Když se mnou půjdeš tajgou
Helena Drdlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506396/bmid_kdyz-se-mnou-pujdes-tajgou-Lu8-506396.jpg
4
25
25
Když někdo zachrání život divožence, získá v ní dlužnici. Tak káže zákon Sibiře. Jenže věci se občas zkomplikují. Alexej totiž není žádný rytíř na bílém koni a svých problémů měl dost už předtím, než mu osud přivedl do cesty Ajgyr, mladou divoženku s prořízlou pusou, hlavou plnou snů a očima modrýma jako hlubiny Bajkalu. Píše se totiž rok 1918, nad Ruskem vlaje už několik měsíců rudá vlajka, československé legie táhnou na Irkutsk a zdá se, že dějiny si právě našly cestu i do těch nejzapadlejších koutů Sibiře…... celý text
Přidat komentář
Musím uznat že kniha se moc hezky četla, autorka píše velmi čtivě nicméně příběh samotný už tak poutavý není. Na druhou stranu mě velice zaujalo jakým způsobem autorka propojila fantasy divoženek a skutečnou válku podloženou historickými fakty což jak se můžeme přesvědčit poměrně sedí. V příběhu má člověk pocit jako by to krajinou šel s hlavními postavami jelikož autorka umí skvěle vykreslovat prostředí. Ke knize se nejspíš vracet nebudu ale za jedno přečtení stála určitě
V první řadě bych chtěla vyzdvihnout neuvěřitelně silnou, až melancholickou a depresivní atmosféru, kterou autorka dokázala na stránkách své knížky s úchvatnou obálkou vybudovat. Naprosto skvěle se hodí k prostředí nemilosrdné Sibiře, kde každý musí o své místo bojovat.
Velice se mi líbí také fakt, že v příběhu hrají velkou roli divoženky se svými magickými silami a tajemným, čistě ženským společenstvím, které se bílým mužům obloukem vyhýbá. Jak je tedy možné, že Ajgyr doprovází Alexeje na jeho cestě? Totiž, i v řadách divoženek se čas od času najdou takové, které oplývají zvědavostí. A když divoženka někomu dluží za svůj život, není to jen tak. Autorka si s těmito nadpřirozenými bytostmi opravdu vyhrála a naprosto nenásilným způsobem čtenářům postupně poodhrnula závoj halící jejich existenci. Opravdu moc se mi také líbila slova z jejich světa, která se v příběhu objevují. Jako příklad uvedu označení Udun-sibir, které v jazyce divoženek znamená Matka Sibiř. Na konci knihy najdeme také krátký, praktický slovníček, který se při čtení jistě hodí.
Alexej je velmi zvláštní mladý muž. Má mnoho různých vrstev a sám tak docela neví, kde je jeho místo. Zkraje se jeví jen jako voják, který se snaží dostat zpět ke svým spolubojovníkům, později však zjišťujeme, že jeho pobyt na Sibiři má pádný důvod. Postupně vyplouvá na povrch, co je zač a jaká je jeho minulost.
S každou další stránkou máme šanci sledovat vývoj vztahu mezi Alexejem a Ajgyr, který je z počátku velmi, velmi opatrný, ale postupně se proměňuje a sílí. Celou dobu jsem jim fandila a přála si, aby se mezi nimi vytvořilo pouto přátelství nebo lásky. Když jsem však později zjistila určitá fakta o Alexejovi, musím říct, že má slabost pro něj poněkud ochladla a nebyla jsem tedy z konce tak nadšená, jak jsem doufala. Zároveň si ale myslím, že je to dobře, protože si tak knížka až do konce zachovala svůj hořkosladký nádech.
Když jsem se po dočtení zamyslela nad tím, co se vlastně v knížce odehrálo, měla jsem tak nějak pocit, že většinu času se tu tak úplně nic moc nedělo. Hodně jsme se spolu s hrdiny probírali minulostí a dostali jsme příslib budoucnosti, ale samotný děj knížky jako takový mi místy připadal trochu prázdný. Jako by vlastně ono putování kolem Bajkalu (který je mimochodem nepředstavitelně obrovský) sloužilo jen jako přemostění minulosti a budoucnosti, ale žádný hlubší význam tak docela nemělo. Alespoň to byl můj pocit. To, jestli je to dobře, nebo špatně, vlastně asi nedokážu dost dobře posoudit.
Pokud tedy máte rádi knížky, které jsou založené na kouzlu prostředí, atmosféře a zkoumání minulosti hlavních postav, pak bude Když se mnou půjdeš tajgou knížka pro vás.
Bylo to zajímavé čtení, které nás zavede k tajuplnému Bajkalu. Sledujeme cestu Alexeje a Ajgyr, divoženky. Je zde krásně popsána příroda Sibiře a tajuplné rituály na pozadí války.
Mou pozornost přitáhla tato kniha zajímavou obálkou a názvem + česká autorka, které poslední dobou preferuji. Trochu jsem se zarazila u zařazení fantasy, které nečtu. Ale od první stránky mě kniha "chytla". Překrásně popsaná krajina, příběh krásně plyne a zjištění hlavního hrdiny, za co se vyplatí bojovat. Pro mne výjimečná kniha.
