Keď Hitler bral kokaín a Leninovi ukradli mozog
Giles Milton
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285746/bmid_ked-hitler-bral-kokain-a-leninovi-u-gve-285746.jpg
3
304
304
Vedeli ste, že Hitler užíval kokaín? Že Stalin vykradol banku? Že telo Charlieho Chaplina po jeho smrti ukradli a požadovali zaň výkupné? Giles Milton je majster beletrizovanej histórie. Jeho Bizarné historky z dejín, napísané osobitým, pútavým štýlom, ponúkajú stovku fascinujúcich historiek, čriepkov histórie, ktoré pôsobia ako výplody spisovateľovej fantázie, ale každé slovo na nich je pravdivé. Hrdinami historiek sú osobnosti ako Hiroo Onoda, posledný japonský vojak, ktorý bojoval v druhej svetovej vojne ešte v roku 1974, Agatha Christie, ktorá sa v roku 1926 na jedenásť dní záhadne stratila, alebo Werner Franz, stevard, ktorý prežil pád Hindenburgu, keď vzducholoď v roku 1937 zachvátili plamene. Bizarné historky z dejín prinášajú aj odpoveď na to, kto zjedol posledného dronta, kto v skutočnosti zabil Rasputina a prečo má seržant Stubby štyri nohy. Týmito faktograficky precíznymi historkami Giles Milton ukazuje v novom svetle rozličné neslávne udalosti a mnohé rázovité postavy (a zvieratá) z dejín, ktoré spoločne tvoria pestrú galériu špiónov, lotrov, kanibalov, dobrodruhov a otrokov naprieč dvadsiatimi storočiami a šiestimi svetadielmi. Z anglického originálu Fascinating Footnotes from History... celý text
Literatura světová Historie
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Stranger Than Fiction: Fascinating Footnotes from History, 2015
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv si dovedu představit, že osobu s povrchním zájmem o historii tato kniha pobaví, mně osobně mnoho nedala. Překlad byl neohrabaný a celkově publikace působila velmi amatérsky.
Ke knize určitě nelze přistupovat jako k přepsané učebnici dějepisu. Na to je dost obecná. Na druhou stranu ukazuje, jak rychle se doba mění a to, co dnes nikoho ani pořádně nezaujme, mohlo před sto lety zvedat lidi ze židlí a provokovat masové demionstrace.
V tom je kniha poměrně autentická. Je jasné, že s příběhy se v knize pracuje systematicky tj. jistý prvek šoku je nutný, aby vás to přinutilo číst pořád dál. Vážně Stalin vyloupil banku? A také se ukazuje, že vědci udělají vše, pro svou slávu. A také vás překvapí, jak se některé kontroverzní věci staly jen před krátkou dobou, protože jste přesvědčení o tom, že to v moderní době nemá co dělat.
Pro pobavení si knihu určitě pořiďte, moc se s ní však v hodinách dějepisu nechlubte...
Vyloženě unešen ze čtení nejsem, trochu mi to tu historii znevažuje. Ale již předem hlásím, neznevažiji knihu jako takovou, pouze mi to tak přijde . Doma jsme vedli velice horkou debatu o této knize, číst se opravdu dala ( to se dá každá kniha), ale nějak mi tento formát nepřipadá takový- pravý, ořechový. Jsem konzervativní člověk a tak možná proto.
Doma jsem dostala vynadáno, co to čtu za blbost, ale pak kniha kolovala rodiniu a vůbec to nebyla žádná "ujetina", jak si všichni mysleli. No žádná pecka, bez které bych nemohla být to taky není, ale kniha se číst dala a to docela dobře. Za mě také dobrý.
Zajímavé minipříběhy - některé více, některé méně. Formát mi vyhovoval. Autor sice šetří detaily (jsou to takové jednohubky), ale jako zdroj inspirace pro další čtení je to velmi dobré.
Většinou si anotace moc nečtu a necham se překvapit. Tohle je takovy průměr, nenadchne a neurazi. Vse se doctete i na internetu. Jedna se o popisovani kratkych historickych udalosti prevazne z 20.stoleti a v mnoha pripadech z obdobi valky. To, ze je kniha opravdu rozlozitelna na mnoho dvoustrankovych pribehu, dela knihu ctivou. Do vlaku a na cesty, pokud se zajimate o historii tak ideal.
