluky i pro holčičky, co si hrajou s panenkama. Taky mají duši! Nelíbí se mi, že je v tak pěkné knize teda použito holčičí holky = nány.
Zajímavý kousek. Spisovatelku zatím více neznám, tudíž nemohu porovnat s jejími dalšími výtvory, ale tohle rozhodně nebylo špatné. Pozoruhodný příběh, zajímavě napsané - dětská literatura s něčím v sobě. Zpětně si vybavuji, že mě mírně zklamal konec, co se týče rodiny Martiny. Přišlo mi, že ji po celou dobu odstrkovali, a pak ani vlídné slovíčko k obhajobě? Pár věci mi tam nehrálo.
Tak jsem jako audioknihu při předvánočním úklidu zvládla po dospěláckém “Nejlepší pro všechny” i tuto dětskou paralelu. A já jsem tedy nadšená. Zároveň se mnou poslouchala dcera (9let) a byla naprosto nadšená. A asi vím proč. To bylo totiž prostě fakt ze života. Žádní zidealizovaní hrdinové a čestní dospělí, postavy nebyly černobílé. Pravda, poslech je jiný než čtení, ale rozhodně mi hovorová řeč nevadila. Podtrhovalo to právě tu opravdovost. A že by to bylo nevýchovné? Prosím Vás... Po tom všem, co děti dneska slyší v rádiu a televizi, od dospělých, od spolužáků... že by s nimi mělo zamávat to, že si v knížce přečtou, že Ježíšek není? Myslím, že záleží na tom, jak hluboký mají základ z domu - dceru to mravně nepoškodilo, Ježíškovi věří dál, od spolužáků je zvyklá čelit různosti názorů...
A nakonec to přeci dopadlo dobře, na mnoha stranách. Martina mi přišla jako fajn holka. Uměla se ze svých chyb poučit. Vedle knížek typu “Deník malého poseroutky” mi tato knížka přijde jako skvost. Má morální základ, dobrý děj, napětí a uvěřitelnost. Jestli nějaké dítko přitáhne ke čtení, je to super. Spisovných knížek ještě může přečíst milion ;-)
A píšu to nejen jako matka , ale i jako učitelka. Koupím ji do školní knihovny.
Tuhle knížku jsem četla ze dvou důvodů - jednak jsem chtěla vědět, jak Petra Soukupová zvládne knížku pro děti a za druhé jsem jí dostala jako povinnou četbu od svého nejmladšího učitele (aneb "Mami, tuhle knížku si musíš přečíst."). Pokud na knížku nahlížím svou dospěláckou optikou, moc mě nenadchla - Martina vylíčená jako pěkně vzpurné a sebestředné kvítko... Ale optikou dětského čtenáře chápu, co je na knížce atraktivní. Není tak učesaná, je ze života, popisuje velmi realisticky vztahy mezi dětmi (a to vůbec ne jen ty pozitivní)... Takových knížek pro děti upřímně moc není. Syna knížka nadchla a po přečtení mu v očích zářily hvězdičky - takže pokud je vám kolem deseti, můžete si je k mému hodnocení přičíst...
Četla jsem spolu-knihu Nejlepší pro všechny a čekala jsem, že se dozvím víc o Sněhovi z této knihy, ale nekonalo se. Provázanost tam je, ale dospělák se bez ní snadno obejde. Těšila jsem se na ni, ale nečetla se mi dobře, nevím, zda ji dokáží číst děti a s názory, že hodně věcí není dobře výchovně podaná pro děti, souhlasím. Na druhou stranu vím, že existují rodiče, kteří odpovědnost za psa prostě přenesou na dítě.
Pokud nějakého ne/čtenáře zaujme, četla se rychle a člověk má pocit, že snadno přečetl "vcelku tlustou knihu" (hodnoceno očima dětí a nečtenáře), a to díky velkému písmu a malému množství textu na straně. Takže plus za toto.
Je mi devět a podle mě mi tahle knížka sedne.
