Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
Román Jana Otčenáška je právě v dnešní době aktuálním návodem jak utéct před stresem, shonem a nevlídností současného uspěchaného života. Stačí pouze porozumění, soucítění, trochu odvahy, hodně tolerance a každý z nás může mít svůj ráj, ale i tam občas zaprší.
Přidat komentář
Vůbec si nemyslím, že by tato knížka měla být zařazována mezi červenou knihovnu. Ačkoli se deníkové zápisky o zařizování penzionu v Šumavských luzích a hájích můžou zdát někomu až příliš, mě osobně zcela ohromila. Ani tolik jako děj - vyprávění o zamilované dvojci, která se loučí se stereotypy pražského života stěhuje se kamsi na samotu do hor, kde ji čeká intenzivní prožití jednoho roku - mě strhl vypravěčský um. Psát s takovou stylistikou o obyčejných věcech požitcích všedního dne, lásce, o touze po činorodém naplnění života bylo pro mě zcela nevšedním zážitkem. Co se mě však hluboce dotklo, bylo vykreslení vnitřního já Lu. Vyobrazit takhle dívčí duši - se všemi aspekty hlubokého vnímání, pocitů a tužeb - bych od mužského autora jenom ztěží čekal.
Ke knížce jsem se dostal vlastně náhodou. Půjčila mi jí babička, když jsem jí vyprávěl o mnou nedávno přečtené knížce Romeo, Julie a tma. Čítával jsem jí pár měsíců před spaním své partnerce a notno přiznat, že jsme si jí brzy pořídili do vlastní knihovny.
Ach, moje dalsi oblibena, Petr a Ludmila, Sumava, nekdy jim zavidim a jela bych s nimi...nebo misto nich...
Autorovy další knížky
1984 | Romeo, Julie a tma |
1980 | Když v ráji pršelo |
1984 | Kulhavý Orfeus |
1958 | Občan Brych |
1952 | Plným krokem |
Tahle knížka je jak ze života mojí tety, tak jsem si ji musela přečíst a velmi mě zaujala. Jen chudák Ludmila :-(