Když se zvěrolékař ožení
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57505/bmid_kdyz-se-zverolekar-ozeni-65ca275edfa3d.jpg
5
770
770
Zvěrolékař série
>
Román anglického veterináře, navazující na jeho knihu To by se veterináři stát nemělo, zavádí opět do světa drobných yorkshirských farmářů a zemědělců a v úsměvném nadhledu líčí vzrušující i dojemné příběhy venkovského zvěrolékaře v době, kdy se nad idylou anglického venkova stahovala mračna druhé světové války. Dotisk v roce 1997.... celý text
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
All Things Bright and Beautiful, 1973
více info...
Přidat komentář
Jamese Herriota beru i ženatého! A otec jeho manželky Heleny je k nezaplacení. Mám radost, že Tristan a Sigfried nám i tady zůstali svobodní se svými milostnými spády... A hlavně duch místa, vlídný humor, nostalgie za poklidným životem, trocha smutku a hodně radosti nám v tomto díle zůstaly také!
Velice příjemné vyprávění o životě mladého veterináře a jeho pacientech. Většina příběhů dopadne dobře, někdy i v případech, kdy by to člověk ani neočekával. A při některých historkách jsem řvala smíchy. Ráda se ke knize vrátím.
Příjemná oddechová četba hodící se třeba na závěr dne, kdy se zrovna nedařilo a všechno šlo jaksi šejdrem.
Opět moc pěkná a milá knížka ze života anglického veterináře. Zde popisuje i život s manželkou Helenou. Prostě je to takové humorné i vážné, v každém případě pěkné čtení.
Pro mě je Herriot zárukou příjemného, klidného a hlavně lidského čtení. Něco jako Svěrák za ČR.
Třetí počin od pana Herriota co jsem četl. A leč se jedná o nejslabší kousek, rozhodně jej nemůžu nazvat špatným. Stále zde platí, že je tato kniha krásné odpočinkové čtivo, ze kterého cítíte, jak autor miloval svou ženu, práci i tamní krajinu
Další skvělé pokračování mého oblíbeného pana veterináře. Pohodové čtení, oddechovka.Vřele doporučuji, 100%.
Opět starý dobrý Herriot, přečteno již po několikáté, ale stále balzám pro duši...
Kvalitní humoristický román o anglickém, venkovském veterináři, plná lásky nejenom ke zvířatům. Někdy sice i se smutnými příběhy, některé zákroky jsem přeskočila, i když převažují samozřejmě odpočinkovější pasáže. Tentokrát se zvěrolékař stává otcem a je kolem něho a toho hlavně zase spousty legrace... Stejně jako kolem samorostlých farmářů.
Ať už čtete od Herriota cokoli, je to záruka dobrého čtení.
Na knihu jsem se moc těšila, ale nečekala jsem od ní nic mimořádného. A najednou když jsem jí otevřela, byla jsem překvapená, jak je tato sbírka povídek pestrá; kromě obvyklých příběhů, kde hlavními hrdiny jsou všichni možní tvorečkové od malých pejsků, jehňat až po velké koně a býky zde autor poodkryl zase něco málo ze svého života a mohli jsme tak opět lépe poznat osudy Tristana, Siegfrieda nebo Heleny. Jako vždy milé čtení, které však na mě udělalo hluboký dojem.
„Zdálo se mi, že něco navždycky ztrácím. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to není konec všeho. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to je teprve začátek.“
Velmi příjemná oddychovka od veterináře - sympaťáka. :-) Krásně dokázal vylíčit drsnou krásu Yorkshiru, včetně svérázných obyvatel, kteří tam žijí.
Co se stane, když se zvěrolékař ožení? V podstatě nic nového. Jen se usadí o dvě patra výše v novém bytě, tráví méně času se svými kolegy, ale stejně času na pochůzkách po svých zvířecích pacientech. Pečuje o ně se stejnou láskou a pečlivostí jako dříve. Opět se setkáme se svéráznými farmáři, jejich svěřenci a snahou mladého Herriota jim pomoci. Někdy se to podaří, jindy bohužel ne. Čtenář mu ale drží palce, protože nelze než mu fandit. Krásná kniha, kdy se opět smějete z plných plic, ale i zamyslíte nad osudy Angličanů, kteří dobrovolně nastoupili do války. O tom ale už třetí díl ságy.
Ke knize, která byla vydána v roce 1981 jsem se vrátila po mnoha letech. Takové příjemné a milé čtení opravdu čtenáře potěší. V příběhu o lásce ke zvířatům, přírodě, a navíc se spojením řady humorných příhod, je kniha ideální pro chvíle odpočinku.
Toto je dobrá knížka na odpočinek. Jemný humor a příjemná atmosféra pohladí na duši.
Jsou knížky ke kterým se vracíte i několikrát. Pro mne jsou to všechny knihy od pana Herriota. Tak třeba tuto jsem četla několikrát a nikdy mne neomrzí a vždy najdu něco "nového",čeho jsem si při předešlých přečtení tak detailně nevšimla. Zde mne zaujala jedna věta
" Je důležité vědět, že toto je náš jediný a neopakovatelný život a že je na nás, abychom ho přijímali statečně a úsměvně." Tak to dělám a proto se vracím k těmto knihám.
Přímočaré a laskavě jednoduché vyprávění je prostě balzámem na duši.
Tohle byla moje první knížka od Herriota. Jsou v ní milé lidské příběhy z veterinárního prostředí drsné části Anglie. Za mne výborné pohodové čtení. Můžu jen doporučit. Veterinář vede nevšední život, nenechá se ničím vyvést z míry. Nejvíc mě ale dostávaly části, kdy toho dost vypije a pak nekompromisně sedne za volant. V té době a v té části země to asi bylo naprosto normální. Jinak odborník a pomáhal všem zvířatům, jak jen mohl, opravdu úžasný lidský příběh.
Další díl vyprávění o slastech a strastech života venkovského zvěrolékaře minulého století. Je zajímavé uvědomit si rozdíly, ať už v možnostech péče o zvířata tehdy a dnes, tak to, že po návštěvě hospody a několika pivech bylo normální usednout za volant.
... zdálo se mi, že něco navždycky ztrácím. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to není konec všeho. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to je teprve začátek.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Nejde, opravdu nejde hodnotit jinak než naplno. Na ty nádherné popisy krajiny, dialogy s obyvateli vesnic nebo studenty na praxi a tu obrovskou lásku ke zvířatům, na to jen tak něco nemá. K tomu pak ještě musím vypíchnout jedno - je strašně zajímavé sledovat to autorovo retrospektivní zamyšlení, že některé nemoci se ještě zkrátka nedaly řešit jako v dnešní době, a upřímně jsem se radoval s ním, když zkoušel tehdy průlomové léky a zvířata na to dobře reagovala, mohla být konečně vyléčena a nemuselo se volat onomu "odborníkovi", který rozuměl nejlépe všemu :-))