Kenozoikum
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436070/bmid_kenozoikum-KdQ-436070.jpg
4
75
75
Od událostí z románu Kvazi uplynulo půl roku. Denis Simonov přijíždí do Petrohradu, hlavního města mrtvých, aby pomohl bývalému parťákovi Michailovi s vyšetřováním podivných, ničím nevyprovokovaných útoků kvazi na lidi. Křehká rovnováha, panující mezi živou a mrtvou částí lidstva, dostává trhliny a příměří, jehož se podařilo dosáhnout, je v ohrožení. Denis si uvědomuje, že musí viníka podivných událostí rychle najít. Tajemství, která během svého pátrání odhaluje, jsou však natolik temná, že ani veškeré jeho síly a schopnosti dost možná nebudou k vyřešení případu stačit... Sergej Lukjaněnko se vrací do světa románu Kvazi a znovu směle míchá literární žánry, proplétá časové linie a překvapuje své čtenáře novými, nečekanými zvraty.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Horory
Vydáno:
2020
,
Argo
, Triton
Originální název:
Кайноzой, 2018
více info...
Přidat komentář
Lukjaněnko prostě umí psát. Zajímavé nápady, dobré postavy, vtipné dialogy, napětí, nečekané zvraty a detektivní zápletky - prostě jako obvykle.
Opět slušně napsaná kniha, která se čte jedním dechem a těžko se od ní odtrhuje. Místy jsem se ale trošku ztrácel a v závěru už úplně, tam mi to přišlo poněkud překombinované.
Žánrově něco na úrovni detektivky, akorát místo lidí je tam dost zombíků. Pravděpodobně lze číst i bez znalosti prvního dílu.
Horší tři hvězdičky. Stejně jako u prvního dílu platí, že je fajn společně s hlavním hrdinou objevovat tajemství a zákonitosti světa, kde mrtví ožívají a za jistých okolností se jim dokonce probouzí vědomí. Ale přeci jen, tohle téma už bylo vytěženo v minulé knize a teď autor jen horko těžko vymačkával další aspekty světa - nikoliv po zombie apokalypse, ale po zombie transformaci. Jenže, zajímavé nápady a originální zasazení samy o sobě nedělají skvělou knihu. To by chtělo ještě uvěřitelnější a realističtější dějovou zápletku.
Ale jako jo, čte se to dobře.
Ale jo, od přečtení Kvazi uplynulo pár měsíců, na pár věcí jsem mezitím pozapomněl, ale pak se to celkem rozjelo. Nečekal bych, jak je možné původní příběh posunout. Takže třetí díl ve vesmíru?
Typický, poněkud rozvláčný, Lukjaněnko s hlavním hrdinou kolem třicítky, jenž na můj vkus občas až příliš filozofuje a občas se chová jako puberťák. Kniha volně navazuje na první díl, přičemž taktéž z prvního dílu migrují do Kenozoika všechny hlavní postavy, kterým je dopřán zhruba stejný prostor a důležitost jako v předchůdci.
Taktéž děj je vystaven již známým způsobem. Nejprve sledujeme navzájem jen volně propojené události, s ústředními postavami si pokládáme mnohé otázky a pasivně čekáme, co se bude dít. Na konci se vše zázračně spojí, hlavnímu hrdinovi se, ve stylu seriálového Dr. House, náhle "rozsvítí" a my už jen sledujeme akční finále.
No nakonec proč ne?
Velmi dobré pokračování prvního dílu. Chytře vymyšlené zdůvodnění celého problému s kvazi.
Prostředí je i v druhém díle originální a hlavní postavy sympatické, ale zápletka víceméně prošumí.
Protože mám knihy Sergeje Lukjaněnka rád, odpouštím mu občasnou ukecanost, dvacetistránková vakua (kdy se fakt vůbec nic nestane), flashbacky nemající nic společného s hlavním vyprávěním nebo čím dál tím delší ukázky ruských písňových textů. Toto vše nalezne čtenář v Kenozoiku v míře větší než malé, ale přesto je to fajn kniha, kterou by si fanoušci "zombie" žánru či Sergeje Lukjaněnka neměli nechat ujít.
(SPOILER)
Lukjaněnko má opravu rád dialogie.
Mám pocit, že je skvělý ve vykreslení a vytvoření nového, originálního světa, což se mu daří vždy v prvním dílu. Ve druhém dílu se pokouší téma rozvinout a už nemá moc co nabídnout.
Tento pocit jsem měl jak u dialogie Pohraničí (Stráž- Reverz), tak u série Kirill Maximov (Nanečisto- Načisto).
Stejně tak je to v tomto druhém dílu. U Kvazi jsem víc chrochtal blahem, rochnil se v té novosti a originalitě světa... u Kenozoika jsem spíše tak nějak přetrpěl po skvělém startu takovou nicneříkající polovinu knihy bez zápletky až po už klasický konec ve stylu Lukjaněnka (kdy vše naruby obrátí)...
přesto že jsem teda knihu přečetl během dvou dnů, spíše cítím zklamání...
Kriminálka ve světě, ve kterém je možné cokoliv, takže ať si čtenář myslí cokoliv, ve výsledku je vše úplně jinak. Z toho důvodu jsou vlastně 3/4 kniha zcela zbytečné a daly by se přeskočit. Zachraňuje to jen vcelku čtivý styl Lukjaněnka. Navíc akce je také pomálu, je to hlavně o filozofování.
zápletka ve stylu "hodní zombíci jsou nešťastní z toho, že je něco nutí kousat živé lidi" napovídá, že si autor pojal žánr po svém...
Kvazi mě zaujali. První díl nabídl něco nového a neotřelého. Tento díl má podobný drajv jako první a je v něm znát "typický Lukjaněnko".
Komentář bude nejspíše obsahovat spoilery.
Nebýt těch flashbacků vešel by se příběh do větší novely, takto jsme se dozvěděli něco z minulosti a i vlastně z budoucnosti světa Kvazi. Je to opět Lukjaněnko jak ho mám rád. Dlouho nic nic a najednou je konec a čtenář se dozvěděl vše co potřeboval a zároveň ví, že by se rád dozvěděl více, ale zároveň si rád počká na další dílo, které bude v podobném duchu.
3,5* a půlhvězdy za skvělou obálku.
Těším se na další knihu od pana Spisovatele...
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Moskva zombie apokalypsa Petrohrad (Rusko) postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Kenozoikum plynulo nadväzuje na prvý diel. Autor všetky otázky zodpovie a kniha je viac filozofická, no chýbal mi v nej väčší spád a napätie. Dlho sa v nej nič moc nedeje. Flashbacky ma vôbec nebavili a prišli mi zbytočné. Od tohto autora odporúčam skôr sériu Hlídka.