Andrea Jarošová

Andrea Rourke · pseudonym

Nová kniha

Lenka Kastnerová je chycená v bludném kruhu špatných rozhodnutí a každý den k nim přidává nová a nová. Monotónní existenci, sestávající z prodeje nevýhodného in... detail knihy

Populární knihy

Hory, má panenko

V lavině

Když umřel Bowie

Nové komentáře u knih Andrea Jarošová

Když umřel Bowie

„Tohle mě hodně bavilo. Obecně mám knihy "neví, co chce, kdy to chce a proč vlastně, ale přesto hledá" ráda. S hlavní hrdinkou jsem se místy ztotožňovala, bavilo mě jisté pohrdání a ledabilost, která se příběhem táhne. Líbí se mi počátek děje úmrtím Bowieho - odešel někdo pro mě důležitý; co s životem teď?“... celý text
— timelady

Hory, má panenko

„Završila jsem touto knihou vše, co se dalo o Radkovi J. Přečíst. Byl to zajímavý pohled dcery na život jejich rodiny, který byl opravdu neobyčejný. Intimní vhled do nich samých. Mnohdy vtipné, mnohdy k zamyšlení. Velice povedený počin.“... celý text
— Ada0004

Když umřel Bowie

„Nahodile jsem vytáhla v knihovně a neměla jsem očekávání. Bavilo mě to, hezky se četlo, mnohdy jsem se zasmála nad tím, jak to sedí. Prostředí na "táboře" bylo fascinující a věřím, že taky dost reálné. S protagonistkou jsem se často dokázala ztotožnit, a to i když mi lezlo krkem, jak je pořád naštvaná a ironická. Mělo to své opodstatnění.“... celý text
— 6724

Když umřel Bowie

„Text napřed jakoby klame tělem. Chvilku se zdá, že poplyne ve znamení takového toho celkem ustáleného žánru: citlivý (ženský) jedinec hledající své místo ve světě, kam nezapadá, v lehce sit-comových přískocích, ovšem chytře, na hodně dobré úrovni - jak kdyby kniha chtěla tenhle už celkem očekávatelný žánr někam povznést, a přitom pořád zůstat v něm. Jenže nejpozději přechodem z jednoho prostředí do druhého - z absurdně ubíjejícího call-centra do "vysoko-vibračního" duchovního retreatu - text nabere novou dimenzi. Určitý trik je skrytý právě v tom, že obě prostředí nemohou být vzájemně odlišnější, a přitom jde pořád jenom o přechod z jedné "komunity" do druhé - takže výsledný pocit je v čemsi podobný, ba zmatek v hrdinčině duši se ještě tím víc prohlubuje a umocňuje. Až by se řeklo, že teprve v druhé části se "zužitkovává" první. Což se týká i ponorné, všudypřítomné humornosti: teprve v prostředí duchovní ozdravovny se mezi humorem a bolestí napne obzvlášť zlomyslný špagát, který je pružný, ale nejde přetrhnout. Tenhle typ špagátu mezi humorem a bolestí bývá myslím jedním z možných znaků dobré literatury. Jiným takovým znakem je třeba to, že se obejdeme bez falešných nadějí (a není zrovna v tomhle naděje skutečná?). Což se nevylučuje s drobnou výhradou: ke konci to pro mě nedošlápne tak, jak by mohlo, a vůbec ne proto, že k tomu chybí potenciál, cítím tam jenom drobnou autorskou netrpělivost (ale možná si moc troufám). Plné hodnocení i tak - furt je to knížka jak bič, nenápadně výjimečná v současné české produkci (a právěže i v té "artové").“... celý text
— Bouriana

Když umřel Bowie

„Za mě blbost... holka, co neví, co má dělat sama se sebou, žije z podpory otce a nehledí co dál. Pak narazí a rodiče ji zavřou do sekty. Pro mě škoda času.“
— ondras666

Přejít na knížky autora