Kdyby tak na mě někdo někde čekal
Anna Gavalda
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16763/bmid_kdyby-tak-na-me-nekdo-nekde-cekal-Adr-16763.jpg
3
283
283
Prvotina mladé Pařížanky, která původně vyšla roku 1999 v nákladu 800 výtisků v malém nakladatelství, po obrovské vlně zájmu se dodnes prodalo už přes 500 000 výtisků a kniha byla přeložena do 19 jazyků. Krátké povídky napsané úsporným, přesným (a silně pařížským) jazykem s krutým humorem a dokonale odpozorovanými detaily rozebírají mezilidské vztahy, které může definitivně zničit zdánlivě bezvýznamné zazvonění mobilního telefonu. Vztahy mezi Gavaldinými hrdiny, ať jsou to sourozenci, manželé, milenci, rodiče s dětmi či kolegové, charakterizuje přiléhavě zachycená směšnost, zbabělost, záludnost a žárlivost, ale i loajalita a spojenectví.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2003 , Mladá frontaOriginální název:
Je voudrais que quelqu'un m'attende quelque part, 1999
více info...
Přidat komentář
Po prvních dvou povídkách, které měly hodně ženské téma jsem si říkal, do čeho jsem se to pustil, ale pak spisovatelka přeřadila na trošku jinou kolej a hned mě to začlo víc bavit. Supr břitký humor (kanec v autě), velice drsná povídka o veterinářce, ale jinak to ve mě asi nic hlubšího nezanechalo. Aspoň knížka díky stylu psaní byla rychle přečtená. 70%
Jak píše Baushka, měla jsem to taky do výzvy. Nenadchlo, neurazilo. Nic moc. Dvě, tři povídky byly fajn, ale jinak jsem se v tom nenašla. Asi poputuje dál.
Úplně jsem ji slyšela, Pařížanku - určitě v zajímavých hadrech s cigaretou v namalované puse :). Břitká, sebevědomá, ryze ženská - a podle toho vypadaly i povídky. Časem na ně určitě zapomenu.
Skutočne podarené sú len poviedky Junior a najmä Hlavní zpráva dne; zvyšok za veľa nestojí a jedná sa skôr o poviedky priemerné až podpriemerné, pričom jedna ma zdravo vytočila.
Čítané v rámci ČV ako e-book.
Přečteno do výzvy, nezaujalo, ale ani neurazilo. Dvě povídky se mi líbily, zbytek byl slabý.
Když jsem zíral na kategorii ve výzvě "Kniha s nápisem kdyby" věděl jsem, že to je past vedle pasti. Mizerný výběr knih mi po celý rok dělal vrásku na čele a nakonec jsem zakotvil tady řka si, že to jsou povídky a to by přece mohlo jít.
Což o to, čtení i díky většímu písmu docela odsýpalo, ale některé povídky jsem musel vyloženě přetrpět. Vysloveně u prvních dvou se mi otevírala kudla v kapse a myslel jsem, že to nedám a že tu knihu zahodím... Uplynul týden a já byl znova v téže řece... To pozitivní je, že první dvě povídky nastolily tak nízkou laťku, že zbytek už byl jen lepší. Některé povídky docela šly (Opušťák nebyl úplně špatně napsaný, KlikKlak podprůměrný ale mezi tím vším dalším jednookým králem) a dávaly mi naději, že se to ještě zvedne a bude z toho průměr. Bohužel se tak nestalo.
Přesexualizované pointy, postavy beze špetky normálního lidství stěžující si na prkotiny a myslící jen na jedno... Asi tak bych knihu popsal. Styl psaní autorky mi vyloženě nesedl. Ano, je to něco jiného. Bohužel ne pro mě... Suma sumárum, 2 povídky z 12 které ušly na víc než 1 hvězdičku nestačí. A já si jen lámu hlavu, jestli byla horší Blondýna, důchodce nebo dinosaurus či tento "skvost".
1/5 15%
Poslední kniha, kterou mi zbývalo přečíst do letošní Čtenářské výzvy. Prvotina známé francouzské spisovatelky, od které už mám jednu knihu přečtenou, a tak mi ani tolik nevadilo, že si přečtu další vyloženě jen kvůli výzvě.
Krátké povídky napsané jedinečným stylem, které občas i na těch pár stránkách umí pěkně šokovat. Nečekala jsem nic světoborného, protože povídky mě celkově nikdy moc nebavily, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Knížku máte přečtenou za chvilku, některé povídky zapomenete, jiné vám ještě dlouho zůstanou v paměti. Neurazí, nenadchne.
