Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207821/mid_kdyz-v-raji-prselo-SMF-207821.jpg
4
587
587
Román Jana Otčenáška je právě v dnešní době aktuálním návodem jak utéct před stresem, shonem a nevlídností současného uspěchaného života. Stačí pouze porozumění, soucítění, trochu odvahy, hodně tolerance a každý z nás může mít svůj ráj, ale i tam občas zaprší.
Přidat komentář
Opět návrat po letech - hledala jsem ve své knihovně titul aspoň s kapkou deště - a četla s nostalgií...
Vzájemný vztah dvou mladých lidí překonává všechny překážky, které jim osamělý Liščí mlýn nachystal - je tu i spousta životního humoru a jako bonus idylické údolí v Jižních Čechách...
Krásné popisy: " louky šílely svěžestí horského jitra... vzduch zvonil a tetelil se v teplém příboji....
Z celé knihy vyznívá optimismus a důvěřivý vztah k tomu nenahraditelnému daru , jemuž se říká život...
Kdo si to dokáže prožít, toho kniha osvěží...
Konečně přečtená kniha, kterou jsme měli doma 35let. Zajímavý pohled na dobu, která už není, jen mi chybělo, že nevím kdy se děj odehrává...
Tenhle román je pohlazením po duši. Láska hlavních hrdinů, něžná, bezpodmínečná, tak čistá, jak jen může být mezi dvěma mladými lidmi, přesto opravdová.
Není autor, jehož vyjádření by mi bylo milejší než Otčenáškovo; jeho kompozice textu, syntax celkově včetně nádherných souvětí, pečlivě vybraná slova i s těmi latinskými, autentické dialogy. Jeho schopnost zachytit krásu okamžiku, ale nikoli sentimentálně, nýbrž s grácií. Jak elegantní jsou v jeho podání i ty nejobyčejnější situace z běžného života! Výsledkem jsou romány které je radost číst, už kvůli kráse po stránce jazykové. Tento pak je můj vůbec nejmilejší, snad kvůli jeho poněkud optimistickému ladění.
Filozof Petr a pedagožka Ludmila jsou mladý pár, který se z jejich bytu v Praze rozhodne přestěhovat do horské chaty na Šumavu. Přes absolutní nedostatek praktických zkušeností s činnostmi jako je zatápění v kamnech, práce se dřevem nebo chov slepic si usmyslí probudit k životu horské údolí a z chaty poblíž vrcholu Ostružná udělat turistický cíl. Oživit již dávno zchátralou stavbu ale není lehké a oba musí projít celou řadu zkoušek, při nichž je často jedinou pozitivní věcí to, že jsou dosud spolu.
Tvrdohlavá vytrvalost spojená s mládím obou hlavních hrdinů a upřímnost jejich vzájemného vztahu si mě získala. Jelikož celý děj sledujeme očima Ludmily, která je na život mimo pražskou společnost zvyklá ještě méně než Petr, veškeré pocity spojené s často marným snažením páru máme z první ruky. Dostáváme se tak k precizně vykreslené psychologii postav- Ludmila, která dává své emoce najevo a veškeré psychické dění se tak soustředí kolem ní, a Petr, který se své pocity snaží skrývat, ale skrze Ludmilu jež ho zná jako nikdo jiný jsme informovaní i o tom, jak situaci prožívá on.
Čtení tohoto románu bylo příjemné a já jej vřele doporučuji, přináší uspokojivou naději v lepší časy.
Drsná Šumava,krásná láska mezi hlavními hrdiny, která přemůže všechny překážky ke splnění jejich snu
Šumava - to je ráj. I v ráji ovšem prší. A to dost často, jak se přesvědčíte ve vyprávění bývalé učitelky a budoucí hostinské. Mám ráda tuto knížku. Vždy dokáže pozvednout náladu, zahnat chmury a potěšit. Jako bonus vnímám krásnou češtinu a prostředí mé milované Šumavy.
Čtenářská výzva 2018 - 4. Kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy
Deníkové zápisky učitelky Ludmily, která následuje manžela filozofa Petra na Šumavu. Mají sen - vdechnout život polorozpadlému Liščímu mlýnu, který je bez vody, elektřiny, špatně dostupný. Mnohokrát to chtějí vzdát. Celou knihou se prolíná vyznání lásky Ludmily k manželovi, jejich vzájemný těžce zkoušený vztah v nepříznivých podmínkách, ale také krásná divoká příroda Šumavy.
Na základě komentářů a zvědavosti jsem si knihu půjčila z knihovny k přečtení. Přistupovala jsem k ní trochu s despektem, co stará kniha může nabídnout a byla jsem příjemně překvapená. Musím souhlasit - opravdu milá a čtivá. Děkuji za její objevení.
Předchůdce knihy Vejce a já...
