Když umřel Bowie
Andrea Rourke (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515560/bmid_kdyz-umrel-bowie-vo0-515560.jpg
3
24
24
Lenka Kastnerová je chycená v bludném kruhu špatných rozhodnutí a každý den k nim přidává nová a nová. Monotónní existenci, sestávající z prodeje nevýhodného internetového připojení ve středně velkém call-centru během dne a přílišného pití v noci, naruší až smrt Davida Bowieho. A protože Lenka vyrostla v rodině posedlé vším ezoterickým, rozhodne se svůj dětský idol provést posmrtným životem za pomoci Tibetské knihy mrtvých. Když nějakým nedopatřením skončí na záchytce, nabídne jí její otec, že za ni urovná dluhy, které nasekala, pokud odjede na takzvaný vysokovibrační tábor a zkusí se tam dát do pořádku…... celý text
Přidat komentář
Nahodile jsem vytáhla v knihovně a neměla jsem očekávání. Bavilo mě to, hezky se četlo, mnohdy jsem se zasmála nad tím, jak to sedí. Prostředí na "táboře" bylo fascinující a věřím, že taky dost reálné. S protagonistkou jsem se často dokázala ztotožnit, a to i když mi lezlo krkem, jak je pořád naštvaná a ironická. Mělo to své opodstatnění.
Text napřed jakoby klame tělem. Chvilku se zdá, že poplyne ve znamení takového toho celkem ustáleného žánru: citlivý (ženský) jedinec hledající své místo ve světě, kam nezapadá, v lehce sit-comových přískocích, ovšem chytře, na hodně dobré úrovni - jak kdyby kniha chtěla tenhle už celkem očekávatelný žánr někam povznést, a přitom pořád zůstat v něm.
Jenže nejpozději přechodem z jednoho prostředí do druhého - z absurdně ubíjejícího call-centra do "vysoko-vibračního" duchovního retreatu - text nabere novou dimenzi. Určitý trik je skrytý právě v tom, že obě prostředí nemohou být vzájemně odlišnější, a přitom jde pořád jenom o přechod z jedné "komunity" do druhé - takže výsledný pocit je v čemsi podobný, ba zmatek v hrdinčině duši se ještě tím víc prohlubuje a umocňuje. Až by se řeklo, že teprve v druhé části se "zužitkovává" první. Což se týká i ponorné, všudypřítomné humornosti: teprve v prostředí duchovní ozdravovny se mezi humorem a bolestí napne obzvlášť zlomyslný špagát, který je pružný, ale nejde přetrhnout. Tenhle typ špagátu mezi humorem a bolestí bývá myslím jedním z možných znaků dobré literatury.
Jiným takovým znakem je třeba to, že se obejdeme bez falešných nadějí (a není zrovna v tomhle naděje skutečná?). Což se nevylučuje s drobnou výhradou: ke konci to pro mě nedošlápne tak, jak by mohlo, a vůbec ne proto, že k tomu chybí potenciál, cítím tam jenom drobnou autorskou netrpělivost (ale možná si moc troufám). Plné hodnocení i tak - furt je to knížka jak bič, nenápadně výjimečná v současné české produkci (a právěže i v té "artové").
Za mě blbost... holka, co neví, co má dělat sama se sebou, žije z podpory otce a nehledí co dál. Pak narazí a rodiče ji zavřou do sekty. Pro mě škoda času.
Traumátka. "Předstírá lítost nad tím, že ji od něho dělí různé překážky, po pravdě si jej však vybrala právě proto, že mezi ní a jím žádný skutečný vztah není možný. (...) Dívka nalézá v takové lásce alibi, které jí umožňuje vyhnout se konkrétním zkušenostem." -Simone Beauvoir --- Byla bych raději, kdyby byl jazyk trochu spisovnější a kdyby bylo orámování Davidem silnější a účelnější, ale to jsem já. Taky se přiznám, že jsem úryvky z Knihy mrtvých sice četla, ale skoro vůbec nevnímala.
Tohle mě hodně bavilo. Obecně mám knihy "neví, co chce, kdy to chce a proč vlastně, ale přesto hledá" ráda.
S hlavní hrdinkou jsem se místy ztotožňovala, bavilo mě jisté pohrdání a ledabilost, která se příběhem táhne.
Líbí se mi počátek děje úmrtím Bowieho - odešel někdo pro mě důležitý; co s životem teď?