Když zmlknou mobily
Eva Límanová , Antonín Líman
Antonín Líman se zabývá japonským haiku nejméně půl století. Je přesvědčen, že haiku je nejoriginálnější forma japonského písemnictví.. Některá Límanova haiku byla inspirována japonskými náměty, mnoho jeho básní vyjadřuje jeho hluboký vztah k ostrovní zemi. Přeložil rovněž ve čtyřech dílech největší dílo japonské poezie, Sbírku deseti tisíc listů (Manjóšú). V roce 2008 byl vyznamenán Jungmannovou cenou za nejlepší překlad. Učil třicet let na University of Toronto, nyní žije rovněž ve Vancouveru. Knihu ilustrovala Daniela Renčová.... celý text
Přidat komentář
Dôkaz toho, že haiku sa nemusí nutne týkať len poetického Japonska plného kvitnúcich sakúr, gejší a ľudí čumiacich na mesiac a predsa môže mať niečo do seba.
Kniha sa dá buď zhltnúť za necelú hodinu alebo dávkovať postupne - ako jednohubky alebo dezert.
Čtu kanadskou detektivku, ve které se jedná o českých přistěhovalcích. Chtěla jsem ji proložit něčím poetickým a náhodně si vybrala tuhle knihu. Otevřu ji a koukám, že ji napsali Češi žijící v Kanadě. Pěkné...
Líbí se mi dobrá česká haiku, mezi která ta manželů Límanových určitě patří. Možná nejsou tak dokonalá jako haiku třeba P. Petříčka nebo Jakuba Zemana, ale nevadí.
Slova jsou obroušená až na základ, aby se na okamžik zaleskl prvotní obraz a pocit, který měl básník na mysli. Vidíme ten výjev živě před sebou v nezachytitelném letu. A potom zůstává jen tušení, že tudy proletěla krása.
"Už tisíce let padají
slivoně na rukávy básníků
a pořád jsou krásné"
Nic extra v tomhle oboru, ale určitě je to čtivé.