Když ještě žili lidé
Clifford D. Simak
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28591/bmid_kdyz-jeste-zili-lide-c63-28591.jpg
4
350
350
Představme si, že vyhynulo lidstvo a v inteligentní rasu se vyvinula úplně jiná, o které by to člověk nikdy neřekl. Psi. A představme si, že by si psi mysleli, že lidé nikdy ani neexistovali. A také si představme, že tuto knihu napsal někdo podle vyprávění starších psů u krbu a největší psí lingvisté a vědci knihu rozebírají. Určují, co vlastně je pravda a co je symbolika. Tak o tomto je celá kniha. Je to vlastně kronika jednoho lidského rodu a pozvolného vymírání lidstva a vývoje nových druhů. Jakéhosi nadčlověka a také rasy mluvících psů, které šlechtí jeden z členů prastarého rodu Websterů. Popisuje nám postupnou degeneraci lidí, strachu ze samoty a také přetrhání vztahů s marťany a dalších utrpeních lidstva.... celý text
Přidat komentář
"Co je to šíp a luk?" Opravdu, co je to ? Napadlo Jenkinse. Začátek konce. Je to stezka, která vede na ryčnou cestu války. Je to hračka a zbraň a triumf lidské techniky. Je to první náznak budoucí atomové bomby.
Zaujímalo by ma, koľko ľudí od čítania odradil ten otrasný tuzemský obal a otravne doslovný názov. Nie že by som si vyberal knihy podľa obalu, ale ak by som mal pred sebou položené 2 klasiky a mal by som si vybrať, vyhrala by určite tá s lákavejším obalom. Nečudo, že novšie vydanie od laseru, ktoré pôsobí ako úplne iná kniha, tu má o viac než sto hodnotení navyše. Nech už ale kniha na vonok pôsobí akokoľvek brakovo, obsahovo je veru úplne inde a nebojím sa povedať, že ide o myšlienkovo jedno z najbohatších a najzaujímavejších sci-fi, aké som dosiaľ čítal. Podobne ako Asimovov Ja Robot, ide o poviedkový román, pojímajúci dlhé (v tomto prípade naozaj veľmi dlhé) časové obdobie, ponúkajúci náhľad na možný vývoj a smerovanie našej civilizácie. Ústredným motívom je agresívna podstata ľudskej nátury a snaha o jej zmenu. Simakove závery nie sú dva krát optimistické, no lacný optimizmus ani nieje to, čo k podobnej literatúre patrí. Obdivuhodné dielo.
Čekal jsem hodně a to jsem i dostal. Osm povídek v jedné časové ose, provázené robotem Jenkinsem, mimochodem velký sympaťák, takového si taky pořídím. Nádherné téma existence/neexistence, vývoje, degenerace, zániku. Opravdu mě to bavilo. Každý kdo si létě večer lehl do trávy a díval se na hvězdy musel přemýšlet o podobných věcech jako autor. Doporučuju.
O této knize bylo napsáno hodně. V této knize toho bylo napsáno také hodně. Je jako bible, má v sobě poselství. Ale stejně jako je to s biblí, záleží na výkladu. Já mohu říci pouze jedno, a to přání, které se mi asi nesplní. Kamaráde, já chci na Jupiter!
Nechápu, proč je zde kniha Když ještě žili lidé spojena s knihou Město, když jinde pomalu oddělují jednotlivá vydání. Přitom v tomto prvním českém vydání není epilog, který byl vydán až v roce 1973!. Ten je právě až v knihách pod názvem Město. Tedy nemůže být ani v prvním vydání románu The City z roku 1952!
Původně série povídek završená Epilogem je jedna z nejlepších Sci-fi knih vůbec.
Hodně zvláštní román, protože je složen z povídek napsaných v rozmezí několika let. Mezi tyto povídky autor později vložil komentáře, které jsou napsány z pohledu psa žijícího ve velmi vzdálené budoucnosti. Děj románu sleduje osudy rodiny Websterů skrze mnoho generací. Od blízké budoucnosti až k tisíce let vzdálené.
Román však nezačíná nijak dobře. První povídky jsou poměrně naivní a nevěrohodné. Ze začátku jsem se tak divil výslednému hodnocení. Jenže postupně román dostává čím dál větší myšlenkovou hloubku a ke konci je kniha téměř poetická. První čtvrtina knihy je však velmi slabá. Aspoň z mého pohledu knize značně ubližuje nepromyšlený děj a pak nesladěný kontext povídek a psích komentářů. Postupně se však úroveň knihy zlepšuje a sledujeme vznik psí civilizace. Děj povídek a psí komentáře se postupně přibližují až se střetnou.