Velmi příjemné čtení. Víc než příběh samotný jsem vnímala malebnou tajgu, detailně vykreslenou přírodu se všemi vůněmi, barvami, proměnami i nebezpečím, které se v ní může skrývat. Autorka má velmi úžasný jazyk a skvěle s ním umí pracovat. Četlo se to samo. Je to tak sugestivní, že mám chuť ihned se tam vydat a snad i pátrat po divoženkách. Fantasy je podávána po lžičkách. Magie má velmi realistický charakter (možná by příběh spadal do kategorie magického realismu). Divoženky mi potom připomínaly elfky, dryády nebo amazonky. Autorka to také nepřehání s romantikou. Romantická linka se odvíjí velmi pomalu a nikde to není přeslazené, celkově je to hezky vyvážené stejně opatrně podávanou akcí. Prostě od všeho přesně akorát :-)
Příběh samotný je o střetávání dvou realit, dvou neslučitelných světů. Oba hrdinové za něco bojují, něco musí obětovat, čeká je těžká volba, o které ani po zvolení neví, jestli to bylo dobře nebo špatně - možná až s odstupem času si řeknou, že není žádné dobře ani špatně, prostě to tak mělo být, aby je osud dostal tam, kde být měli. - Je to prostě kniha o životě.
Snad jedinou výtku bych měla k hrdinovi, o kterém jsem si do konce nebyla jistá, kolik je mu let (dle jeho chování). Až to závěrečné odkrytí jeho karet mi napovědělo přesněji.
Píše se rok 1918 a v Rusku zuří občanská válka. Alexej utíká z Petrohradu a útočiště najde ve vesnici Listvjanka na březích Bajkalu. Tady potkává divoženku Ajgyr a pomůže jí ze zajetí. Situace se začne vyostřovat
a Alexej musí utéct. Na cestě potká Ajgyr, která má k němu dluh, protože ji zachránil. Vydávají se společně tajgou. Alexej se chce přidat k boji za svobodu a Ajgyr se stále víc vzdaluje od návratu ke svým sestrám. Jejich společný čas oba mění.
Kniha napsaná er-formou obsahuje jedenáct delších kapitol a epilog.
Autorčin styl psaní je čtivý a zasadit děj do období občanské války je originální. Líbily se mi hlavně popisy přírody, úplně jsem se v lesích viděla.
Postava Ajgyr vnáší do knihy fantasy prvky. Jako divoženka umí i zvláštní věci a dozvíme se něco i z jejího světa.
Alexej je mladík s horkou krví co prahne po lepším světě. Svojí hloupou chybou se stává psancem. Postupně jsem k němu hledala cestu, tak jako Ajgyr.
Co mi vadilo, byla spousta jmen, i když hned na začátku jsou všechna vypsaná.
Za knihu, poskytnutou k recenzi,moc děkuji @moba knihy.
Nebudu Vám lhát, u této knihy jsem se absolutně nechala zlákat obálkou. Láska na první pohled! A i když vím, že bych jako čtenářka neměla soudit knihu podle obalu, tady musím říct, že jsem udělala dobře!
Znáte takový ten pocit, kdy nemůžete přestat číst a musíte vědět, jak to celé dopadne? Tak přesně toto se mi dělo během čtení tohoto příběhu.
Prostředí Sibiře, Bajkalu a divočiny, témata, která jsou pro mě nevšední a velice zajímavá. Kniha se mi četla sama, díky kratším kapitolám a způsobu, jakým autorka píše, jsem měla dočteno ještě v ten samý den, co jsem příběh začala číst. Příběh plný lásky a odvahy se mi dostal pod kůži.
Pokud Vás baví příběhy z prostředí Sibiře, tak Vám musím tento příběh doporučit všema deseti. A pokud máte rádi historii a romantiku, tak pro Vás tento příběh musí být musthave!
Závěrem tedy musím říct, že kniha je opravdu povedená a od autorky Heleny Drdlové si v blízké budoucnosti přečtu její další knihu s názvem Uteč, než doroste měsíc. I na tu se velmi těším a na autorčina díla se musím více zaměřit, jelikož tato kniha na mě opravdu zapůsobila.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Uteč, než doroste měsíc |
| 2023 | Když se mnou půjdeš tajgou |
| 2020 |  A vesmír se rozsvítil |
(SPOILER) Za mě hodně příjemné překvapení od české autorky, do reálií první světové války a počátku Ruské revoluce se svržením cara Mikuláše a rodu Romanovců přidala lehce fantasy prvek a divoženkám z daleké Sibiře přiřkla kapku magické moci a nadpřirozených schopností. Líbil se mi příběh postupného sbližování dvou mladých lidí z rozdílných světů (koneckonců právě proto mě podle anotace kniha zaujala) a celou dobu jsem trnula hrůzou a byla si jistá, že jejich putování vlastně snad ani nemůže mít šťastný konec (a to jsem se spletla a za to dávám autorce i knize další plusové body). Vyprávění má zvláštně teskný podtón a výstižnou bezútěšnost Ruska a jejích obyvatel (nevím, jak přesně to pojmenovat, ale přijde mi, že ony nuzné podmínky a mizerné charaktery se vyskytují snad ve všech knihách z Ruska), moc pěkné byly i popisy přírody, zkrátka takový lyričtější styl vyprávění, kdy se k podstatě událostí, které hlavní hrdiny svedly dohromady, dostanete až po delší době. Kniha se mi každopádně líbila a rozhodně si ji v budoucnu přečtu někdy znovu :-)