Podle názvu a možná i podle obálky jsem čekala nějaký šílený příběh o společenství Hitlera se Stalinem, kterak na tripu vyloupili banku... A ejhle, vyloupl se z toho výlet do historie, kdy jsem se dozvěděla věci, o kterých jsem mnohdy neměla ani potuchy :) Giles Milton to navíc umí podat krásně zajímavě, poutavě a zároveň i lehce zábavně, aby se člověk při tom "biflování se" historie nenudil :)
SUPER PŘÍBĚHY : KDYŽ JSEM KNIHU VIDĚLA PŘIPADALO MI ŽE TO BUDE NĚJAKÝ NESMYSL. POTÉ KNÍŽKU DOSTAL MŮJ TÁTA K VÁNOCŮM A JÁ SI JI PŘEČETLA A BYLA JSEM NADŠENÁ. OD TÉ DOBY HO PŘESVĚDČUJI, ABY SI JÍ TAKY PŘEČETL, ALE ON SE K TOMU JEŠTĚ NEDOSTAL.
Uvítala bych, kdyby byly jednotlivé příběhy o něco podrobnější, více rozpracované. V některých případech se mi zdálo, že se jedná spíš o nějakou rychlou "upoutávku" než o příběh samotný, což je škoda. Uspořádání příběhů v rámci knihy mi přišlo nahodilé. Jako čtení na kratší přejezdy v MHD byla knížka plně vyhovující.
Knížka mě krapet zklamala. Čekal jsem podle anotace trochu zajímavější příběhy, ale tohle bylo slabší a příběhy trochu moc stručné.
Pokud veřejně přiznáte, že vás nazajímá historie, dostanete automaticky otázku: Tak kdy skončila druhá světová válka snad víš. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY.
Já vždy (jako správný barbar) řeknu: "Devatenáctsetčtyřicetněco?" a mám klid. Člověk si utvrdí, že jsem vážně debil, přestože jediná chvíle, kdy potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války, je chvíle, kdy řeknete - nezajímá mě historie (nebo ve chvíli, kdy to řekne někdo vedle vás, abyste tuto otázku mohli položit vy), proč bychom pořád měli řešit historii?
V tu chvíli potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války.
(mimochodem znám však rok 863, protože 8-2 je 6 a 6/2 je 3. 863! )
V této knize se nepíše, kdy končí druhá světová válka, ale píše se tam spousta zajímavých věcí, které vám sice taky k ničemu nebudou, ale jelikož vás zajímaly, nemusíte už nikdy říkat: "historie je nuda" a už nikdy, NIKDY nebudete potřebovat znát datum konce druhé světové války (které jsem se tedy už naučila, ale stejně vždycky odpovídám devatenáctsetčtyřicetněco, protože tahle odpověď ukončí téma rychleji a druhá osoba má radost, že i když jinak může být úplně debilní, umí říct: 2. září 1945, gratulki).
Rychlospotřební forma zajímavých příběhů z historie. Stručně a jasně. Jen mi chyběl nějaký klíč a systematičnost. Prostě to tam autor nasázel a berte to, jak to je.
Jak už bylo řečeno níže, bude se vám to hodit někde u pivka nebo když zkrátka budete chtít před někým zachytračit, jaký že to máte přehled a rozhled. Ale nic víc, nic míň. Možná kdyby tímhle stylem byly psané učebnice dějepisu, utkvělo by studentům v hlavě víc, než prázdným biflováním. Alespoň u mně by to kýžený efekt určitě mělo. :)
Jednohubka vhodná díky krátkým příběhům do MHD. Některé příběhy známé více, další méně...
O mnohých príbehoch som už počul, veľa však bolo takých s ktorými som sa stretol prvý krát. Autor síce neprišiel s ničím prevratným čo by bolo predtým zahalené tajomstvom, avšak ak to beriete ako k oddychovku, je to celkom fajn kniha. Neurazí, ale ani príliš nenadchne.
pobijecmuch: jmenovalo se to Hrom. A byla to, řekl bych z 90% fikce. Sorry a Hrom bylo to nejvtipnější periodické čtení té doby.
Pro čtenáře a milovníky historických pikanterií a báchorek! "Jen" 3* za výkyvy v překladu - občas vázne slovosled a semtam faktická chyba, která rozhodí logiku v obsahu:-(