Škoda slabého začátku a i psí komentáře jsou slabé a málo propracované. Až moc je cítit, že jsou psány člověkem. Chybí v nich to co se později objevuje v samotné knize. Jinak pro mě byla kniha překvapující ve všech ohledech: strukturou, literárním podáním, spojením sci-fi a filozofie a hlavně pocitovou intenzitou na konci.
Pokud si pod sci-fi představujete napínavý dobrodružný příběh odehrávající v budoucnosti, tak tohle rozhodně nečtěte. Kniha se totiž zabývá vývojem lidstva a různými formami existence. Je neuvěřitelně myšlenkově podnětná. Další promarněná šance na úplně úžasnou knihu. (Komu tento popis nestačí, může se mrknout na povídky, které jsem všechny okomentoval.) 85%
"Tyto legendy si psi vyprávějí u večerních ohňů, když vane severák. To se vždy rodina shromáždí u kamenného krbu a štěňata tiše sedí, a když vyprávění skončí, zvědavě se ptají: "Co je to Člověk?"
... ne vždy jsem si po prvních přečtených slovech knihy jistá, že je „to ono“, že mám před sebou příběh, který mi za ten čas s ním strávený rozhodně stojí ... někdy musím dát příběhu šanci mě zaujmout ... a někdy se stane, že se to prostě nepovede ... ale to rozhodně není případ téhle knížky, ... právě naopak, přečetla jsem první řádky a hned jsem věděla, že prostě jo :-) ... že mi tenhle příběh o člověku – legendě? ... bude za ten čas s ním strávený stát :-) ...
...a tak jsem se do něj pustila, držíc se ponaučení, kterého se mi dostalo hned v úvodu: "Zde je tedy máte, ty příběhy - nechť si je každý čte, jak mu je libo, pro zábavu nebo s úmyslem vystopovat historický význam či pro náznak nějakého skrytého smyslu. Naše rada pro průměrného čtenáře: neberte je příliš vážně, protože jinak vás zmatou či na vás číhá šílenství...“
Člověče ... kdo jsi a kam kráčíš?
"Patník - jediný badatel, který věřil, že příběhy jsou historicky podloženy a že Člověk v pravěkých psích dnech doopravdy existoval, tvrdil, že tento první příběh je vylíčením skutečného zhroucení lidské kultury. ... Nezdá se být možné - píše -, aby tak velká událost, jakou je zhroucení mocné mechanické civilizace, nalezla odraz jen v tak malé literární formě jako je legenda."
V celém příběhu dominuje pojem "město": „I když nejsme s to podat jednoznačný výklad pojmu a už vůbec nemáme představu o jeho funkci, ...většina psů se shoduje, že ... „ považuje společenskou strukturu Města za nepřijatelnou nejen z ekonomického, ale i ze sociologického a psychologického hlediska. Žádná bytost s vysoce vyvinutou nervovou soustavou nezbytnou pro vývoj nějaké kultury, tvrdí, by v tak omezených podmínkách nemohla existovat“ ...
... a pak tu máme „jazyk“: “Jazyk příběhu je obzvláště matoucí. Výrazy typu "Čert aby toho kluka vzal!" se staly záhadou pro nespočet sémantiků po celá staletí a vlastně dodnes nejsme s to interpretovat smysl mnohých slov a výrazů o nic lépe a poučeněji než v počátcích psí legendologie. Máme však jasno v terminologii, která se týká pojmu Člověk. Množné číslo této mytické rasy zní "lidé", ... přídavné jméno "lidský", ...
... svět zatím není zralý pro takovou pravdu ... že lidstvo stojí u pádu svých metropolí ... a vývoj lidstva pomalu, přes roboty, lidské mutanty a inteligentní mravence ... směřuje k vyšlechtění inteligentní psí rasy, která člověka přežije ...
