„...když jsem to slíbil!“
Luděk Munzar
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204199/bmid_kdyz-jsem-to-slibil-YU2-204199.jpg
5
16
16
Románová prvotina úspěšného herce a režiséra (ale také automobilového závodníka a sportovního pilota) je zajímavou sondou do jedné z oblastí jeho zájmu - letectví. Ale zdaleka nevypráví jen o něm.
Přidat komentář
Krásné návraty času, které nám čtenářům dopřál pan Munzar.
A zároveň již teď vím, že kdykoli nad mojí hlavou zakrouží letadlo, moje první myšlenka poletí do oblak, přímo k vám, pane Luďku Munzare…
,,Jezdit na kole, souložit a lítat se nezapomíná. Jen si člověk musí uvědomit, kterou činnost v kterém věku dělá.“
Tak to jsem si tedy oddychla...)
P.S: K létání jsem nikdy nepřičichla, ale touto knihou jsem nadšena. Opravdu, fakt...
P.P:S: A teď konečně vím, proč byl - je - a bude pan Munzar vždy oblíbený...
Krása.. jeden z mých nejoblíbenějších herců vypráví o mém nejoblíbenějším snu..
Jsem ráda, že jsem si počkala na audioknihu.. Bez té „duše“ by to bylo jen na půl páry..
Pro kohokoliv, kdo kdy přičichl k létání, je tato kniha naprostou nutností. Piloti mají dost často básnické střevo a rádi píší vzpomínkové knihy. Munzarovo dílko je ale z docela jiného soudku, protože autor je z docela jiného těsta než většina pilotních autorů - poetika narůstá oproti nim o několik stovek procent. Nejblíže je to asi Bachovi, prostě až dětsky čirá radost z létání a krajiny, doplněná významnou dávkou nostalgie po starých dobách. Poslechl jsem si to jako audioknihu, načtenou samotným autorem, a byl jsem nadšen. Nedokážu ale posoudit, nakolik budou nadšení sdílet ti, kdož jsou létáním nedotčeni. 99,9%!
Tato kniha je jedním z důvodů, proč jsem se stal profesionálním pilotem. Díky pane Munzare.
V Luďku Munzarovi nachází česká literatura objev, přišlo mi to jak od zralého, zkušeného spisovatele. Možná to bylo tak pravdivé, protože tam vložil vzácné momenty ze svého vlastního života. Působilo to tak opravdově chlapsky a přitom to bylo trochu nostalgické a dojemné. Mělo to i poselství, že sliby se mají plnit, je to otázka vlastního charakteru.
Já, který jsem nikdy neletěl a při pohledu z třetího patra dostávám závrať, můžu těžko ocenit zážitky pana Munzara z jeho leteckých začátků. Rozhodně má však moji úctu za to, s jakou pílí a zaujetím se do létání pustil a že to všechno zvládl. Určitě to při jeho povolání nebylo jednoduché.
„...když jsem to slíbil!“
Priznám sa, že som pána Munzara moc nemusel. Averziu mi v detstve privodili rodičia, ktorí ma nútili pozerať na seriály, ako boli Synovia a dcéry Jakuba Skláře, 30 prípadov majora Zemana, Malý pitaval z veľkého mesta a pod. Podľa nich výborné počiny, pre mňa niečo nepozerateľné. Vo všetkých sa objavil aj pán Munzar a dostal sa u mňa do škatuľky "toho pána tiež nemám rád". Lenže detstvo pominulo a ja som vzal na milosť niektoré epizódy zo spomínaných seriálov a zistil som, že pán Munzar je vlastne príma chlapík. No a keď som zistil, že tento fajn chlap podľahol lietaniu (ja som si pri lietadlách odpracoval takmer 20 rokov) a ešte k tomu napísal knihu, bol som zvedavý, ako sa s písaním popasoval.
Jeho láska k lietaniu steká ako nektár z každej stránky a ja som sa opájal. Opis situácie tesne po druhej svetovej ma naozaj chytil za srdce a celú knihu som doslova zlupol. Jediné, čo mi skalilo radosť, je rozsah knihy - je príliš krátka, chcelo by to viac! Nanešťastie sa toho už nedočkáme, ale verím, že všetci, ktorým letectvo učarovalo sa niekde tam v leteckom nebi nakoniec stretnú.