„...když jsem to slíbil!“ přehled

07.06.2020

Priznám sa, že som pána Munzara moc nemusel. Averziu mi v detstve privodili rodičia, ktorí ma nútili pozerať na seriály, ako boli Synovia a dcéry Jakuba Skláře, 30 prípadov majora Zemana, Malý pitaval z veľkého mesta a pod. Podľa nich výborné počiny, pre mňa niečo nepozerateľné. Vo všetkých sa objavil aj pán Munzar a dostal sa u mňa do škatuľky "toho pána tiež nemám rád". Lenže detstvo pominulo a ja som vzal na milosť niektoré epizódy zo spomínaných seriálov a zistil som, že pán Munzar je vlastne príma chlapík. No a keď som zistil, že tento fajn chlap podľahol lietaniu (ja som si pri lietadlách odpracoval takmer 20 rokov) a ešte k tomu napísal knihu, bol som zvedavý, ako sa s písaním popasoval.

Jeho láska k lietaniu steká ako nektár z každej stránky a ja som sa opájal. Opis situácie tesne po druhej svetovej ma naozaj chytil za srdce a celú knihu som doslova zlupol. Jediné, čo mi skalilo radosť, je rozsah knihy - je príliš krátka, chcelo by to viac! Nanešťastie sa toho už nedočkáme, ale verím, že všetci, ktorým letectvo učarovalo sa niekde tam v leteckom nebi nakoniec stretnú.

31.12.2019

Krásné návraty času, které nám čtenářům dopřál pan Munzar.

A zároveň již teď vím, že kdykoli nad mojí hlavou zakrouží letadlo, moje první myšlenka poletí do oblak, přímo k vám, pane Luďku Munzare…

,,Jezdit na kole, souložit a lítat se nezapomíná. Jen si člověk musí uvědomit, kterou činnost v kterém věku dělá.“
Tak to jsem si tedy oddychla...)

P.S: K létání jsem nikdy nepřičichla, ale touto knihou jsem nadšena. Opravdu, fakt...
P.P:S: A teď konečně vím, proč byl - je - a bude pan Munzar vždy oblíbený...