Když stromy rostly do nebe

Ve vyprávění šestiletého děvčátka vplouváme do severočeského Varnsdorfu roku 1947. Krásný naivní dětský pohled. Až poslední kapitola Všechno je jinak přináší poznání dospělého, že "ty stromy nejsou až tak vysoké...", v závěru je ukázka, že i přítomnost může přinášet, že všechno je trochu jinak; krásně je zde vložena prosba po lidské a rodinné pospolitosti.

Nadherna kniha. Svět očima malého dítěte. Myslím ze by se hodila pro každého rodiče. Pro proměňují ze deti nevidí svět jako dospeli

A tohle se mi naopak líbilo moc. Jemný, něžný příběh očima malého dítěte, který nám otevírá oči, který nám ukazuje, jak křehká dokáže být dětská duše, jak křehký je dětský svět a jak snadno se může stabilita v tomhle světě narušit.

Přečteno za jediný den, den plný nadčasové krásy, něžnosti, plný dětské nevinnosti, plný pochopení i skrytých obav, protože my, dospělí, už víme, že život nebere ohledy na nikoho, ani na křehkou, dětskou duši...

Jak vidí svět okolo sebe dítě? O tom nám v této knížečce vypráví Aida Brumovská. Jsou to vlastně kraťoučké povídky, které spojuje postava malého děvčátka. Jenom v té poslední už je dospělé. Vtipné postřehy malé vypravěčky, toulání a touhy. Něžně uplývající čas. To všechno v téhle knížečce je. Vrátí vás do dětství. Vždyť snad každému dítěti se zdají stromy růst až do nebe.
Knížku mám v knihovně mezi těmi, které mohu číst pořád a nikdy mne neomrzí. A poslední povídka mne pokaždé dojme stejně jako poprvé.

Chtěla jsem něco přečíst mamince a náhodou jsem ve svojí knihovně objevila malou útlou knížečku, která má jen 148 stránek. Ani nevím kde se u nás vzala, ale asi jsem jí někde koupila za 10 Kč podle nálepky na zadní straně obalu. Byla jsem zvědavá o čem to bude. Začala jsem tedy předčítat a wow, bylo to úžasné čtení, pomalinku po kapitolách při každé návštěvě maminky. Kdo knížku četl, určitě mi uvěří, že jsem se na další čtení vždy moc těšila. Knížečka mi živě připomněla moje dětství prožité u babičky na vesnici a i mě se tenkrát zdálo, že stromy rostou až do nebe. U poslední kapitoly si moje maminka už trošku zdřímla a já si proto mohla dovolit povolit uzdu svým emocím a závěr knihy proplakat. Určitě se k této knížce ještě někdy vrátím a doporučím k přečtení svým dětem, dospívajícím vnučkám, známým a ostatním knihomolům.

Tato kniha mi velice přirostla k srdci. Nejen proto, že se odehrává v mém rodišti, ale i svým příběhem. Zároveň je takovým vzpomínkovým artefaktem, protože jsem ji dostala od babičky, na kterou si vždy vzpomenu, když knihu držím v ruce.

Knižní prvotina autorky, která v té době měla již za sebou časopisecké publikování pohádek a povídek, fejetonů a reportáží, ale také úspěšné texty pro známé interprety, např. Evu Olmerovou. Ovšem řadu textů psala pod pseudonymy, resp. "za někoho"... Její další tvorba ukázala, že je to rozená vypravěčka pro všechny věkové skupiny čtenářů a především čtenářek...