Kinematografie zapomnění
Štěpán Hulík
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97018/bmid_kinematografie-zapomneni-N2M-97018.jpg
4
25
25
Kniha Kinematografie zapomnění je pokusem o zachycení přelomového období konce reformního procesu roku 1968 a počátku normalizace v jedné z oblastí československé kultury, v kinematografii. Změny nastalé po srpnu 1968 v československém filmu líčí na proměnách jediného místa – Filmového studia Barrandov.
Přidat komentář
Myslím že tahle kniha výborně zaplnila bílé místo v naší naučné literatuře a to bylo objasnit dění v baště naší kinematografie, ve filmovém studiu Barrandov, po vpádu spřátelených vojsk a následném nástupu normalizace. Více jak polovina knihy je věnována tomuto dění očima autora a zbytek obsahuje rozhovory s několka bývalými významnými pracovníky Barrandova na toto téma. Je zajímavé vidět, jak se s vyšší funkcí liší názory na tehdejší události. Vrcholem je rozhovor s ředitelem Puršem který odmítl i existenci trezorových filmů. Zajímavé, poučné, místy šílené.
Výborně napsaná kniha, která by se dala použít i jako učebnice. Štěpán Hulík v ní využil spoustu pramenů, z nichž dal dohromady poutavý a zároveň smutný text o tom, jak příjezd ruských tanků zničil nadějně se rozvíjející československou kinematografii. Zejména při čtení již nezrealizovaných děl chytá nejen filmového fanouška smutek nad tím, co už se nestihlo, protože mohlo jít o další perly tzv. nové vlny. Připomene ale i ty největší normalizační hrůzy, které se dnes už nevysílají a jsou nesehnatelné, protože tak silně dobově zakonzervované, že by je málokdo pochopil a čtenáři se tak rozšíří obzory a ty "masochističtější" z nich dokonce donutí zkusit některé pohledat (legendární Hroch je dostupný v dobré kvalitě a legálně a je to opravdu "síla") a na vlastní oči spatřit ty největší hověziny československého filmu. Je příjemné, že "výkladovou" část doplňují rozhovory s významnými osobnostmi (nejen) Pražského jara, které nabízí různé pohledy na věc, z nichž zejména ten s Jiřím Puršem je fascinující a zároveň děsivý svou demagogií. Kinematografie zapomnění je sice nenápadná kniha, určitě ale stojí za to si ji přečíst, protože se v ní sice mluví jen o filmu, výborně ale ukazuje i tehdejší celospolečenskou náladu a to, jak to fungovalo v úplně všech oborech, kdy nebyla důležitá odbornost, ale loajalita. 90%
Vynikající kniha, která využila řadu opomíjených pramenů k problematice. Výklad je jasný a sevřený. Koncepce knihy působí velmi dobře. Autor odvedl kvalitní práci. Škoda, že takových publikací o státním filmu není mnoho.
Výborný materiál pro fanoušky českého filmu za normalizace i o čtenáře zajímající se o pozadí kultury a dění na Barrandově v socialistickém Československu.
Kvalitně odvedená školní práce, které knižní vydání rozhodně neuškodilo, zajímavé jsou poznatky z archivu, konfliktní historie zůstane konfliktní historií, autor se snaží uplatnit svůj pohled, což je pro úspěch práce klíčové, některé informace jsou v rozporu, co jsem zjistil sám během bádání, ale to jsou spíš marginálie. Celkově zajímavá práce, která si zaslouží pozornost.
Hodně zajímavý pohled do zákulisí studia Barrandov za normalizace. Rozhodně doporučuju všem, co se byť jen trochu zajímají o film, i těm ostatním.
Kinematografie zapomnění
Odborná filmová publikace, která si zachovává čtivost. Přes svoje úzké zaměření vypovídá o normalizaci společnosti obecně. Rozhovory na konci knihy jsou obohacující, především ty s režimními prominenty Kachlíkem a Puršem. Je fascinující, jak si člověk dokáže vytvořit vlastní popis reality, aby ospravedlnil své chování. Přínosné bylo, že autor nevedl rozhovor s cílem setřít nebo konfrontovat, ale nechal je mluvit.