I já jsem si tuto knihu vybrala kvůli ČV. Nedala jsem se odradit předchozími komentáři, mně se kniha respektive povídky líbily. Jak to bývá, některé byly slabší, ale většina se mi četla dobře, povídky jsou ze života a o vztazích. Některé příběhy mnou tedy velmi hluboce otřásly, připomněly mi mé chmurné období. Každopádně já doporučuji, i když jsou většinou katastrofální, ale bohužel autorka pravdivě píše o nás lidech a zde platí poučení - "Čím kdo zachází, tím také schází“.
Za mě ne! Znovu se mi potvrdilo že Francouzi by neměli psát! Já nevím buď jsem to nepochopila co tím autorka chtěla říci nebo je to o ničem. Přečteno jenom kvůli ČV. Škoda 200 stran mého života!
Soubor povídek má nepopiratelné literární kvality - způsob vyprávění je podivně přitažlivě surový a novátorský. Kratší povídky mají švih, delší však postrádají tempo, hlavně ta předposlední (Klik klak). Celkově mi po přečtění nebylo moc dobře, v textech jsem pociťovala jakousi materiální vyprázděnost, krizi střední třídy a těžký ironický obraz světa, ve kterém asi nechceme žít.
Knížka krátkých povídek. Sáhla jsem po ní kvůli letošní Čtenářské výzvě. Příliš mě neoslovila, jediná povídka Junior mi utkvěla v hlavě.
Zpočátku pro mě bylo těžké se přeorientovat na styl autorky, ale postupem četby jsem byla nadšena z překvapivých závěrů. Zejména povídka "Hlavní zpráva dne" je velmi citová a budí obrovské emoce. "Catgut" je velmi osobní a přímo drastický, odpovědnost nejen za sebe, ale i za zvířata, která aktérka nenechává na pospas osudu, ale postará se o ně. "Junior" by byl možná vhodný pro téměř neskutečný příběh pro Bakaláře, ale jsou v něm skrytá tajemství a povahové rysy určité skupiny lidí, které zatím vše vycházelo. Hezké čtení, doporučuji.
Asi jako většina recenzentů přede mnou jsem po této knize sáhla v rámci letošní ČV. Je to soubor dosti slabých povídek, mnohé dějově naprosto o ničem. Např. už ta první: hlavní ženská postava potká chlapíka, usměje se na něj, ten ji pozve na večeři, při které mu zazvoní mobil a on ho hned vypne. Večeře skončí, odjedou domů. To je celé. A u ostatních to není lepší. Alespoň, že je to celkem krátké, byť na všechny povídky jsem fakt neměla sílu. Jednu hvězdičku dávám za jazyk a styl psaní.
Tohle jsem nedočetla, než jsem skončila druhou povídku, nevěděla jsem o čem byla první, témata mi moc vzdálené a styl psaní protivný. Jedna hvězda za pruhovanou obálku.
Výzva 2024 - kniha začínající na kdyby. Naprosto zbytečná knížka, jejíž obsah se mi vykouří z hlavy ještě dříve, než dopíšu tenhle komentář. Dočteno k povídce Ambra, než jsem pochopil kolik povídek jsem vlastně zbytečně přečetl, aniž by se mě jakkoliv dotkly.
Rychlé čtení, ale vlastně o ničem. Dvě povídky mi zůstaly v hlavě, ale prakticky jen proto, že se mě určitým způsobem dotkly, uznávám, že ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Obecně povídky nevyhledávám, ale tahle kniha byla pro mě opravdu zklamáním.
Krátké povídky, které po přečtení vedly k zamyšlení, co jsem to vlastně četla.
Vzala jsem do ruky kvůli ČV a odkládám nedočtené po třech povídkách. Nic mi to nepřináší, nic mi to neříká. Jen popis nahodilých a celkem běžných životních situací.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Prostě spolu |
| 2006 |  A taková to byla láska... |
| 2010 | Kdyby tak na mě někdo někde čekal |
| 2009 | Člověk není nikdy úplně šťastný |
| 2014 |  Lepší život |
Prvotina, první kniha z cyklu povídek francouzské autorky. Téma č.10. ,v názvu slovo kdyby, odškrtávám. Rychlá jednohubka, první sbírka povídek o běžném životě ve Francii. Anna v ní nevypráví o sobě, ale při čtení jsem jí mezi řádky viděla. Dlouhonohou, v péřovém boa, s něčím kouřícím v mezi rty. Ano, kuřivo, jaký halo efekt to vyvolá při pouhé představě francouze.
Krátká próza na neskutečné množství témat, zkrátka dobrá kniha. Důkaz, že autor je někdo, kdo je schopen napsat o všem.