Když umřel Bowie
Andrea Rourke (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515560/bmid_kdyz-umrel-bowie-vo0-515560.jpg
3
41
41
Lenka Kastnerová je chycená v bludném kruhu špatných rozhodnutí a každý den k nim přidává nová a nová. Monotónní existenci, sestávající z prodeje nevýhodného internetového připojení ve středně velkém call-centru během dne a přílišného pití v noci, naruší až smrt Davida Bowieho. A protože Lenka vyrostla v rodině posedlé vším ezoterickým, rozhodne se svůj dětský idol provést posmrtným životem za pomoci Tibetské knihy mrtvých. Když nějakým nedopatřením skončí na záchytce, nabídne jí její otec, že za ni urovná dluhy, které nasekala, pokud odjede na takzvaný vysokovibrační tábor a zkusí se tam dát do pořádku…... celý text
Přidat komentář
Audiokniha Čro, naprosto skvěle namluvená Markétou Ptáčníkovou. Tohle byla jízda. Originální, syrové, místy dost přisprostlé. Ale poslouchalo se to moc dobře, donutilo mě to zamyslet se, občas se zasmát. Někdy nic není takové, jak to na první pohled vypadá, ale účel světí prostředky. Nekalé praktiky cool center, faleš ezoterických rádoby léčitelů, alkoholismus, neschopnost začlenit se do společnosti, ale také prozření a pochopení důležitého. V této knize je toho hodně k přemýšlení a takové knihy mám moc ráda.
Originálně postavený příběh o hledání smyslu života. I o tom, jestli vůbec má cenu nějaký smysl hledat. A jestli není jednodušší zvolit instantní řešení, které zdánlivě "vyřeší" problémy (alespoň na chvíli) za nás.
Lenka pracuje v call centru. Práce ji nebaví, není hezká ani sebevědomá, je přehnaně kritická, špatně se rozhoduje a má problém. Hodně problémů: s alkoholem, nastavením hranic, se sebehodnocením, s očekáváním, s tím, že umřel Bowie...
První část líčení Lenčina běžného života jede na vlně humorných, někdy až absurdních situací. Hlavní hrdinka má tak nějak všechno "na háku", je kousavá a ironická. Autorka si hraje se slovíčky, nebojí se vulgarit, naturálních popisů opileckých stavu, sexu, vše koření a odlehčuje černým humorem.
V části druhé je Lenka rodiči odeslána na "vysokofrekveční tábor", kde má opět najít sama sebe a od základů změnit svůj život. Pobyt na táboře se postupně podobá spíše pobytu v sektě plné zmatených "hledajících" a jejich "guru", jejichž "moudra" jsou sice na první pohled líbivá, ale "terapie" jako taková je spíše k pláči. Nicméně i tato zkušenost pomáhá Lence vynést na povrch skrytá témata, u který úsměv mrzne na rtech. Hranice mezi komičnem a tragičnem je zde opravdu velice tenká. Konečně pochopíme, proč se Lenka chová tak, jak se chová a co za tím stojí. A možná to celé pochopí i ona...
Knížku jsem poslouchala v audioverzi. V této podobě pro mě byly zajímavé i úryvky z Egyptské knihy mrtvých, kterými je celý příběh proložen. Myslím, že v papírově podobě bych je přeskakovala.
Tohle mě hodně bavilo. Obecně mám knihy "neví, co chce, kdy to chce a proč vlastně, ale přesto hledá" ráda.
S hlavní hrdinkou jsem se místy ztotožňovala, bavilo mě jisté pohrdání a ledabilost, která se příběhem táhne.
Líbí se mi počátek děje úmrtím Bowieho - odešel někdo pro mě důležitý; co s životem teď?
Nahodile jsem vytáhla v knihovně a neměla jsem očekávání. Bavilo mě to, hezky se četlo, mnohdy jsem se zasmála nad tím, jak to sedí. Prostředí na "táboře" bylo fascinující a věřím, že taky dost reálné. S protagonistkou jsem se často dokázala ztotožnit, a to i když mi lezlo krkem, jak je pořád naštvaná a ironická. Mělo to své opodstatnění.
Text napřed jakoby klame tělem. Chvilku se zdá, že poplyne ve znamení takového toho celkem ustáleného žánru: citlivý (ženský) jedinec hledající své místo ve světě, kam nezapadá, v lehce sit-comových přískocích, ovšem chytře, na hodně dobré úrovni - jak kdyby kniha chtěla tenhle už celkem očekávatelný žánr někam povznést, a přitom pořád zůstat v něm.
Jenže nejpozději přechodem z jednoho prostředí do druhého - z absurdně ubíjejícího call-centra do "vysoko-vibračního" duchovního retreatu - text nabere novou dimenzi. Určitý trik je skrytý právě v tom, že obě prostředí nemohou být vzájemně odlišnější, a přitom jde pořád jenom o přechod z jedné "komunity" do druhé - takže výsledný pocit je v čemsi podobný, ba zmatek v hrdinčině duši se ještě tím víc prohlubuje a umocňuje. Až by se řeklo, že teprve v druhé části se "zužitkovává" první. Což se týká i ponorné, všudypřítomné humornosti: teprve v prostředí duchovní ozdravovny se mezi humorem a bolestí napne obzvlášť zlomyslný špagát, který je pružný, ale nejde přetrhnout. Tenhle typ špagátu mezi humorem a bolestí bývá myslím jedním z možných znaků dobré literatury.
Jiným takovým znakem je třeba to, že se obejdeme bez falešných nadějí (a není zrovna v tomhle naděje skutečná?). Což se nevylučuje s drobnou výhradou: ke konci to pro mě nedošlápne tak, jak by mohlo, a vůbec ne proto, že k tomu chybí potenciál, cítím tam jenom drobnou autorskou netrpělivost (ale možná si moc troufám). Plné hodnocení i tak - furt je to knížka jak bič, nenápadně výjimečná v současné české produkci (a právěže i v té "artové").
Za mě blbost... holka, co neví, co má dělat sama se sebou, žije z podpory otce a nehledí co dál. Pak narazí a rodiče ji zavřou do sekty. Pro mě škoda času.
Traumátka. "Předstírá lítost nad tím, že ji od něho dělí různé překážky, po pravdě si jej však vybrala právě proto, že mezi ní a jím žádný skutečný vztah není možný. (...) Dívka nalézá v takové lásce alibi, které jí umožňuje vyhnout se konkrétním zkušenostem." -Simone Beauvoir --- Byla bych raději, kdyby byl jazyk trochu spisovnější a kdyby bylo orámování Davidem silnější a účelnější, ale to jsem já. Taky se přiznám, že jsem úryvky z Knihy mrtvých sice četla, ale skoro vůbec nevnímala.
Sympatická, odlehčená, docela vtipná četba. Celkově jsem ale měl každou chvíli pocit, že už jsem někde něco podobnýho četl. Moc originální mi to nepřišlo. Ale nevadí, pobavilo.