Kinematografie zapomnění přehled
Štěpán Hulík
Kniha Kinematografie zapomnění je pokusem o zachycení přelomového období konce reformního procesu roku 1968 a počátku normalizace v jedné z oblastí československé kultury, v kinematografii. Změny nastalé po srpnu 1968 v československém filmu líčí na proměnách jediného místa – Filmového studia Barrandov.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kinematografie zapomnění. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Myslím že tahle kniha výborně zaplnila bílé místo v naší naučné literatuře a to bylo objasnit dění v baště naší kinematografie, ve filmovém studiu Barrandov, po vpádu spřátelených vojsk a následném nástupu normalizace. Více jak polovina knihy je věnována tomuto dění očima autora a zbytek obsahuje rozhovory s několka bývalými významnými pracovníky Barrandova na toto téma. Je zajímavé vidět, jak se s vyšší funkcí liší názory na tehdejší události. Vrcholem je rozhovor s ředitelem Puršem který odmítl i existenci trezorových filmů. Zajímavé, poučné, místy šílené.
Výborně napsaná kniha, která by se dala použít i jako učebnice. Štěpán Hulík v ní využil spoustu pramenů, z nichž dal dohromady poutavý a zároveň smutný text o tom, jak příjezd ruských tanků zničil nadějně se rozvíjející československou kinematografii. Zejména při čtení již nezrealizovaných děl chytá nejen filmového fanouška smutek nad tím, co už se nestihlo, protože mohlo jít o další perly tzv. nové vlny. Připomene ale i ty největší normalizační hrůzy, které se dnes už nevysílají a jsou nesehnatelné, protože tak silně dobově zakonzervované, že by je málokdo pochopil a čtenáři se tak rozšíří obzory a ty "masochističtější" z nich dokonce donutí zkusit některé pohledat (legendární Hroch je dostupný v dobré kvalitě a legálně a je to opravdu "síla") a na vlastní oči spatřit ty největší hověziny československého filmu. Je příjemné, že "výkladovou" část doplňují rozhovory s významnými osobnostmi (nejen) Pražského jara, které nabízí různé pohledy na věc, z nichž zejména ten s Jiřím Puršem je fascinující a zároveň děsivý svou demagogií. Kinematografie zapomnění je sice nenápadná kniha, určitě ale stojí za to si ji přečíst, protože se v ní sice mluví jen o filmu, výborně ale ukazuje i tehdejší celospolečenskou náladu a to, jak to fungovalo v úplně všech oborech, kdy nebyla důležitá odbornost, ale loajalita. 90%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2012 -
Magnesia Litera
(Litera za objev roku)
Kniha Kinematografie zapomnění v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 27x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 21x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 3x |
Odborná filmová publikace, která si zachovává čtivost. Přes svoje úzké zaměření vypovídá o normalizaci společnosti obecně. Rozhovory na konci knihy jsou obohacující, především ty s režimními prominenty Kachlíkem a Puršem. Je fascinující, jak si člověk dokáže vytvořit vlastní popis reality, aby ospravedlnil své chování. Přínosné bylo, že autor nevedl rozhovor s cílem setřít nebo konfrontovat, ale nechal je mluvit.