Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207821/mid_kdyz-v-raji-prselo-SMF-207821.jpg
4
587
587
Román Jana Otčenáška je právě v dnešní době aktuálním návodem jak utéct před stresem, shonem a nevlídností současného uspěchaného života. Stačí pouze porozumění, soucítění, trochu odvahy, hodně tolerance a každý z nás může mít svůj ráj, ale i tam občas zaprší.
Přidat komentář
Jako čtenář chápu různé názory na knihy a respektuji, že každý hledá v literatuře něco jiného. Můj názor na tuto knihu se neshoduje s ostatními, vesměs kladnými, hodnoceními. Ale je to pouze můj názor a věřím, že ostatním se mohla líbit.
Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě, za jiných okolností bych ji odložila a už se k ní nevrátila.
Popisy a děj byl rozvleklý, nezáživný, text byl vesměs nudný. Kniha je napsaná barvitým jazykem, autor používá celou škálu nádherných výrazů, které by jinak poskládané mohly vytvářet nádherné nástupce Saturninovy. Bohužel, je jen soupisem rozmluv přechytralých lidí vyslovujících jednoduché myšlenky co možná nejsložitěji. A přes obecný názor rozhodně neshledávám Ludmilu jako zdařilou postavu ani mi nepřipadá její způsob myšlení věrohodný.
Pan Otčenášek je výborný autor, tímto dílkem mě však nepřesvědčil. Hvězdičky dávám za výborné zpracování a krásný jazyk.
Miloučká kniha s krásnými popisy lidí, pocitů, života i přírody. Člověku nezřídkakdy připomene jeho vlastní vztah. Je to spíše taková odpočinková literatura, psaná velice vlastním způsobem, bez zvláštních zvratů a zápletek, ale přesto velice přitažlivá a moudrá.
Pěkná a velmi poetická kniha napsaná vytříbeným jazykem, odehrává se pravděpodobně někdy v 60. letech, ale působí časově neukotveně - nebo spíš nadčasově. Myslím, že na její čtení (a vnímání) člověk potřebuje tu správnou náladu a atmosféru. Líbilo se mi, místy s menšími výhradami k plynulosti děje (různé odbočky, představy hlavní hrdinky...).
Knihu velmi sráží zbytečné psychologické rozbory, hlavně ta poslední představa Lu, která se nakonec nestala, zbytečně sráží hodnotu této knihy
Mé dojmy z knihy jsou opět úžasné. Autor řeší problematiku, která se nás všech rozhodně týká. Chceme prchnout. Utéct. Všeho se vzdát a zmizet z normálnosti a otravnosti každodenního života.
Jsem ráda, že jsem si tuhle" klasiku" už konečně přečetla. Líbilo se mi to.
Jen tak koukám, co lidi čtou, a objevím tuhle knížku! Je to tak dávno, co jsem ji četla. Hned si ji dávám do seznamu budoucí četby. Mám zkušenost, že po mnoha letech znovu čtená kniha "vydá" úplně nový příběh. Už se nemůžu dočkat.
Čteno u moře....trvalo mi to třošku dýl než jsem předpokládala. Jsem si vědoma, že je to klasika,ale prostě na mě je asi klasika moc filozofická :) Jinak příběh pěkný, jen ta rozjímání a debaty o .... jsou na mě prostě dlouhé :)
Další z knih mého dospívání :-). Četla se dobře, i se většinou líbila, jen místy to haprovalo. Dnes by se mně četla mnohem lépe, byla jsem na ní asi moc mladá. Bohužel jí nemám ve své knihovně, patřila do knihovny mé babičky. V poslední době si na ní často vzpomínám (odstěhovali jsme se z velkoměsta na do hor), když vyjdu před dům, koukám na les před sebou a ono prší a prší :-).
Jééé, to je kniha, kterou jsem hledala!
Pořád jsem přemýšlela, co to je za knihu, která mě tak zaujala!
Zaujala mě a moc, moc se mi líbila.
Takže děkuji.
Děkuji Vám, co jste mi ji připomněli.
Děkuji.
Jako . . .
Dávám palec nahoru Vám všem . . .
Knížka mě velmi překvapila. Je čtivá a hezky napsaná. I když na konci knihy jsem se zalekla, že to skončí špatně :(, ale nakonec vše dobře dopadlo.
Velice mě udivuje, že se kniha nelíbí takové spoustě čtenářů. Na druhou stranu, na podobný román musí mít člověk slinu a náladu. A já ji měla. A knihu jsem si neskutečně užila. Jeho popisy myšlenkových pochodů a pocitů hlavních hrdinů zbožňuji, je mistr slova a jeho slovní zásoba je medově krásná. Celou dobu jsem si lámala hlavu s tím, jak může muž spisovatel tak dobře znát vnitřní pochody mladé ženy, ale on to prostě zvládl brilantně. Jan Otčenášek se mi líbí čím dál tím více. Když v ráji pršelo je román, který mě, jako čtenářku, uspokojil po všech stránkách.
Názvem mi důvěrně známá, obsahem neznámá kniha. To samé spisovatel, registrovaný již v čítankách, leč mnou dosud nečtený. Tímhle počinem si zabezpečil přízeň – barvité nakládání s jazykem, stylistika kdesi mezi ironií Frýbové a trefností Loukotkové, příběh zasazený do přírody vykreslené poutavě, takříkajíc na dohmat. I deníková chronologie má svůj půvab, byť některé zápisky hlavní hrdinky balancují mezi zarputilostí a naivitou. Naproti tomu některé pasáže jsou na dobu, kdy kniha vyšla (1972), docela otevřené. 40/15
Sáhla jsem po knize díky vysokému hodnocení, do té doby jsem znala pouze Otčenáškovy židovské a válečné romány, které mám moc ráda. Zpočátku se mi lehkost a lehkovážný tón vypravěčky zamlouvaly, postupně mi ale spíše lezly na nervy. Místy až "husičkovské" Ludmilino vynášení Petra do nebe a jeho opěvování jsem postupně začala přeskakovat. Je to oddychová četba, i přes popisy vážných situacích velmi idylická.
Městský pár vydávající se za živobytím do divokým hor Šumavy je groteskní námět sám o sobě, autor jejich zápolení s přírodním živlem i mezi sebou samými popisuje velmi nadneseně a vtipně. Nicméně někdy byl můj smích spíše křečovitý a v množství metafor a přirovnání by se jeden skoro utopil.
Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Pěkná, milá kniha, líbí se mi prožívání vztahu, řekla bych, že to je přesné, například jak se hádají, často jsem se tam viděla...