Snížek je Martinin pes, který je hluchý a někdo mu vypíchne jedno oko, podle obrázku vypadá jako by šibalsky mrkal. Snížka pak někdo zabije a Martina s kamarádama se pustí do vyšetřování jeho smrti...
Nakonec to dopadne celkem dobře a pro Martinu nebude ztráta Snížka tak zlá. Je pravda, co se píše v komentářích, že je to hodně smutné a lidi se tam nechovají úplně dobře, ale to neznamená, že se to nebude líbit dětem mého věku. Také tam děti nemluví příliš spisovně, ale v životě mluví děti i dospělí nespisovně, tak co.
Fajn oddechové čtení na jedno dopoledne, zajímavý děj. Celá kniha má poněkud ngativní nádech. Rozhodně mi ale nepřipadá vhodná pro děti "Ježíšek neexistuje", možná třeba na druhý stupeň ZŠ. Otázkou pak je, jestli by děti neměly spíš číst něco, co je slohově správně napsané.
Skvělej nápad "spojit" knihu pro děti s knihou pro dospělé ( nejlepší pro všechny) .
Tak už vím, kdo zabil Snížka...autorka skvěle zvládá i příběhy pro děti, umím si představit, jak to v deseti letech čtu :) a ty kresby!
Nápad napsat stejný příběh jednou pro dospělé (Nejlepší pro všechny) a jednou pro děti (Kdo chce zabít Snížka) mě nadchnul. Četli jsme společně s 11 letým synem a oběma se nám moc líbilo. Pak jsme spolu napsali čtenářský deník do školy - já i on každý to svoje a i to bylo fajn. Líbilo se mi, že přestože je kniha napsaná stylem lehce zvládnutelným pro malé děti, není prvoplánově jen dětská a není v ní všechno růžové a pozitivní a poskytla nám spostu témat k diskuzi. Na rozdíl od jiných čtenářů si myslím, že by se měla stát součástí školních knihoven, a že by rodiče neměli promarnit příležitost si ji s dětmi včetně její verze pro dospělé přečíst.
Poslouchali jsme jako audioknihu a to několikrát. Nejvíce se příběh líbil nejmladšímu pětiletému, který to hodně prožíval, nejvíce otázek měl sedmiletý a nejméně se líbil třnáctileté slečně. Ale líbil se všem. Kniha, která otevřela mnoho prostoru k povídání. Mně se líbil přímočarý styl. Akorát ten Ježíšek :-( :-(
Slohově katastrofa, a jinak úplně souhlasím s michalinda3811. Kdybych to neměla jako povinnou četbu do školy, nečtu to. Taky nevím, proč to dali do soutěže Rosteme s knihou. To je podle mě absurdní!!!!!!!
(SPOILER)
Kdo zabil Snížka?
Kniha je jedno velké zklamání! Během četby mě rozčilovalo mnoho věcí, nicméně takto jednoduchý styl psaní, který negativně okomentovaly i dívky ze šesté třídy, se četl opravdu rychle. Nad jednoduchými větami nebylo třeba vůbec přemýšlet, vadila mi absolutní nespisovnost, děti si pak fixují ona slova špatně a přijímají je za správná. Na tom jsme se opět shodly s mými žačkami.
Co knížka slibuje? Neobyčejný, dobrodružný příběh s detektivní zápletkou! Bohužel opět všechno v negativním slova smyslu. Hlavní hrdinka Martina je ve čtvrté třídě, v tu dobu jí je asi 9 let a přeje si psa. Když jí ho rodiče nakonec pořídí, zjistí se, že Snížek je hluchý. Martina jeho výcvik nezvládá a rodiče po ní požadují stoprocentní zodpovědnost. Jeden velký úlet! Jak může mít dítě v 9 letech absolutní zodpovědnost? Minimálně jednu třetinu by v této chvíli měli obstarat rodiče. Místo toho jsou na své dítě zlí, veškerou vinu svádějí na svoji dceru a o to horší je to rána, když Snížka někdo přejede autem. Opět všechno svedou na nebohé dítě. Autorka si zde řeší asi nějaké komplexy, problémy se svým vlastním životem, jinak si to nedokážu vysvětlit! Čtenáři pak nabudou dojmu, že jako malé děti musí mít vše pod kontrolou a k tomu všemu je na ně kladena obrovská zodpovědnost. Do života si nesou traumata, budou se bát mít ještě někdy zvíře, protože budou mít zažito to, že se o něj nedokázaly postarat a už nikdy nebudou chtít, aby jim zvíře umřelo.