... Simakův styl psaní mě zaujal, a to natolik, že tento příběh řazený do SF rozhodně není to poslední, co si od něj přečtu ... pro mě byl spíš hluboce hluboce filozofickým textem ... nezaměřeným na popis technologií budoucnosti (to jsem vnímala spíš jako kulisu příběhu), ... ale především a právě na člověka, ... varuje nás, ... ukazuje, kam naše civilizace, zaměřená na technologie, směřuje ... a důvodem je, že sami před sebou zavíráme oči, neumíme se poučit a stále znovu a znovu svou inteligenci užíváme ...proti sobě ...a z toho opravdu mrazí ... a je celkem jedno jestli budoucnost lidstva půjde směrem zkázy měst jejich vylidňováním, jak jsme byli svědky v tomto příběhu ... nebo třeba právě naopak, jak to spíš dnes můžeme pozorovat ... jejich šíleným zalidňováním a přeměnou v megalomanské soběstačné komplexy, kde se soustředí ohromné množství lidí, kteří, čím blíž k sobě mají ... tím míň jsou „spolu“ ... ale jak je vidět, ani „cesta z města“ by nemusela být tou správnou volbou :-) ... spíš bychom si měli začít hledat „cestu k sobě“ :-) ...
... možná je opravdu člověku potřeba rozumu „bez vyježděných kolejí logiky“ ... aby našel cestu k novému pojmu a smyslu života ... která by mu třeba ukázala jednodušší a přímější směr :-) ... zatím člověku nezbývá než „kráčet sám, jako jediná myslící, inteligentní rasa, zcela uzavřená sama v sobě“ ...
Až po přečtení jsem zjistila, že je ta knížka z 50. let! Vůbec na to nevypadá.
Smutná a temná, nutící k přemýšlení, jak i zdánlivě epizodické situace nebo rozhodnutí jednotlivců mohou ve výsledku ovlivnit osud lidstva.
Nemám, prostě nemám ráda psy. Nikdy jsem k nim nepřilnula, vadí mi jejich uslintané tlamy, smrad a hluk. Ta nechutná potřeba olizovat obličeje, brr.
Naopak mám ráda sci-fi a tuhle knihu jsem četla dávno, pradávno. Příběh mě dostal. Jak tu někdo psal, působí smutně, trochu definitivně. Psí původ legend mi vůbec nepřišel divný, možná bych nenašla vhodnějšího vypravěče, než odvěkého průvodce člověka :). Jenom kdyby si psi pamatovali, že kdysi měli pány, mrchy :).
Jedno z najlepších sci-fi vôbec, bez tej naivity 50-tych rokov 20. storočia by to nebolo ono. Z knihy cítiť zvláštny smútok nad ľudstvom. Nadčasové dielo!
Nepopírám, že autor má zajímavé myšlenky, ať už se týkají chování lidské rasy, její možné (ne)budoucnosti i s možností vývinu jiné, zvířecí rasy na matičce Zemi, přesto této povídkově navazující sbírce, která mi docela připomínala stylem a formou Asimovova Já, Robota, chyběla nadstavba v podobě fungujícího děje, takže ve výsledku dávám čistý střed - 50 %
Pozvolný děj, který s dalšími povídkami získává na originalitě a kráse. Ke konci už jsem si knihu neskutečně užíval. Pro mě zde platilo, že čím méně lidské rasy v příběhu, tím lépe. Možná to samé platí i pro naši planetu...
P.S. Budu si sakra dávat pozor, abych v lese nekopl do mraveniště :)
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Moc se mi to líbilo. Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá, ale po první legendě se to rozjelo....Jen mě trochu mrzelo, že autor spolu s Jenkinsem (robotem) nadržoval psům. Super kniha!!!
Velmi působivé. Hodně námětů k přemýšlení.
Místy mi překlad připadal trochu neučesaný.
Podľa mňa je to skvelá kniha. Simakovi sa podarilo VYTVORIŤ ucelený a zaujímavý svet s vlastnými pravidlami a navyše vysoko zaujímaví. Téma ľudského zmyslu života a jeho cesty naprieč budúcnosťou mi evokovalo Sterlingov Schizmatrix, takže som uchvátený že v dobe vzniku románu(?) vôbec niekomu napadli takéto námety (hovoriace psy, evolúcia, dalšie dimenzie, prevteľovanie…). K naprostej spokojnosti mi ale chýbalo dačo málo. Dielo podľa mňa nieje humanistické, skôr z neho cítiť bezvýchodiskovosť situácie ľudí, ktorý sa neustále zaplietajú v kruhu omylov. A to je ten najväčší problém. Na ľudstvo je nahliadané akoby zvrchu, a tým pádom nemôže samotný človek povedať že nejaké počínanie je dobré alebo zlé pre ľudstvo. Proste príliš ťažká téma knihy. A možno to nieje problém ale devíza. A keďže autor nemôže nadržiavať rase ľudí (inak by bola knižka nezaujímavá, na úrovní socialistického realizmu:), vyzdvihuje skôr negatívne črty ľudskosti. Tieto sa v deji síce evolučne odstránia ale žiaľ cesta to aj tak správna nieje.