Četba humorná, vhodná na odreagování a útěk z dnešní doby - dokonalé
Nádherná kniha. Jak to, že jsem o ní tak dlouho netušila? Láska, pohraničí, deníkové zápisky, "vančurovská" místy to čeština, syrovost Šumavy... Už se těším, až se s ní znovu setkám. Nerada ji dávám z ruky.
Je to oblíbená kniha mých rodičů a moje taky.Hodně se k ní vracím.Čtivé a milé.
"Ty-proč tu jsme?" Otázka byla vzhledem k délce našeho pobytu jistě nepochopitelná (.). "Já jsem čím dál víc přesvědčen, že je to v pořádku. Ty ne ? Neříkám, že to mezi námi v Praze neklapalo, to ne - a přece...nic strašného, ani náznak krachu nebo omrzení, žádný konflikt, kdepak...jen taková maličká únava, pocit přílišné zaběhanosti či co, já ani nevím, jak to říct. Netvrď mi, žes to necítila taky."
Ludmila, Petrem, nazývaná Lu, to nejspíš cítila také, protože svého muže, doktora filozofie, následovala do zapadlého šumavského kouta, kde se rozhodli opravit a znovuzprovoznit zchátralý a opuštěný penzion v bývalém mlýně.
Dva pražští intelektuálové na drsné venkovské samotě, to slibovalo poměrně jistou zábavu. Leč kniha je souborem Ludmiliných deníkových zápisků, lyrické popisy okolí či intimní zpovědi o nezměrné lásce k Petrovi tudíž výrazně převažují nad žertovnými momenty. Jakobyste se těšili na vaše oblíbené jídlo, ale kuchař trochu zaexperimentuje, lehce pozmění ingredience a vy žvýkáte a žvýkáte a přemýšlíte, zda tuto změnu vezmete na milost či nikoliv. Jenže mě Otčenášek nepřesvědčil, protože přesvědčivý, ať už zaznamenanými historkami, či vzájemnými dialogy, vůbec přesvědčivý nebyl. A jen těžko se vysvětluje proč. Jazyk totiž používal krásný a bohatý, ale ve výsledku si ta slova naskládaná dohromady prostě nesedla.
První setkání s autorem a velká spokojenost. Je mi po přečtení tak nějak hezky. Bylo to nádherné, příjemné čtení, při kterém jsem prožívala s Ludmilou a Petrem jejich útrapy, fandila jim, aby to nevzdali a obdivovala jsem Lu, jak dokáže zatnout zuby a naučit se obstarat kozu a mnoho jiného.. Vykreslení jejich vzájemného vztahu se autorovi zdařilo na jedničku. A také nesmím opomenout pochválit jazyk, který se mi líbil asi ze všech přečtených knih nejvíce. Top.
Krásný příběh ze Šumavy, který vás vtáhne a pustí až dlouho po přečtení poslední stránky. Později jsem chodil s holkou ze Šumavy a často jsem si jí promítal do postavy Ludmily z této krásné knihy.
Knížka se mi moc líbila, připomínala mi moje dětství a mládí, kdy jsme četli klasiku a romány, které nestavěly svůj úspěch jenom na akci, ale dávaly nám více nahlédnout do nitra postav, Bála jsem se, že se mi tento "pomalý" styl psaní už nebude líbit, ale opak byl pravdou. Příběh lásky Lu a Petra nepostrádal komiku ani tragično, i když celkově ve mně zanechal opravdový pocit pohody.
Zásadní kniha mého mládí. Nádherná erotická scéna milování v bouři (všechny odstíny se mohou jít vycpat).
Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Šumava je nádherný kout naši malé země. Ráj na zemi pro duši a balzám na nervy. Když tam začne pršet nebo sněžit, tak to vážně stojí za to. Vím, o čem mluvím. Jezdím na Šumavu už téměř od narození a miluju jí se vším, co mi nabízí i s tím nevypočítatelným počasím. Říkám tomu, že lidem ukazuje svou pravou tvář. Milujete ji nebo ne. Nic mezi neexistuje. Právě na Šumavu umístil Jan Otčenášek tuto knihu. Příběh vypráví z pohledu hlavní hrdinky Ludmily. Její pocity a myšlenky popsal jako by ji byl přímo pevně usazen v hlavě, asi znalec ženské duše. Hezky se do Ludmily vcítil. Její muž Petr byl na mně až moc filosofický a tím i nějak složitý, neproniknutelný a neuchopitelný. Ale k Ludmile se přesně hodil. Ti dva se hledali, až se našli. Prožívala jsem ten příběh s nimi.
Bohužel jsem viděla i film paní režisérky Pivoňkově. Zřejmě se nějakým neodpatřením pokusila napodobyt Kachyňu a všechno v něm hrnula zbytečně přes čáru, takže z toho vznikla totální haluz, která má s knihou jen málo společného. Z knihy toho totiž ve filmu moc nezbylo.