Kim
Rudyard Kipling
Příběh o přátelství mladého anglického sirotka a starého asketického mnicha. Špionážní román, napínavý příběh irského sirotka vychovávaného tibetským lámou, který se zaplete do vyzvědačských praktik.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1903 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Kim, 1901
více info...
Přidat komentář
Kim je trochu neprávem opomíjený hrdina, stojící ve stínu mnohem slavnějšího Mauglího i o něco méně slavného Stopky, a přitom má v sobě něco z obou.
V první, výrazně lepší polovině knihy se seznamujeme s tímto sebevědomým bílým sirotkem, který dokonale ovládl život na indické ulici. Tam potkává naivního starého lámu, kterého se rozhodne doprovázet na jeho pouti a pomáhat mu. Zároveň se připlete do špionážních praktik britské správy a nahlédne tím do světa, který ho neodolatelně láká. Putování je popsáno neobyčejně čtivě, živým a barvitým jazykem a vytváří dojem zasvěceného pohledu na tehdejší indickou společnost. Společná cesta končí odhalením Kimovy totožnosti Angličany. Následuje rychle vylíčených několik let dospívání a příprav, a pak závěrečné putování s lámou, které je ale také zasaženo onou špionážní hrou. Bohužel tím, že je hlavní hrdina starší a měl by být dospělejší, se trochu vytrácí ono okouzlení ze začátku a čtenář si musí připustit určitou povrchnost postav i jejich osudů.
Tolik odsuzovaná ideologická rovina románu je dnes jen historickou zajímavostí, sám Kim je spíše důkazem rovnostářství - ač je několik let vychováván v nejlepší "bílé" škole, vrací se s potěšením, kdykoliv může, ke vzhledu a chování orientálce. Jediná pasáž, kde je britská nadřazenost opravdu nepříjemně prezentována, je střetnutí se dvěma špiony, francouským a ruským, kteří jsou vyobrazeni jako neuvěřitelní hlupáci a neurvalci.
Román má dojemný, ale znepokojivě otevřený konec - ačkoliv se lámovo putování završilo dosažením, Kima jeho příprava a osud zjevně zavede úplně jinam.
Zajímavě jsem se ke knize dostal, nejdřív jsem narazil na zmínku o "kimově hře" o zapamatování a postřehu, ke čtení mě přivedl ale až startup stejnojmenné indie (nezávislé) pc hry.
Čtení je to ale víc než barvité, a je tam spousta zajímavých věcí, od způsobu, jak vedle sebe dokázaly fungovat diametrálně odlišné společnosti i náboženství, přes barvitý bazar pověr a mýtů, po špionážní hru ke které se Kim přirozeně připojí.
Vydání z roku 22 se mi četlo trochu kostrbatě, ale mělo určité kouzlo. Ke konci už jsem si hodně užíval, a předčítal ženě šťavnatě znějící rady do života od poslední hostitelky Kima.
A ještě si neodpustím doušku o zmíněné nezávislé PC hře, ve které se díky svobodě rozhodnutí Kim stane například redaktorem novin Pioneer a veselým společníkem anglických elitních klubů (převlečený do anglického oděvu pomocí pár lží a sklenice whisky, která mu šeredně nechutnala zažije například kouzelné setkání s jakousi madam Blavatskou x), či skončí jako depresivní žebrák, zloděj a psanec na pustých pláních Indie...
Kiplinga jsem četl podruhé v životě. A píše krásně. Občas mám u knih pocit, že tam bych chtěl žít a tohle prožít...
Kipling prostě nemá chybu a ať už si kdo myslí cokoliv o kolonialismu, bez dlouholeté nadvlády Angličanů by dnes Indie sotva byla tím, čím je - prudce se rozvíjející velmocí, jejíž demokracie možná není dokonalá, ale pořád je to demokracie.
Autorovy další knížky
1958 | Mauglí |
1968 | Knihy džunglí |
2008 | Just So Stories / Bajky i nebajky (dvojjazyčná kniha) |
1971 | Stopka & spol. |
2006 | Kim |
Cesty ke knize bývají rozličné. Již sedmáct let ve svých Hrátkách s pamětí používám tzv. Kimovu hru, ale až letos jsem zjistila, že toto skvělé cvičení pracovní paměti pochází ze zapomenutého románu Rudyarda Kiplinga a jmenuje se Hra klenotů. Jeho Mauglího mám doma schovaného od dětství, ale o Kimovi jsem neměla tušení.
Zaujal mne nejen popis Hry klenotů ale také Kimova schopnost lehce proplouvat mezi Kimem-sáhibem a Kimem-orientálcem. Kiplingovo vyprávění je velmi čtivé, barvité, hluboké. Byť se děj odehrává před více než 120 lety, vystupuje ze stránek tak živě, že byste se tam hned chtěli vypravit.