Citace z obálky knihy: „Prokázala svůj literární talent na všech frontách…“ To myslíte vážně? Celá detektivní zápletka je o tom, že nebohého pejska zabila ubrečená ženská, která sedla za volat, když zjistila, že je jí její manžel nevěrný! Doporučuji paní Soukupové, aby si nejdříve srovnala svůj osobní život a poté začala psát knihy pro děti.
Knihu doporučuji dětem nekupovat a ze školních knihoven vyřadit.
knížka skvěle doplňuje tu pro dospělé Nejlepší pro všechny, mimo jiné vykresluje jednu z postav Martinu...
jestli ji zvládnou devítileté a starší děti, což je věk, který doporučuje nakladatelství Host, netuším, vyzkouším za pár let, ale neviděla bych to tragicky, pravda, knížka je spíše v takovém negativním tonu, ale na druhou stranu, když vidím, čím se dnešní děti zabavují a na co jsou schopni koukat v televizi, tak mi to zas tak nemožné nepřijde :)
a nutno doplnit, že ilustrovaná je opravdu moc krásně :), neobvykle a miluju ten papír, který používá Host pro dětské knihy :)
Od této knihy jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala, a kromě toho, že je vyprávění krátké a s jednoduchou linkou, jsem nepochopila, proč by zrovna tohle měly číst děti. Překvapilo mě, jak je celý příběh psaný s tak negativním nádechem, a nechápala jsem, jak se mohli všechny postavy chovat tak chladně, až nepřátelsky.
*(Mírné spoilery) Místo aby třeba rodiče Martiny se Snížkem a jeho zdravotními problémy soucítili, byli na něj oškliví a nechtěli s ním mít nic společného. Ani Martina se nijak nesnažila s ním vycházet a taky si na něj skoro pořád jenom stěžovala, i když tvrdila, jak ho má ráda. To mi na celé knize vadilo úplně nejvíc. Proč měli všichni potřebu toho psa obviňovat a trestat za něco, za co nemohl? Jak asi měl změnit to, že je hluchý? (Konec spoilerů)*
Ve druhé části knihy při vyšetřování už negativity ubylo a četlo se to lépe, ale celkový dojem z knížky se už nezlepšil. Nešlo o to, že bych v knížce nutně potřebovala nějakou veselou a šťastnou postavu, která se bude tvářit, že je všechno sluníčkové, ale tady jsem měla pocit, že ta negativita je naprosto neopodstatněná. Všichni působili, že jsou naštvaní na celý svět, ale nikdo z nich k tomu neměl sebemenší důvod. Od autorky jsem zatím nic jiného nečetla, takže nevím, jestli takhle prostě píše, ale v budoucnu se budu hodně rozmýšlet, jestli si od ní ještě něco přečtu.
Knihu jsem původně přinesla pro vnučku. Právě jsem dočetla od autorky "Nejlepší pro všechny", obálka mi byla povědomá, tak jsem začala číst sama. Krásně jsem tím navázala na dospěláckou knížku, moc se mi líbily obrázky (což mi připomnělo dětství). Je to pohled dítěte na problémy dospělých i dětí. Zajímavý námět. Líbilo se mi to, ale pro vnučku to ještě není.
Štítky knihy
Magnesia Litera detektivky pro děti
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Pro čtenáře od 9 let. Druhá dětská kniha kterou jsem od autorky četla a opět spokojenost. Děvče má problémového psa Snížka, který zřejmě nezemřel přirozenou cestou. A tak to začnou děti vyšetřovat. P. Soukupová rozehrává v knize charaktery dětí i dospělých a dělá to skvěle. Volným pokračováním je kniha pro dospělé - Nejlepší pro všechny.