Tvorbu velmistrů žánru scifi z 40. a 50. let minulého století zbožňuji a stejně tak i sci-fi díla se silným filosofickým poselstvím. A tak mne docela mrzí, proč mi vychvalované Simakovo Město tak docela nesedlo. Kniha přitom obsahuje řadu zajímavých zamyšlení nad vývojem lidské rasy od úprku z přeplněných měst, přes odosobnění lidstva a odchod do atmosféry plynných obrů až po převzetí naší planety mutanty a rasou vyšlechtěných inteligentních psů, kteří nám tak docela nerozumí. Simak vynalezl transhumanismus dávno předtím, než vůbec někdo toto slovo vyslovil. Jenže z literárního hlediska knize chybí něco, co bohužel k příjemnému čtení potřebuji - a to je děj. Takže přes všechny zajímavé myšlenky mne ke knize nic nepudilo a do čtení jsem se dokonce musel nutit s myšlenkou, že takto stěžejní dílo prostě přečíst musím. Na rozdíl od Asimovových a Clarkových klasik se žel k této klasice už asi nevrátím. 70%.
Nejsem žádný pejskař a na stránku Pes je jídlo, ne kamarád shlížím s pobavenou shovívavostí, ale Město je nádherným popisem psího triumfu věrnosti nad zabíjením. Simakova vize budoucnosti, kde psi převzali po lidech planetu Zemi na lidi nazírá vskutku nelichotivě. Pohodlní a zároveň násilní tvorové, kteří v momentě, kdy si mohli podmanit vesmír zvolili tu jednodušší cestu. Přese všechny proměny, kterými lidé projdou je jedinou dobrou věcí to, že odešli. První povídky nejsou nijak zajímavé, mnohem chytlavější jsou filozofické předmluvy, které jim předcházejí, ale od příběhu z Jupitera nabere sbírka legend o člověku neskutečnou hloubku. Fantaskní výjevy (Jenkins v hradu mutantů) se prolínají s ryzí sci-fi a cestujeme jak vesmírným prostorem tak paralelními světy. Přirozené plynutí času, psí úvahy i ukončení příběhu o předání světa dělají z Města jednu z nejlepších žánrových mytologií a nebýt slabších prvních povídek naprostý klenot.
Část díla
 |
Dezerce / Dezertéři 1944 |
 |
Epilog 1973 |
|
Ezop 1947 |
|
Jednoduchá metoda 1951 |
|
Město 1944 |
Autorovy další knížky
| 2013 | Město |
| 1990 | Poselství z vesmíru |
| 1995 | Prstenec kolem Slunce |
| 1992 | Čas je ta nejjednodušší věc |
| 1993 | Přestupní stanice |
Inteligentné premýšľavé science-fiction nútiace človeka k zamysleniu sa nad možnou (ba niekto by možno povedal neodvrátiteľnou) pominuteľnosťou ľudstva. Túto knižku mi odporučil jeden kníhkupec (a následne mi ju pochopiteľne predal), ktorý ma najskôr lákal na bizarný príbeh o hovoriacich psoch, robotoch a nebezpečne inteligentných mravcoch, ale knihu treba predovšetkým vnímať ako humánne posolstvo, v ktorom preberajú štafetu po krvilačných a bojachtivých ľuďoch práve psy. Skeptický Simak vo svojom príbehu prakticky zavrhuje celú ľudskú spoločnosť, je zrejmé, že neverí v žiadne zlepšenie, a tak je teda táto humánnosť (ľudskosť vlastná ľuďom) prenesená mimo samotné človečenstvo. Táto nedôvera v smerovanie ľudského rodu však nie je podávaná chladnokrvne, ale s veľkým bôľom, nostalgiou a melanchóliou - a tak Simak neustále hľadá známky ľudského aj v cudzom a vyľudnenom svete.