Když se zvěrolékař ožení
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57505/bmid_kdyz-se-zverolekar-ozeni-65ca275edfa3d.jpg
5
770
770
Zvěrolékař série
>
Román anglického veterináře, navazující na jeho knihu To by se veterináři stát nemělo, zavádí opět do světa drobných yorkshirských farmářů a zemědělců a v úsměvném nadhledu líčí vzrušující i dojemné příběhy venkovského zvěrolékaře v době, kdy se nad idylou anglického venkova stahovala mračna druhé světové války. Dotisk v roce 1997.... celý text
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
All Things Bright and Beautiful, 1973
více info...
Přidat komentář
Herriotovy knihy mi nosil manžel před bezmála čtvrtstoletím při mých zdravotních potížích. Vždy mi dodaly radost a sílu a stále se k nim vracím.
Kromě zážitků ze stájí, chlévů, stodol, ohrad, pastvin a luk máme možnost nahlédnout i do Jamesovy domácnosti s novopečenou paní Herriotovou v čele.
Zábava, nádhera, paráda!
Pět hvězdiček nestačí, panu Herriotovi bych snesla celou hvězdokupu!
U Herriota člověk s jistotou ví, co dostane - takže když je potřeba zahnat chmury, přesně víte, po čem sáhnout (a je skoro jedno, o kterou porci z jeho zážitků a vzpomínek se vlastně jedná, všechny mají stejný účinek).
Zvířátka má každý rád a náhled do práce jiného také vždycky potěší. Herriotova série ale přináší něco víc, než jen historky o psech, porodních provazech, kočkách, kalciu, krávách, době bez penicilinu a jehňátku Herbertovi s jeho ocáskem. Je to sonda do anglického venkova 30. let minulého století s těmi všemi vřesovišti, zídkami, rozbitými úvozy a s jeho rázovitými, povětšinou červenolícími a z fajfky mocně bafajícími obyvateli. Autor měl tohle všechno sakra rád a tak má čtenář pocit, že se kniha odehrává v ráji, kde je všechno ještě v pořádku, lidé žijí takřka v dokonalé harmonii a největším zloduchem je schvácenost kopyt a záludná brucelóza. V dnešní přetechnizované, uspěchané a záludné době je to vskutku balzám na duši. 99%
Nádherný výlet do jiného času, do jiné země, ale do hloubky srdce a duše, která je vlastní všem vnímavých lidem. Nesmírně mne potěšilo, že i moje děti, žijící v dnešním, natolik odlišném, světě se mnou nadšeně četly tyto dojemné a lidské příběhy, sdílely radost i smutek z těch nádherných příběhů a dokázaly vnímat poezii krajiny, kterou nemohly vidět.
Ty povídky jsou jako závany radosti, drobky smutku, kapky moudrosti, pohlazení lásky, laskavé sebeironie a možná, možná, že jsou i cestou k lidskému štěstí, které se skrýva v těch nejobyčejnějších věcech každodenního života A o těch nejobyčejnějších i obyčejných věcech neumí psát nikdo lépe než pan Herriot
...tyhle knížky léči chmury a měly by se předepisovat jako lék proti depresi v ordinacích psychologů...
V téhle knize mě jako překladatele zaujala hned první historka o farmáři, který každou sobotu vyrazí do hospody a když se po zavíračce vrátí domů, sedne si v kuchyni, nasává lahváče a zpívá až do rána. Herriot vypráví jak k němu jednou přijel v noci ze soboty na neděli podívat se na nemocnou ovci, už na dvoře uslyšel jeho hulákání a když mu ten strejc přišel otevřít, "informoval" ho z plna hrdla, že KOMU VÁŠEŇ V SRDCI HÁRÁ, TOMU NENÍ POMOCI! Četl jsem i originál, kde samozřejmě dotyčný vožbrunda zpívá nějakou anglickou nebo skotskou odrhovačku, ale musel jsem dát za pravdu paní Marxové, že zvolila českou píseň. Úkolem překladatele je zprostředkovat čtenáři především autentický dojem. V tomto případě by nějaký trapný překlad veršů o modrých skotských zvoncích prostě nebyl dost "úderný", zato když se kořalovi vloží do úst halekačka o hučící Niagaře, člověk ho nejenom vidí, ale dokonce i cítí, jak z něj táhne pivo. A je úplně jedno, že se jmenuje Harold Ingleby a je to Angličan z Yorkshiru.
Další úžasná kniha od pana J. Herriota. Pohladí po duši, občas rozesměje, občas rozesmutní a hlavně vyvolá neskonalý obdiv. 4,5*
Příjemné čtení - poetické popisy anglického venkova, zajímavé čtení - léčení zvířat v 30.letech minulého století s minimem účinných léků a z toho vyplývající bezmoc,ale jindy zase radost,když se léčba podaří, vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a zvířaty - pěkné...
Knihy Jamese Herriota nejsou jenom o zvířatech, ale především o lidech. Autor píše s láskou i o těch, kteří ho vytáhnou v noci z postele nebo jsou nepříjemní. Z knihy na vás dýchne sounáležitost s přírodou a chuť pomáhat všem tvorům, ať už dvou nebo čtyřnohým.
Zvláštní, když jsem knihy kdysi četla, chtěla jsem se pod jejich vlivem stát veterinářkou. Dneska se spíše divím, že mne to neodradilo. I když předpokládám, že dnešní veterinář nemá život zdaleka tak drsný, ale možná ani tak kouzelně pestrý.
byla to první kniha, kterou jsem přečetla a lituji toho že jsem si nekoupila knihy, které od něho vyšli
Klasika klasická - milé, hřejivé, humorné, laskavé...kdo četl, ví, kdo ne - stačí otevřít knihu a nechat se přenést do staré dobré Anglie.
autor má dar nejen prožít s úsměvem svůj život se vším všudy ale ještě o tom vyprávět způsobem, který rozesměje i ostatní
A další várka příběhů, které se skutečně staly a které by většinu lidí odrovnaly. Naštěstí si je prožil Herriot, který je nejen přežil, ale ještě o nich zvládne napsat tak, že čtenáři útočí na bránici (ačkoli bychom ho občas měli spíš litovat :))
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Kniha dýchá skvělou atmosférou anglického venkova 30. let. Povídky ze všedního života jednoho zvěrolékaře dokáží na hodiny učarovat a u mě se projevila i závist nad životem hrdiny. Osobně jsem chvílemi litoval,že jsem se nedal na veterinářství, záviděl jsem mu společenský život, lidskost. Krásný počin o obyčejném životě plném trampot, lásky, zábavy.